Dopis do Písku 
 
- tentokrát od Borka - o tom - 
že vztahy mezi Ajdou a Matesem se vyvíjejí ne po měsících, ale po hodinách

 

Proč ten nadpis? - no, protože ke všem těm změnám mezi oběma pejsky došlo v neuvěřitelně krátké době pouhého jednoho dne...


    Ahoj všichni v Písku !!!

     Sotva jsem odeslal na web povídání, co napsala Ajda - a už to musím doplnit. Ti dva nás totiž stále něčím překvapují. Kdysi, na úplném začátku byl Mates nezvaný vetřelec a Ajda mu to dávala jaksepatří najevo. A nešlo jen o to, že tady podle jejího názoru neměl co dělat. On se fakt s každým mazlí a když se chtěl chovat na klíně u Marcelky apod., tak Ajda samozřejmě žárlila - a Ajda teda umí žárlit ! o tom vám snad nemusím povídat.
     A mimo to - Mates je pes a má určité nemravné choutky - pořád by chtěl Ajdu otravovat. A to teda Ajda nesnáší. Takže na to jeho otravování většinou reagovala velice ostře - až z toho šel strach. Ajda řvala a Mates ječel a lítal po prodejně a snažil se zachránit si život - ale za chvilku mu otrnulo a už zase zlobil. Takhle to trvalo skoro celý duben a květen. Je fakt, že se časem Ajda s jeho přítomností částečně smířila, ale řev prchajícího Matesa se ozýval stále, i když už ne každých pět minut.
     Potom odjela Veronika s Matesem domů do Polánky, Lukáš byl věčně v nové práci - a Ajdě se viditelně stýskalo. Takže když se tady jeden den všichni objevili - to bylo vítání ! dokonce i ten protivnej Mates byl vzat na milost a Ajda se s ním ochotně kočkovala. Je sice pravda, že Mates nevynechal jedinou příležitost, aby Ajdě neočuchal zadek (takže řev - ale kupodivu ne tak hlasitej a urputnej jako dřív), ale jinak ho Ajda nechala vedle sebe v poklidu vegetovat.


Když je na fotce Mates s Ajdou, jsou oba stejně velcí, ale když zalehne mezi polštáře, není najednou ten uzlíček v posteli skoro vidět.

    Potom ale Veronika odjela do porodnice a Lukáš měl pár dní po sobě směnu - dělá u Lídla, začíná někdy v 8, končí v 21hod večer - a co s Matesem? No, nedalo se udělat nic jinýho - museli jsme ho vzít domů. Trochu strach jsme měli, ale já doufal že to zvládneme. Teda - Ajda měla hroznou radost, když ho k nám večer Lukáš přivedl - běžela si pro ně až dolů ke vchodovým dveřím a slavnostně si je vedla domů, i s Matesem se přátelsky přivítala - jen se jí moc nelíbilo, že po Lukášově odchodu chtěl Mates:

     - ke mně a k Marcelce na klín (potřeboval utěšit, když ho najednou páníček opustil)
     - ke mně do postele (na "lidskej"pelíšek je zvyklej - a jak to chcete vyřešit, když si moji postel přivlastnila Ajda?)
     - žrát z misky - no, na prodejně to nedělalo problémy, ale tady to je přece Ajdina miska !

     Od Ajdy to vyžadovalo velké sebezapření, ale přemohla se. Na Matesa sedícího Marcelce na klíně jen tiše vrčela, když jí Mates vlezl do pelíšku (tedy do mé postele), tak střídavě předstírala, že to nevidí, případně ho zahnala (ale docela mírně a on se zase po chvíli vrátil). A s tou miskou? No, Ajda dosud nemá ráda žrádlo s misky nebo z talíře, toleruje snad jen misku s granulema (železná zásoba pro případ hladu) a občas z nějaké misky si něco vezme, ale třeba porcelánový talíř - hrůza. K tomu se přibližuje jen velmi opatrně a je velmi vděčná, když ji místo toho nakrmíme z ruky. Ovšem tentokrát Marcelka připravila nějaké maso a dala to právě na porcelánový talíř - ať se Mates nabaští. To bylo ale na Ajdu moc - tak moc zase Matesovi ustupovat nebude. Vrhla se ke žrádlu - a talíř netalíř, první dvě porce z talíře vymetla sama a teprve potom se mohl nažrat Mates (což je nakonec v pořádku - Ajda se prostě stává vůdcem smečky). 

     Večer jsme šli na procházku - Marcelka vedla oba psy řádně připoutané. No, Ajdě jsem vodítko odepnul hned před barákem (je to už velká holka a většinou jí vodítko ani nepřipínám - jenom přes frekventované ulice a samozřejmě do šaliny). O dva baráky dál jsem odepnul i Matesa - byl velmi rád a nezklamal ! Držel se nás jak se na hodného pejska patří a když náhodou zahnul jinam, než se mělo jít - stačilo zapísknutí a byl zpátky. V parku se mu moc líbilo, tam už se nedržel nás, ale Ajdy. Přijal ji jako vůdce smečky a chodil všude za ní. Na závěr to sice pokazil - zničeho nic se rozběhl pryč - ale to se mu jen zdála procházka příliš dlouhá (Lukáš má na venčení asi trochu jiné názory než my) a tak prostě zamířil zpátky domů - tedy k nám domů ! Kousek od domu se už zase nechal poslušně připnout na vodítko a navíc neomylně zamířil k nám do vrat (kde byl poprvé). Takže všechno v pořádku.

     Nejspokojenější ale byla Ajda. Mates ji poslouchá, nezlobí, uznává ji jako hlavu smečky - dobře, tak si za odměnu můžeme hrát! A hráli si...

     Nejvíc mě mrzí, že jsem neměl doma foťák. Představte si dva psy, kteří vlítnou do mé postele a tam začnou řádit. Kombinace řeckořímského zápasu, kousání, válení sudů a já nevím čeho ještě. Chvilku na zádech Mates - a Ajda na něj útočí a chce ho zakousnout. Pak zase na zádech Ajda - a Mates po ní skáče a kouše ji. Ovšem - Ajda má 9,5kg, Mates 4,5kg - takže hodně velký váhový rozdíl. Kdyby Ajda nechtěla, tak ji Mates nikdy na lopatky nedostane - ale ona asi chce, tohle divočení se jí hrozně líbí - a tak tímhle způsobem šíleli asi dvě hodiny v kuse. A že se jim to oběma moc líbí - důkazem toho je, že za celou dobu Ajda ani jednou nespustila bandurskou a Mates ani jednou zděšeně nevykviknul. Prostě naprostá a oboustranná spokojenost. Přestali, až když se zhasínalo - a pak šli znaveni spát.

     Druhý den už byli nejlepší kamarádi. Měli jsme práci na vile, tak jsme je tam brali pochopitelně s sebou. Kolem vily je velká zahrada - Ajdu tam samozřejmě pokaždé pustíme, aby se proběhla. Jenže ona zajde k plotu, začuchá tady, začuchá tam - a vrátí se zpátky. Zahrada u vily ji moc neupoutala.
     Tentokrát tu byl ovšem i Mates - a to je holt jiný kafe. Musela mu celou zahradu ukázat - a pak se začali honit. Lítali jako zběsilí z jednoho konce na druhej - jednu chvíli honil Mates Ajdu, pak zase obráceně. Když je to přestalo bavit, začli se rvát. Tentokrát jsem naštěstí aparát po ruce měl a tak jsem pár snímků (asi stovku) udělal. Ty nejlepší si můžete prohlédnout.

     Pokud snad někdo bude mít dojem, že je to nějaký rozmazaný nebo nezaostřený - tak to prosím není dojem, ale skutečnost. Takhle šílící pejsky líp vyfotit neumím. A to je ještě štěstí, že jsem si před rokem koupil poloprofesionální Canon EOS, už sice starší model (na novější by mi pár desítek tisíc chybělo), ale stejně ty fotky vznikly jen díky němu. Hlavně díky jeho schopnosti pořizovat sérii snímků - čili vyfotit několik fotek za vteřinu. A tak vznikla řada záběrů, které bych svými "obyčejnými" foťáky rozhodně nepořídil. (všechny fotky se dají "rozkliknout" přes celou obrazovku)

 


Jseš mrňavej mrňous a na mě nemáš - je ti to jasný ?!! ?                               Tak na to zapomeň - já jsem chlap a ty mi nesaháš ani po paty !!

Vidíš? jsem statnej chlap a když nebudeš poslouchat, tak ti zvalchuju hřbet - prostě na tebe skočím a bude s tebou konec...

A neříkej mi Zajíčku Ušáčku !!!


Jaú - jaú- jaú - jaú- nééééééé - omlouvám se, já jsem to tak nemyslel !! - a hele, už se mi podařilo vyklouznout - tak teď tě kousnu zase já !


Safra - safra - ty máš ale velký zuby - to abych si dal raději pozor !!  ale když se postavím na zadní a budu na tebe tlačit celou svou váhou...


...tak tě nakonec dokážu položit na lopatky - a pak tě ještě kousnu třeba do zadečku


Jé - ty máš ale sílu - já tě asi na lopatkách neudržím. a navíc máš takový veliký zuby - tak to já raději utíkám pryč !!!


Tak teď si budeme chvilku hrát u paničky - jo a ty sis šla Ajdo lehnout? ty už si nechceš hrát?


Hele, prosím prosím, pojď ještě chvilku blbnout !  fajn, tak si chvilku oddychnem, ale pak na to jdem znovu, ju ?

    
Ale začínám já, jasný, protože jsem mnohem a mnohem větší než ty !   Hele to neplatí, proč si stoupáš na zadní tlapky? to můžu jenom já !!!


Podívej, já jsem prostě mnohem větší ! a navíc umim jiu-jitsu, chytím tě kolem krku a strhnu tě na zem !!!

 
Tak - a už tě mám zase na lopatkách - jsem vítěz!! jsem vítěz !!      joj, to neplatí - už zase ses postavila - ty jseš prostě silnější, no...


Hele - nevrč na mě jo - já mám stejně větší tlamičku, jasný ?!?   no tak, podívej jakou mám obrovskou tlamu !!!   a ty veliký zuby !!!

  
Co? že už bysme toho měli nechat? že už to stačilo? tak dobře - ale nikdo nevyhrál !! bylo to nerozhodně... A jdeme za páníčkama.

       A co dodat na závěr ? Ajda je nyní v životní kondici a prožívá nádherné období. Za ten rok co ji máme dost zesílila - tedy ne že by byla tlustá (i když nějaký ten špíček by se našel - Marcelka ji krmí až moc dobře) - ale má teď opravdu silné, svalnaté tělo, je z ní "pořádnej pes", žádný tintítko. Postupně u nás získávala sebevědomí (které jí dost chybělo), ovšem teď s Matesem je to najednou něco úplně jiného.
     Z Ajdy se naráz stal vůdce smečky - a to je v psím světě ta nejvyšší hodnost. Ajda si je toho dobře vědoma a její sebevědomí díky tomu úžasně narostlo . Že do smečky patří mimo Ajdy už jenom Mates? Ale to přece vůbec nevadí - Ajda je prostě hlavou smečky, ona to tady řídí, ona poroučí  - a nejen to. Ona získala báječného kamaráda - který ji navíc uznává jako svého vůdce, poslouchá ji - a má ji hrozně rád. A ona jeho. A když teď Mates poslouchá, Ajda ho odměňuje tím, že si s ním hraje. A musím říct, že si hrají pořád. Většinou se samozřejmě rvou. Někdy je to boj zcela tichý, jindy pěkně hlučný - jejich hlasité vrčení (ba občas řev) lze snadno přeložit: 
"jsi synem smrti... počkej, nadělám z tebe čtyry malý... mizero, rozsekám tě na tvaroh..."

     A to vše samozřejmě za hlasitého cvakání zubů, kousání do krku nebo do zadní tlapky - na první pohled dva nepřátelé na život a na smrt. A najednou - Mates stojí jako socha a Ajda mu soustředěně něco vykusuje na stehně - asi se mu tam něco zapletlo do chlupů. O minutu později ovšem Mates zkouší Ajdu zadávit a ona se mu snaží ukousnout hlavu. A štronzo - Ajda stojí bez hnutí a Mates jí neobyčejně něžně vylizuje ucho...
     Takhle probíhá většina jejich dne - střídají se divoké rvačky s péčí o srst toho druhého a se spánkem po vyčerpávajícím řádění. Ale i ten spánek - nebo usínání - je prošpikováno bojem. Oba leží na posteli, tlamičkami k sobě a po-ma-lin-ku-o-te-ví-ra-jí-a-za-se-za-ví-ra-jí-tla-mič-ky-a-kou-šou-se - je to jako ve velmi zpomaleném filmu a když se na to díváte, působí to až neskutečným dojmem.
     Díky jejich vzájemné náklonnosti má teď už Mates dovoleno prakticky vše - když přijdu domů, oba se na mě vrhnou a naráz mi olizují nos - každý z jedné strany (což dřív Ajda nedopustila, napřed vítala ona, pak teprve Mates). V noci Ajda povoluje Matesovi ležet tam, kde se mu zachce - takže obvykle spí oba naráz u Marcelky nebo se naopak společně přesunují do postele ke mně. Občas sice Ajda Matesa z postele vyžene - ale to jen tak, aby se neřeklo, aby se nezapomínalo na to, kdo je vůdce smečky. A co se týká žrádla - je fakt, že Ajda občas vyfoukne Matýskovi sousto, které mu Marcelka podává - ale vzápětí vůbec neprotestuje, když jí to Mates oplatí. Prostě kamarádi jak se patří.
     A ještě na něco nesmím zapomenout - to že se ti dva tolik milují s sebou přináší i povinnosti. Ajda jako vůdce smečky musí svou smečku (Matesa) chránit, to prostě do její nové funkce patří. A ona to dobře ví a chová se podle toho. Mates je takovej poděs - nerozlišuje malé a velké psy, automaticky se hrne ke každému - a sotva cizí pes udělá trochu prudší pohyb, Mates vyděšeně zdrhá pryč, co jen vodítko dovolí. A tak musí zasáhnout Ajda - brání Matesa před každým skutečným i třeba jen zdánlivým nebezpečím - což často dělá problémy, protože se stává vůči cizím psům až příliš útočná. 
     Ale ona nejen chrání, ona i žárlí. Mates je na fenky velice zatížený, je to takový R.Otoman (tedy pejsek, co běhá za každou fenkou, i kdyby byla třeba na druhé straně parku nebo ulice, žádné nedá pokoj, stále všechny otravuje). A Ajda to nesnáší. Ona, která Matesovi nedovolí ani to, aby jí čuchal k zadečku nesnese, aby se s jejím pejskem kamarádila nějaká jiná, A tak sotva se chce cizí fenka s Matesem kamarádit, už ji Ajda žene - tady nemáš co dělat, tohle je můj chlap, běž a najdi si svýho !!!


Konec 13. kapitoly: Tentokrát páníček píše do Písku, co Ajda s Matesem vyvádějí

Příští část:   Kapitola čtrnáctá - Ajda se představuje - už podruhé - čili jak nám holka vyrostla a zmoudřela


A kam ještě se můžeme podívat ?

Sponzoruje
HD elektro v.o.s. - servis výpočetní techniky
tel. - 530 342 542                                              mobil servis 775 524 130

prodejna@hd.cz

Od jara 2017 jsme zrušili prodejnu.
Servis nadále poskytujeme na naší domácí adrese:

Domažlická 2, Brno - Královo Pole
rožák Domažlická/Štefánikova

Trasa šaliny 1 a 6 – mezi zastávkami Šumavská a Kartouzská
zastávka autobusu 67 a 81 přímo před domem.


zvonek Volný, 2. patro

pracovní doba dle tel. domluvy
(optimálně zavolat cca 1/2hod předem)

Tyto stránky píše
webmaster@hd.cz

 

           

NAVRCHOLU.cz