Ben

(nebo Benečka?)

Osoby a obsazení:

        BEN - hlavní role, není potřeba příliš představovat, neboť celá další stránka vlastně není o nikom jiném
        DĚDEČEK - vlastním jménem ing. Pavel Urbiš, na dobu téměř osmi roků se stal hlavním pánem a je tudíž postavou nanejvýš důležitou
        BABIČKA - jeho manželka, která ale již po prvním roce tohoto příběhu umírá
        MARCELKA - jejich dcera a jinak také nejlepší ženská mého života. Hrozně moc hodná, a taky mladá, štíhlá a krásná (jak už mladé ženy bývají). Na rozdíl od těch ostatních mě tahle ovšem miluje a já se jí to posledních 15 let snažím ze všech sil oplácet.
        - už trochu starší, ošklivý a hodně tlustý. Naštěstí protivy se přitahují a tak jsem získal nejen nejlepší ženskou na celém světě (která navíc o své jedinečnosti vůbec neví), ale díky ní i černého chlupatého kamaráda, který mě bezmezně miluje a je za mě ochoten položit i život. Možná je to tím, že se na vzdory svému vzhledu snažím být k lidem i ke zvířatům hodný, být pro ně oporou a nikdy je nezklamat.

Takže se už pěkně posaďte, opona našeho příběhu se pomalu zvedá a před námi je

Dějství první:  Život začíná

   Bylo to dávno a dávno...
...vlastně ještě na konci minulého tisíciletí.
Naše babička šla tenkrát uklízet chodbu a vrátila se - oči navrch hlavy:
"Pojďte se na něco podívat..."
No a dole v průjezdu to bylo: 
kus složené deky, vedle ní miska s mlékem, na dece takový černý chumáček chlupů, vyděšený k smrti a vedle toho všeho tenhle dopis:

        

Jmenuju se Ben,
hledám novou
 rodinu
    a když si mě necháte,
  budu vás mít
 moc a moc rád.

       

   Takže nastal malý problém. Bydlíme ve městě a já vždy zastával názor, že pes do bytu nepatří. Pes patří na vesnici, na dvůr, na zahradu, prostě tam, kde má dost pohybu a aspoň trochu volnosti. Myslím si, že pejsek zavřený celý den v bytě je chudák a že si to prostě nezaslouží. Proto se nedivte, že začala velká rodinná porada s jasným cílem - vyřešit psí problém. Nikdo nevěděl, co se štěnětem. 

Ozývaly se názory jako: 
         
dát ho do útulku (necitelné), 
          najít nějakou jinou obětavou rodinu (nereálné), 
          najít toho parchanta, co ho nechal v průjezdu (jednoznačně naivní)... 

   Celou tu dobu jsem držel tu hromádku neštěstí v náručí a ono se to pořád strašně třáslo. Asi po 15 minutách se to uklidnilo, rozhlédlo se to kolem po světě a pak mi to olízalo nos.
Tím jsem se stal páníčkem číslo jedna.
A ta hromádka neštěstí si tak zajistila svoji budoucnost. Protože - a to si můžete klidně zapamatovat - pokud mi někdo olíže nos, získá si tak moje city a já ho už nedokážu vyhodit na mráz.

   Ještě jednou se vrátím k tomu dopisu. Byl pravdivý i nepravdivý. Co se týká toho "budu vás mít moc a moc rád" - tak to platí do písmene. Ono vůbec malé děti a zvířata mají jednu společnou vlastnost - nedovedou lhát. A nedovedou ani skrývat své city. My dospělí si kolikrát neumíme říct, co k sobě cítíme. Bojíme se, aby si to někdo špatně nevysvětlil. Dítě se nebojí. Má vás rádo? Tak na vás skočí a s hlasitým křikem vás obejme. A pejsek? Ten nad ničím nepřemýšlí, ničím si neláme hlavu, vrhne se na svého páníčka, pomatlá ho svýma špinavýma tlapkama a olíže mu důkladně nos. A pán, celý špinavý a uslintaný se vůbec nezlobí - je naopak celý šťastný a spokojený. Pejskaři teď dobře vědí, o čem mluvím a ti ostatní - no ti ať si pořídí pejska a budou to vědět taky.

   S tou druhou půlkou dopisu to bylo horší - "jmenuju se Ben" - to tak úplně pravda nebylo, protože to nebyl kluk, ale holka !!!  Jméno samozřejmě zůstalo, jen se trochu upravilo. Takže místo Bena je to Benečka, Benuška, Benča, Benčuška, Beňáčková - ale na toho Bena slyší taky. Ona Benča vůbec "slyší" velmi dobře - tedy je velmi poslušná. Na jedné straně živý stříbro, čertík, rarášek, diblík, na druhé straně stačí potichu písknout a černý blesk se řítí ke mně. A pokud "je hůř" stačí vyslovit Beny! a už jsme zase "v lati" a jdeme se přesvědčit, jestli se pán třeba náhodou nezlobí doopravdy.

Jinak když už jsme u toho představování:
     pohlaví (nebo jak to označují angličané SEX): slečna
     rasa:   poněkud neurčitá, řekněme knírač
     barva:   černá s nádechem ještě více do černa a s chumáčkem bílých chlupů na náprsence
     oči:   zelené - vlčí, a co je hlavní - svítí ve tmě (viz další snímek)
     povaha:   čert, diblík, ale taky úžasně milující kamarád a v neposlední řadě důsledný hlídač

Potomek psa Baskervilského

Kouzelný snímek, že ano? Jak jsem ho udělal? Normální fotka s bleskem - pejskovi prostě ve tmě svítí oči. Pokud mi nevěříte - snímek opravdu není nijak upravený, dokonce je na něm vidět i pára, která mi šla v té mrazivé noci od úst. 
Anebo, když nevěříte, ať je tedy po vašem:
- Benča je přímým potomkem Psa Baskervilského a třeste se před ní strachy !!!

K tomu hlídání pár slov:

Lidi rozdělujeme na dva druhy. 

Vlastní smečka - poměrně početná - je hodna zbožňování a největším štěstím je, změřit si drobnými krůčky vzdálenost mezi jednotlivými členy, kteří se právě nacházejí v místnosti, spočítat přesný geometrický střed (tedy místo, odkud mám ke všem milovaným osobám stejně daleko), do tohoto středu ulehnout a zde spokojeně usnout.
   A samozřejmě - pokud jde někdo ze smečky spát, je celkem logické, že Benečka spí vedle něho. Je to přece pejsek. A pro pejska sice není důležité kde leží, ale zato je pro něj velmi důležité, v čí je to blízkosti.

Pokojný spánek - pán a jeho pes
Je nám vcelku jedno, zda jde děda spát či zda se jeho vnuk Kuba jen tak natáhl na pohovku. 
Benčino místo je v každém případě vedle nich.
Benečka s Kubou na pohovce

Tak tomuhle se říká hledět si z oka do oka
S paničkou si báječně rozumíme - ani nemusíme mluvit, stačí dívat se jedna druhé do očí.

Cizí lidé - bez výjimky podezřelí a tudíž nebezpeční - své pány před nimi ochraňujeme a tudíž na ty cizí pouštíme hrůzu, aby si mysleli, že je chceme sežrat. Nevím, jak daleko by Benča v případě nutnosti zašla, ale zatím každý pochopil, že to tenhle malý pejsek myslí vážně. Takže pokud se náhodou setkáte s Benčou u nás na prodejně, neprovokujte ji a klidně počkejte, až ji odvedeme nebo uvážeme.


Benča hlídá prodejnu

Jak může být pes v prodejně? Nó, normálně (pokud tam vůbec je) spí vzadu a je uvázaná. Ale protože se na prodejně vyskytujeme i mimo pracovní dobu, brzy ráno nebo pozdě večer, o víkendu, prostě kdy se s návštěvou zákazníků příliš nepočítá, je v tuto mimopracovní dobu Benča puštěná volně a hlídá. A protože řada našich zákazníků ví, že nedodržujeme pracovní dobu a využívají toho, dochází k těmto setkáním poměrně často.

Pán odepne Beňáčkové řemínek...
Potřebujete Benču zavolat? To jí jen musí pán odepnout řemínek...

...a pak už stačí písknout a černá dělová koule se řítí k vám.
...a pak už stačí písknout a černá dělová koule se řítí k vám

   Mimo běhu na krátké tratě jsou v oblibě hlavně procházky, a to v kategorii tratí co nejdelších. Zatímco dědeček považuje za dostatečnou procházku cestu k nejbližšímu stromu před domem - nutná zastávka - a opět zpátky (aby se nám chudinka neunavila), existují naštěstí i členové smečky, kteří mají na věc jiný názor. Dědeček totiž občas jezdí k příbuzným do Beskyd a protože je v důchodu, může si to dovolit dost často a s návratem nespěchá. A Benča pak většinou zůstává u nás a rozhodně z toho smutná není. Ví moc dobře, že ji u nás čeká nejen dobré zacházení, ale hlavně několikahodinové procházky, na které se hrozně těší. A pokud tomu někdo nevěří - stačí říct před Benčou "jdeme na procházku" a Benča se z toho může okamžitě zbláznit. A jakmile sáhneme po vodítku, začne skákat tak vysoko, že o jejím zájmu o procházku už nikdo nemůže pochybovat.

   Samozřejmě, abychom dědečkovi nekřivdili - mimo krátkých procházek za účelem vyvenčení může dědeček nabídnou i chatu, kde má Benča volnosti a procházek dost a dost. A protože - jak už jsem říkal - je dědeček v důchodu, může si dovolit trávit na chatě dost podstatnou část roku.

Benča hlídá chatu

Na závěr bych jen rád podotkl pár slov na téma:
mají se rádi jako pes a kočka
Je zvláštní, že podobným způsobem se k sobě chovají hlavně lidé. 
Skutečný pes s kočkou spolu spíše vycházejí nějak takto:

Mají se rádi jako pes a kočka ...


Sponzoruje
HD elektro v.o.s. - výpočetní a kancelářská technika
tel. - 530 347 960                                              mobil servis 775 524 130

prodejna@hd.cz

Od podzimu 2012 nás najdete na adrese

Palackého třída 30, Brno - Královo Pole

Trasa elektriky linky 1 a 6, zastávka Jungmanova


prodejní doba    Po - Pá   10 - 19hod

Tyto stránky píše
webmaster@hd.cz

 

           

NAVRCHOLU.cz