Něco z historie

    Naše sídlo bylo v té době právě v areálu MOÚ. Celé roky bylo hlavní náplní naší práce starat se o počítače a síť ústavu. Samozřejmě, stále více rostl počet i ostatních zákazníků a tak jsme se na jaře roku 2000 rozhodli otevřít prodejnu v Brně-Žabovřeskách, na Chládkové 5, kam v krátké době celá brněnská pobočka přesídlila.

Takhle vypadala naše první prodejna - a tady je ještě pár dalších záběrů...

    Důležitý zlom v historii firmy je rok 2000-2002, od kterého firma HD elektro v.o.s. přechází zcela do Brna a v Šumperku dále pokračuje původní firma pod novou hlavičkou HD elektro CZ s.r.o . Jistě, jedná se jen o papírovou záležitost - firma byla oficielně rozdělena na dvě části, nadále ovšem zůstávají přátelské vztahy a úzká spolupráce.

    Proč uvádím "zlom" - a přitom období roků 2000-2002? No to je jednoduché - dohoda ve firmě byla poměrně jednoduchou záležitostí, navíc jsme se k tomu chystali už delší dobu. Bohužel, jednoduchou záležitostí to nebylo pro Obchodní soud, kterému zpracování tak složité transakce trvalo plné dva roky. Například každého čtvrt roku jsem byl upomínán, že již nemají v ruce moje Potvrzení o bezůhonnosti v platném provedení (tento dokument měl "životnost" pouhé 3 měsíce). Takže jsem byl nucen vždy znovu a znovu žádat v Praze o nové potvrzení, že mě za poslední 3 měsíce neuvrhli do kriminálu a toto potvrzení doručit na Obchodní soud (totéž i ostatní spolumajitelé). No a když po dvou letech Obchodní soud svou práci zdárně dokončil (stačilo prostě opsat jednu stránku, kterou jsme v roce 2000 na soud doručili - a to prosím ve zcela perfektním provedení, zpracováno specializovanou právnickou kanceláří !!), bylo všechno ještě v horším stavu než původně - adresy popletené, jako vlastník uveden někdo, kdo z firmy již definitivně odešel a neměl s firmou nadále nic společného, sídlo firmy nebylo již ani v Šumperku ani v Brně, nýbrž kdesi v Tramtárii - prostě člověk se mohl na vlastní oči přesvědčit, jak funguje ten ÚŘEDNÍ ŠIML. Takže podat odvolání a opět čekat, než se soudu uráčí. V dalším kole se již zadařilo lépe (jen jim vypadlo moje rodné číslo, za což jsem dodatečně zaplatil 1000Kč pokutu). A jeden drobný detail - díky dlouhé době zpracování provedl soud změny se zpětnou platností a to každou z těch změn k jinému datu, takže se jednou budou historici marně dohadovat, ke kterému datu se vlastně naše firma rozdělila.

    Dalších několik let jsme provozovali firmu v Žabovřeskách na Chládkové, až nám konečně naše prodejna pomalu přestala stačit a my se začali ohlížet po něčem větším a blíže k centru města. Oslovili jsme 4 realitky, které nám nabídly celkem 2 varianty (zcela nevyhovující), dalších 160 prodejen jsem si našel (a poctivě prošel a prohlédl a nafotil) sám ...

...a konečně v říjnu 2006 Marcelka objevila tento inzerát na prázdnou prodejnu v centru města za solidní cenu. 

Ještě ten den jsme si to byli prohlédnout, místo se nám líbilo a tak jsme se rozhodli prakticky okamžitě. Smlouva byla sepsána ještě ten týden a vzápětí začaly úpravy nové prodejny a stěhování.

    A díky tomuto našemu obrovskému úsilí jsme přesídlili od Nového roku 2007 podstatně blíže ke středu města, navíc do větší prodejny na Křenové 35 (a ani se nám moc nezvedl nájem, hejč !!!). Pro nás to znamenalo, že zde o nás vědělo mnohem více lidí než dřív (zatímco na Chládkové přešlo kolem naší výlohy tak asi 5 chodců za den, na Křenové kolem nás projelo asi 500 elektrik a nepočítaně aut a chodců). A pro vás to znamenalo, že jste nás měli hned poblíž centra - asi 300m od nádraží - a nemuseli se za námi kodrcat na konec světa.

Prodejna na Křenové

    Velmi se nám tu líbilo a já byl pevně přesvědčen, že zde už vydržím do důchodu. Celou prodejnu jsme si zařídili podle našich představ, k původním skříním ještě dokoupili skleněné vitríny, opět jsme naše řady rozšířili o technika - Lukáše, který měří dva metry a v každých dveřích musí sklonit hlavu, aby prošel. A první dva roky to vypadalo, že se nám tu bude dařit. Bohužel, na podzim roku 2008 začala krize - a bylo zle. Lidé najednou neměli peníze (nebo je spíše nechtěli utrácet) a přestali chodit. A zatímco vláda a tisk prndali cosi o ekonomickém poklesu o 2-3%, nám klesly tržby od září asi o 60%. A když nejsou tržby, není z čeho platit faktury a energie a telefony a nájem...
    Snažili jsme se zatnout zuby, snížit náklady, půjčit si peníze na vykrytí těch největších problémů a vydržet. Nějakou dobu se nám to dařilo, bohužel to nešlo věčně. Takže v roce 2010 již byla situace neudržitelná a my byli nuceni opět změnit sídlo.
    S vyhledáváním vhodných objektů jsem měl zkušenosti již od minule. Opět jsem procházel desítky a desítky volných prodejen (a že jich od minule přibylo !), ale bylo to teď mnohem obtížnější. Teď už nešlo o to najít "nějaké" prostory - pokud nám štěstí nepřálo na Křenové, která je rušnou hlavní ulicí, pak bylo nutno najít ještě lepší místo - a za rozumnou cenu. A najít takovou prodejnu - to byl docela oříšek. Např. mě docela deprimovalo zjištění, že v samotném centru města, na Náměstí svobody, zkrachovala nedávno jiná počítačová firma. Proboha, jaká už může být v Brně lepší adresa pro prodejnu? Nebo je krize opravdu tak zlá, že mimo několika velkých společností se nikdo jiný na trhu neudrží?
    Hledal jsem opravdu dlouho - a neúspěšně. Vše bylo buďto moc stranou od centra, nebo na zastrčeném místě, příliš drahé (např.140tis./měs si opravdu nemůžeme dovolit) apod. Přitom datum, do kdy jsme se museli stěhovat se kvapem blížilo. Nakonec jsem musel stanovit jasný termín, kdy budeme muset odpískat stěhování a začít realizovat přesun firmy do nějakého skladu. Padl i tento termín - a já musel připustit, že přecházíme na nouzovou variantu se skladem. Naštěstí asi 1/2hodiny potom narazila Marcelka na netu na čerstvý inzerát, který vypadal více než nadějně. Já na nic nečekal a vyrazil tam na obhlídku. Marcelka zatím zkontaktovala realitního agenta, který se tam se mnou sešel - a já se nestačil divit. Jednalo se o Večerku, nacházející se kousek od našeho bytu, do které jsme navíc prakticky každý večer po práci chodili pro jídlo.

Prodejna na Veveří

    Život šel dál - a s námi se zrovna moc nemazlil. A tak jsme přežili i situaci, kdy si náš nový pan domácí našel nájemce, který byl ochoten nás přeplatit (a mimochodem tam po čase taky skončil) - a tak jsme dostali padáka tak rychle, že se ani neřešila nějaká výpovědní lhůta dle smlouvy. Našli jsem si narychlo nové místo v nákupním středisku - jen nám realitní agent zatajil, že se to tam bude už za pár měsíců bourat a rekonstruovat. Takže jsme se v dubnu stěhovali - a v září se už celé nákupní středisko vyklízelo. Asi jediný světlý bod celého pobytu na Perle byla naše fenka Ajda, která se k nám v této době přidala a začala nám hlídat prodejnu, vítat zákazníky atd.

Prodejna v nákupním středisku PERLA

    Po skončení v Perle jsme na další slušnou prodejnu jaksi neměli štěstí - nakonec jsme vzali zavděk nastěhováním do Villy Marie - což je historická, krásná vila - bohužel pro nás  tam nebyla možnost zřídit prodejnu a původní plán - že tam alespoň zařídíme servis - se paní domácí (navzdory předchozí domluvě ) taky přestal líbit. DĚLEJTE SI CO CHCETE - ALE CIZÍ LIDI MI DO BARÁKU CHODIT NEBUDOU !! což jak uznáte je pro podnikání podmínka poněkud omezující.

Villa Marie

    S naší paní domácí se moc diskutovat nedalo (starší dáma, o dost starší než já, která každý večer podávala příbuzným v Praze podrobný telefonický raport, co strašného jsme zase vyváděli - třeba že nedodržujeme pracovní dobu, jaká by měla být ve všech kancelářích a zůstáváme tam až do večera, nebo že je večer oknem vidět, že si tam svítíme apod.), bez zákazníků jaksi ani obchod, ani servis existovat nemůže a tak jsme si nakonec asi o zastávku blíž ke středu města našli volnou prodejnu.

Prodejna na Palackého

    Tady jsme vydrželi až do doby, kdy jsem odešel do důchodu. Ne, nezabalil jsem to - jen už nemáme obchod a já se soustředil zcela na servis, který mohu dělat doma. Technik Lukáš také skončil - vlastně už o pár měsíců dřív (pořídil si malého Lukáška, našel si jinou práci a jaksi zmizel ve světě). A protože nás z Marcelkou oba servis neuživí, tak ona si taky našla jinou práci a já tak sám doma opravuji vaše počítače a notebooky (samozřejmě za odborné asistence naší fenky Ajdy).
    Takže - prodejna už sice není, výlohy nemám - ale pár šroubováčků a pinzet a kleštiček mi zvostalo, něco málo jsem se za ta desetiletí naučil a tak mohu stále ještě razit heslo