Znojemská cesta   

Středověké cesty vedly, pokud to bylo možné, nejpřímějším směrem a jejich
trasy se příliš neodlišovaly od vzdušných spojnic daných lokalit. Zkusíme-
li uplatnit tuto zkušenost pro spojení Znojma s Brnem, zjistíme , že vzduš-
ná čára vede přes Brněnskou vyvřelinu, která zasahuje až k říčce Bobravě
a Ivančicím, a dále přes Krumlovský les.
Kdo zná tyto končiny, ví, že je tu terén velmi členitý, přeťatý řekami Bob-
ravou, Jihlavou, Rokytnou a Jevišovkou, které tekou kolmo na směr Brno-
Znojmo, a že kopcovina tu nemá hřeben, po němž by se dala komunikace
vést. Z toho vyplývá závěr, že cesty z Brna do Znojma musely jít pod svahy
Krumlovského lesa a že byly dvě.
Jedna z nich, patrně starší, vedla po východním úbočí zmíněné pahorkati-
nné oblasti.
Větev, jež vedla po západním úbočí Krumlovského lesa, nabyla významu
ve 13. století, a to pod tlakem nových ekonomických proudů, které našly
výraz především v kolonizaci a zakládání měst. Na západní trase vzniklo
královské město Ivančice, poddanské město Moravský Krumlov a Hostěra-
dice, které sice nezískaly městská práva, ale měly značnou strategickou i
hospodářskou váhu, neboť tu byla již ve 13. století opevněná komenda řádu
německých rytířů.



Trasa dálkové cesty od vesnice Petrovice přes Tupanov, kolem Moravského
Krumlova až k Polance a Budkovicím byla hlídána z kopce, který se na-
chází na pravém břehu řeky Rokytné a má na nejvyšším místě barokní kapli
svatého Floriána. Terénní útvar se jmenuje Strážná hora.
Od Budkovic mířila cesta východně od dnešní silnice rovinatými pozemky,
které patřily k velkostatku knížete Lichtenštejna.