Den druhý - také možno říct den první pracovní
 - aneb - 
Ajda jde poprvé do nového zaměstnání

    Dnes - v pondělí - jsme došli poprvé na prodejnu. Máme prodejnu s počítači a její hlídání bude Ajdinou náplní práce. Samozřejmě, než se to naučí, tak to chvilku potrvá. Napřed ji čeká úvod - seznámit se s novým prostředím, seznámit se s lidmi. 

   Takže - co všechno  ji tady čeká?
   Spousta nových věcí - a mezi nimi 
   Pelíšek. 
   Snažím se to vysvětlit, dokonce ji tam položím, ale ona hned vyskočí a prostě tam nechce a nechce a nechce. Pak mě (asi za hodinu) napadlo říct Místo! a Ajda okamžitě ležela v pelíšku. A stejně jako kdysi Benča, i ona si časem položila hlavičku na okraj a pozorně sledovala okolí.

 

    Lidé

    Když jsme přicházeli na prodejnu už tam na nás čekali - Lukáš, náš technik, 200cm výška, asi 30 let, Veronika, jeho holka, která s ním tady na prodejně bydlí (nejsou peníze, tak tu mají postel a přespávají tady) a Honzík, což je Marcelčin synovec - zrovna minulý týden slavnostně postoupil do třetího ročníku na střední. Ten nám samozřejmě letěl naproti - chtěl vidět Ajdu - jé, ta je KRÁSNÁ - Benču moc miloval (a ona jeho) a Ajda je úplně stejná a tak KRÁSNÁ... Jen Ajda jeho nadšení nesdílela a snažila se někam schovat. No řekněte, tolik nových lidí. Byla z toho vyplašená, musel jsem ji chovat a ukrývala se pod mou židlí - ale teď už se nechá chovat od Honzíka i od Lukáše (sice tím nadšená moc není, ale strpí to), při práci ji mám obvykle buďto já na klíně (levou rukou ji přidržuji, pravou se snažím psát tyto stránky), nebo ji má Marcelka na pultě (ta toho tak asi udělá! !)

 

 

a ze všeho nejvíc se Ajdě líbí kde? No přece u Lukáše v posteli.

 

U Lukáše v posteli - a když se s ní ještě přijde Marcelka pomazlit - to je bezva !

A jak je vidět, i s Honzíkem se už začíná kamarádit.

 

    Pak jsou tu i další lidé - ti cizí. Zákazníci, pejskaři, prodavačky v obchodech, kam chodíme. Ajda už má docela slušné skóre. Že je to krásný pes - to jsem už slyšel několikrát - a to nejsme doma ani 24hod. Jsou ale i praktické důsledky. Např. paní prodavačka z Pramenu, co je nad námi nám slíbila, že nám bude pro TAK KRÁSNÉHO PEJSKA schovávat odřezky, takové ty, co by se jinak stejně vyhodily... Načež od ní Marcelka přinesla tak 1/4 kila krásné šunčičky :-)  Móc mě zajímá, co to v té prodejně všechno vyhazují :-)

(Mimochodem - můžete mi vysvětlit PROČ ??? Že Benča byla považována za nejkrásnějšího psa na světě, na to jsme si zvykli. Ale Ajda je tu první den - a už požívá stejné výsady, dostává šunčičku - a to té paní prodavačce "parkuji" před výlohou stále dva tři psi, přivázaní u zábradlí. A vážně mi někdo chcete říct, že paní prodavačka má čtvrt kila šunčičky pro každého z nich ???? 
Ba ne, prostě už zase máme toho nejkrásnějšího psa na celém světě !!!)

    Štěkání? Hlídání? No - zatím je potichu. I když přijdou na prodejnu zákazníci, jen se schovává a opatrně na ně pokukuje. Prostě si ještě není jistá. Ale klídek, ono to časem přijde.

   Jinak celou prodejnu prošmejdila a zdá se, nemá zásadní námitky. Misku na vodu hned našla, misku na žrádlo taky. Zajímavé jsou vstupní dveře. Jednak je na nich nainstalovaná signalizace (když přijdou zákazníci), jednak bývají přes léto otevřené. Nechceme Ajdu zbytečně uvazovat, tak zatím dveře zavřeme. Ale ona stejně po nich pokukuje - chtěla by se proběhnout. Když začne houkat signalizace, tak si není jistá, o co jde, ale nebojí se toho - však ona si zvykne.

    Právě přišla na prodejnu paní se psem - tedy s trošku větším psem - a Ajda ho seřvala pěkně na tři doby.

    Je vidět

  - že má praxi od vás z domu (nebát se větších)

  - a že tu práci hlídače u nás začala brát vážně 

 

 

   Takže si myslím. že první den v práci zvládla dobře. Sice je na ní vidět, že je pro ni všechno nové a neznámé a trochu strach má, ale zvládá to statečně. My se hlavně báli, aby se nesnažila utíkat nebo tady nenaříkala nebo tak něco - ale je na ní vidět, že se tady už cítí doma.

 

   Nejen že celý den "pracovala" u nás na prodejně - ale ještě s námi potom šla na vélikou procházku. Hledáme novou prodejnu a vzali jsme ji s sebou. Napřed jen do nejbližšího parku - do Tyršáku. To je park, co ho máme jen tři bloky od nás. Kdysi tam byla nejstarší brněnská zoologická zahrada, taková maličká a můj dědeček do ní chodil se svým tatínkem, když byl ještě malý chlapec. A Ajdu jsme tam vzali, aby se vyzkoušelo, jestli není za celý den příliš moc unavená.
   Ale unavená nebyla ani trochu a tak jsme šli dál, do dalšího parku, do Lužánek. To je velikánský park, má 20 hektarů a je to nejstarší park u nás. Už císař Josef II ho zpřístupnil veřejnosti, ale založen byl dokonce někdy ve 13. století. A je tam spousta trávníků a starých stromů a Ajdě se tam moc líbilo. Taky je tam voda, ale o tu Ajda nestála, asi se nerada koupe. Ani rybičky ve vodě ji nezajímaly.

 

A taky je z fotky vidět, že už jsme našli to dlouhé vodítko - a tak má Ajda velký rozběh a může běhat daleko od nás.

 

   A samozřejmě jsme museli jezdit trolejbusama a elektrikama a Ajda se v nich už nebojí a všechno si prohlíží.

   A konečně jedeme domů. Ještě má trochu problémy s nastupováním do trolejbusu (špatně si ten skok vypočítala a praštila se do hlavy), ale žádný stres na ní není vidět a podle jejího chování je zcela v pohodě. Cestou domů všechno pořádně očichat a pak konečně - náš dům. Nezaváhala ani na okamžik - byla tu jen jednou, ale už si dobře pamatuje, kde je doma. 

   Hurá na schůdky - a páníčkové, otevřete, ať můžu zapadnout do pelíšku (tedy - páníčkovi do postele).