Dopis do Písku od Ajdy

 - tentokrát o tom - 
jak se Ajda snáší s Matesem a co je jinak novýho

 

    Ahoj všichni v Písku !!!

 

    Tak vám zase pýšu do Pýsku 

Ba ne, tohle by nešlo, páníček sice každýmu vykládá, že ty stránky píšu já a že po mě jen opravuje pravopis, ale kdybych tam sekala takovýhle hrubky, tak by se asi zlobil. Takže znovu: 

     Tak vám zase píšu do Písku. Naposledy jsem psala v březnu, jak se tady u nás na prodejně objevil Mates. A psala jsem vám, že má náš Lukáš nemocnou maminku a tak co bude maminka v nemocnici, tak budeme mít Matese tady a pak se zase vrátí domů do Polánky (to je vesnička velká asi jako Písek). Jenže Lukášova maminka hned druhý den umřela - a tak všechno bylo jinak. Lukáš byl moc smutnej a všichni ho utěšovali, páníček Borek a moje panička Marcelka a taky samozřejmě Lukášova holka Veronika, která tady je skoro pořád s náma (teda celý dopoledne, protože odpoledne musí do práce). No a Mates, ten tady už prostě musel zůstat, protože přece nemůže být sám doma v Polánce, to dá rozum, že?

 
Mates skáče na každýho zákazníka a chce se s ním mazlit

     No, já proti němu zas tak nic nemám, ale když on je fakt hroznej !!! Nejen že se pořád chodí za každým mazlit - skáče na všechny zákazníky a od každýho se nechá hladit - no není to prostě vůbec žádnej hlídač ! ale on se dokonce chodí mazlit i za mejma páníčkama !! (a já pak hrozně žárlím, to dá rozum), ale navíc mě furt votravuje a doráží na mě a představte si - dokonce mi v jednom kuse čuchá k zadku ! no to fakt nesnáším !!! A dokonce má ty úplně nemravný choutky, ale to si teda může zkusit ! To já na něj hned zavrčím, vybafnu, skočím po něm a jdu ho kousnout. A on samozřejmě utíká, protože je takový tintítko, a ječí při tom, jako by ho někdo zabíjel a já na něj řvu a lítáme po prodejně a já bych ho fakt nejraději zakousla a páníčci na nás křičej: Huš! psiska, nechte toho! A tak já se uklidním a lehnu si a Mates? no zase mě jde čuchat k zadku - hrozná mládež! žádný vychování to nemá! A tak na něj zase vyletím a běžím ho zakousnout a tak furt dokola. No řeknu vám, čert mi byl toho Matese dlužnej. 
    Jinak - Mates si časem našel svoje místečko na schodech - hezky stranou, aby na něj někdo nešlápnul - a zároveň má odtamtud dobrý rozhled nejen na prodejně, ale taky na ulici.

Mates má svoje místečko na schodech - tady se cítí v bezpečí a má odtud bezvadnej rozhled

     Ale stalo se ještě něco, a to hned ten tejden, co Lukášovi umřela maminka. My byli s páníčkem doma a páníček pracoval na počítači a já spala v pelíšku nebo koukala na televizi, už nevím...(jo, vy nevíte, že já koukám na televizi? tak to já vám o tom ještě napíšu!) no a jak páníček pracoval na počítači, tak přitom taky koukal na kameru - on se totiž může z domu koukat, co se děje na prodejně. A Veronika se mu tam postavila zrovna před tu kameru a stála mu tam hezky z profilu a páníček najednou vytřeštil oči a povídá: ježíšimarijá, to snad není možný! 

 

Tak mám pocit, že se Veronika nějak moc napapala - nebo že by ... ???

     A jak jsme byli druhej den zase na prodejně, tak šel hned za Veronikou a - hele, Veroniko, že ty jseš těhotná? A Verča na to: Já nevím... A páníček říká - proboha, to snad přece musíš vědět, ne? a Verča zase: ...když já nevím... A tak páníček na ni začal hartusit a že takhle to nejde, že to není žádná legrace a že Veronika musí k panu doktorovi. A opakoval jí to pořád dokola, až se Veronika nakonec po pár dnech rozhoupala a k tomu doktorovi zašla. No a samozřejmě - páníček měl pravdu, Veronika těhotná byla a dokonce už v pátým měsíci. Tak z toho byli Lukáš s Veronikou celí rozpačití, protože s miminkem vůbec nepočítali a já nad tím jen kroutila hlavou - to my fenky hned poznáme, že budeme mít štěňata a připravujeme si pro ně pelíšky a tak - a tady dospělá ženská, dokonce se řekne moudrej člověk, a vůbec o tom neví, no řekněte sami, je tohlecto vůbec možný? 

     Jo - teď jak je to s mým koukáním na televizi: 

     My tou dobou byli hodně doma s páníčkem, páníček si dělal na počítači a já spala v pelíšku a pak jsme šli na nějakou tu procházku anebo jsme zašli za ostatníma na prodejnu nebo tak. A protože byl páníček doma sám, tak si obyčejně zapnul televizi, aby nebylo v bytě tak ticho. Teda já se o televizi nikdy nezajímala. Hrálo to, blikalo, páníčci na to večer koukali, ale jak říkám - nic pro mě. Ale jak jsme byli s páníčkem furt doma, tak tam jeden den dávali pořad s komisařem Rexem. Vy neznáte Rexe? To je takovej velikej vlčák - a v telce o něm dávají filmy. No já vám nevěřila vlastním očím: pejsky mám ráda, to jo, ale velký psy zrovna nemusím a vlčáky už vůbec né ! A najednou tady jeden vošklivej vlčák čučí z televize a snad mi dokonce chce vlýzt do pokoje ! Hrůza! Naštěstí ten hroznej pes zmizel a po obrazovce začaly běhat písmenka. Tak jsem chtěla dál spát - a nejednou znova! Zase to vošklivý psisko na mě kouká z obrazovky. No to už jsme vyskočila na posteli a celá se naježila. Naštěstí Rex zase zmizel a byli tam jen nějací páni, ale za chvilku tam bylo to psisko znova a ještě tam pobíhalo jak šílený - no holt vlčák ! Ale to jsem už fakt nevydržela a začala jsem na něj štěkat - teda pořádně hlasitě štěkat - aby mi nelezl do mýho bytečku, kterej hlídám a aby šel pěkně pryč. 

     A od tý doby hlídám televizi pořád. Já ani netušila, co všechno by z tý obrazovky mohlo vlýzt k nám do pokoje. Třeba ti pejsci z reklamy na Pedigree. Nebo kočky z reklamy na Whiskas. Nebo koně - ti tam bejvaj dost často. Pak dávali v televizi Dinotopii - a tam byly takový ještěrky, veliký, říká se jim dinosauři. No tak na ty jsem zvlášť vysazená! A nejvíc nesnáším toho, jak mu říkají Tyranosaurus Rex (my odborníci to zkracujeme na Tý-Rex) - ten je mi zvlášť odpornej (a páníček říká, že mám dobrej vkus, protože to byl prý opravdu ten nejhorší dinosaurus ze všech). 
     Ale to není všechno - já toho poznám mnohem víc, hejč! Já poznám i všechny pejsky a kočičky a další zvířátka i v kreslenejch seriálech, to koukáte, co? Páníček nad tím kroutí hlavou a vykládá cosi o tom, že to snad ani není možný, protože my zvířátka prý nemůžeme pochopit abstraktní věci. To sice nevím co je, ale páníček mi vysvětloval, že bych jako pejsek měla poznat živýho pejska, ale neměla bych ho poznat, když je jen nakreslenej. Ale to se mejlí, já jsem náhodou ta nejchytřejší Ajda na světě a já poznám ale úplně všechno! A tak dnes už koukám na televizi pravidelně a štěkám na každý zvíře, co se nám snaží vlýzt do pokoje. A prostě to hlídám - tak jako třeba na prodejně. A nehlídám jen zvířata, já v tý televizi hlídám i lidi. Třeba nemám ráda, když se spolu perou, to je jdu hned rozehnat. A dnes už je okřikuju, i když se spolu třeba hádají - protože to se přece taky nedělá, že ne? Prostě televize je moc fajn a je to moc poučný a tak. Akorát panička říká, že mě televize zbytečně rozčiluje a tak vždycky přede mě naskládá takovou hradbu z polštářů, abych neviděla na obrazovku. Já sice nic neříkám, ale jak si mě panička chvilku nevšímá, tak se zvednu, položím si hlavičku navrch na tu hromadu - a hned se mi zase báječně kouká. 

Mates i Ajda se hrozně rádi mazlí s páníčkama - ale oba by je chtěli mít jen pro sebe

     No, teď ještě k Matesovi. Už je tady u nás pár měsíců, dlouho jsem ho sice vyloženě nesnášela, ale už jsme si na sebe zvykli. Já mu sem tam něco prominu, on mě začíná pomalu respektovat a tak spolu už docela vycházíme. Dokonce si spolu hrajeme a vlastně se máme rádi. Teď byl Mates s Veronikou pár dní doma v Polánce. Veronika totiž už šla na mateřskou a tak jela do Polánky a že si to tam musí všechno připravovat. Lukáš ten je zase většinou tady v Brně - dělá černýho šerifa u Lídla, aby si vydělal nějaký peníze. Protože nám sem chodí moc málo zákazníků a tak se s páníčkem domluvili, že bude Lukáš nosit takový černý oblečení a bude hlídat, aby tam u Lídla zákazníci nekradli. A sem bude chodit pomáhat, aby měl víc penízků. Což zase pro něj není až taková změna - tady taky hlídal zákazníky (teda - pomáhal mě s tím) a v černým chodí stejně furt... 
     No a včera Veronika s Matesem přijela do Brna - to bylo velký vítání ! Konečně jsme zase byli celá velká smečka pohromadě, Mates se na mě vrhnul, obejmul mě tlapkama kolem krku a pusinkovali jsme se a pak jsme se navzájem vítali s páníčkama a byli jsme všichni moc a moc spokojení a bylo to fajn. A Veronika vykládala, jak zítra půjde na ultrazvuk a jak jí pak pan doktor řekne, co se jí narodí, jestli to bude chlapeček nebo holčička.
    Ale odpoledne najednou začala Veronika hrozně plakat a že jí moc a moc bolí bříško. A my oba pejsci jsme k ní hned běželi a utěšovali ji a konejšili, protože my pejsci jsme hned věděli, kolik uhodilo. A páníček s paničkou si všimli, že Veronice prskla voda a tak páníček hned volal "rychlou" a přijelo velký žlutý auto, co hrozně houkalo a přišli dva páni a hned pomáhali Veronice do auta a uháněli s ní pryč. A páníček šel naproti do obchodu koupit flašku a chichotal se, protože v práci se pít nemá a přitom páníček sám Lukášovi nalejval - protože Lukáš to fakt asi potřeboval, byl z toho celej špatnej a hrozně nervózní a bál se a tak mu páníček zase nalil a uklidňoval ho a panička Lukáše taky pořád uklidňovala a oba mu říkali, že to dopadlo nejlíp, jak mohlo, protože Veronika je teprve v osmým měsíci a vypadá to na předčasnej porod a že by bylo mnohem horší, kdyby ji to potkalo doma v Polánce, kde by byla sama a nikdo jí nepomáhal. Tady ve městě to je jiný, tady deset minut po tom co Veronice začaly bolesti už odjížděla do porodnice, ale co kdyby ji to třeba chytlo v autobuse cestou do Polánky nebo tak? to by bylo mnohem a mnohem horší. A tak páníček nalil Lukášovi spoustu frťanů (a s paničkou si taky dali, ale míň) a Lukáš se trochu uklidnil, ale furt z toho byl úplně mimo. A pak jsme v sedum večer zavřeli a my jsme jeli domů, aby panička něco pro všechny uvařila k večeři, protože celej den nic nejedli. A Lukáš k nám dorazil jen chvilku po nás (aby se vykoupal a navečeřel) a už zářil, protože Veronika mu už poslala eSeMeSku,
že mají malýho Lukáška a že měří 44cm a váží 2,5kg.

Tak takhle vypadá to malinkatý miminko Lukášek

     A tak už byl Lukáš spokojenej a páníčci se chichotali a říkali mu: tak vidíš, všechno je v pořádku, taťko! A my pejsci z toho máme taky radost, protože teď budeme mít na hlídání a na hraní malý miminko - a my pejsci se o maličký děti staráme moc rádi. A abyste si nemysleli - on malinkej Lukášek asi nebude jen tak obyčejný miminko - Lukáš ho pak fotil v porodnici - a podívejte, jak takový miminko vypadá když ho tam v tom inkubátoru ozařujou nebo co - no to snad ani není možný:

No schválně - nemám pravdu - myslíte že je to opravdu miminko?
Vždyť on vypadá úplně jako ten ET mimozemšťan !!!

A k téhle fotce snad není co dodávat...

     Tak - a teď se půjdu pěkně vyplacatit na sluníčko. Benuška se prý takhle taky ráda vyhřívala a já se jí vůbec nedivím - takhle v létě, když je pořádný horko, tak je to na chodníku před prodejnou prostě báječný. A páníčci mi už úplně věřej a nechávají občas dveře otevřený (aby se vyvětralo) a já se projdu sem tam, zkontroluju okolní baráky a pak se vyplacatím na tom sluníčku. O Benušce říkali, že si jde "vypíkat sádlo". No, já toho sádla na sobě zatím nemám, ale taky to mám moc ráda - v tom nejhorším vedru si lehnout na rozpálenej chodník, sluníčko mi pere do mýho černýho kožíšku, až je rozpálenej na 70°C - no fakt, páníček to jednou měřil - no prostě pohoda. Mates sice kolem mě taky šmejdí - moji páníčci se o něj už nebojej, Lukáš ho sice nikdy z vodítka nepouští, jen na procházce v lese nebo tak, ale Marcelka s Borkem mu klidně dovolej, aby občas vyběhl na chodník a zvedl zadní nožičku na všechny okolní stromy a auta a rohy baráků a tak, protože páníčci vědí, že já už Matesa ohlídám, sice se ještě občas "štěkáme", ale on mě už začíná uznávat jako vůdce smečky a poslouchá mě a tady na chodníku se ode mě moc nevzdaluje - spíš jak občurá ty stromy a rohy, tak se vrátí na schůdky prodejny a odtamtud z bezpečí kontroluje celou ulici.

Vyplacatit se v tom největším vedru před prodejnou na sluníčku - to je prostě bašta

      A tak si tady ležím a čekám, čekám, čekám... Na co? No schválně - jak dlouho to bude páníčkovi trvat, než dá tohle všechno na web! Protože já to mám hotový! já jo! ale páníčkovi to dycky trvá, než tam dá vobrázky a než mi opraví ten pravopis a než to celý upraví - no páníčkův tatínek o něm říkal, že se Borek se vším ... - jé, já teď málem napsala neslušný slovo, ale on to pan inženýr opravdu tak říkal (ale to už je hrozně a hrozně dávno, to jsme ještě nebyli na světě) - jenže je fakt, že páníček chce mít všechno hezký a dobře udělaný a nechce to pustit z ruky, dokud s tím není úplně spokojenej.
     Tak jo - tak já se budu dál vyhřívat a nechám páníčka v klidu dělat. Ale pamatujte si - malej Lukášek se narodil ve středu a já jsem tohle sepsala ve čtvrtek - takže já to nebrzdím, já ne...

Je horko - sluníčko mi pere do kožíšku - na světě je prostě krásně...

 

Ahoj

Vaše Ajda

---