Stěhování
 (takový zvláštní koníček našich páníčků) 

    Já vám ani nevím, co ti lidi na tom stěhování viděj. Najednou je to popadne a začnou hledat nějakej byt, kde by si udělali novej pelíšek a pak všechno balej do krabic a strkají to do velkejch aut a vozejí sem tam po městě - no hrůza, co vám mám povídat, já fakt nevím, proč je to tak baví..
   Třeba moji páníčci. Když jsem k nim přišla a začala u nich bydlet, tak jsem byla s jejich bytem moc a moc spokojená - hlavně ten pelíšek v páníčkově posteli byl senzační.

Druhý den jsem byla trochu překvapená - zjistila jsem, že páníčci nemají jenom ten byt, ale taky ještě prodejnu - a tam jsem trávila zhruba polovinu dne a samozřejmě jsem ji hlídala. Bylo to zvláštní - to moje panička Petra v Písku žádnou prodejnu neměla, byla s námi celý den doma. Ale pak mi došlo, že páníček v Písku taky každý den někam chodil - takže měl taky ještě něco jiného než ten domeček, kde bydleli. No a časem jsem se od jiných pejsků dozvěděla, že jiní páníčci taky přes den někam odcházejí - říká se tomu práce. Prostě lidi choděj někam pracovat a představte si to - oni normálně nechávají svoje pejsky doma úplně samotné ! No to je něco strašného, to si fakt neumím ani představit !!!    Tak jsem byla moc ráda, že moji noví páníčci mají práci, do které si mě berou s sebou. Protože žádný jiný pejsek, které jsem potkala se svým páníčkem do práce nechodí, no fakt. Do práce s páníčkama chodím jenom já - a samozřejmě teď se mnou i Matýsek. A všichni pejsci nám to moc závidějí - nejvíc ti, co musejí celý den čekat na svého páníčka doma. Teda- jsou i takoví, co jsou jejich páníčci doma celej den, ale to jsou většinou páníčci už moc staří, co už pracovat nemůžou. To byla třeba moje první panička. Měla jsem ji moc a moc ráda, ale je fakt, že moc legrace a zábavy jsem si s ní neužila. To s mýma dnešníma páníčkama je to úplně jiný - pořád se něco děje, pořád spolu někam chodíme, rozhodně se nenudím - prostě je to moc fajn. Jo - a abych nezapomněla - taky jsou pejsci, co jejich panička má malý děti, je s nima pořád doma - tak jako moje panička Petra v Písku - a pejsek pak pomáhá děti hlídat a hraje si s nima a tak. A to taky není vůbec špatný, to se mi taky moc líbilo.

   Takže si to shrneme - podle toho, co jsme si povídali s jinejma pejskama je vůbec nejhorší bejt celej den doma sám a čekat tam na páníčka. A vůbec ze všeho nejlepší je mít páníčky, co si mě berou do práce a jsou tak celej den se mnou a k tomu mít kamaráda Matýska, se kterým se máme moc rádi a můžeme bejt taky celej den spolu - prostě celá smečka je furt pohromadě a to je fakt ze všeho úplně nejlepší.

    No ale já povídám a povídám a slíbila jsem vykládat o tom stěhování. Takže když jsem se k páníčkům nastěhovala, tak měli tu prodejnu na PERLE - to bylo nákupní středisko, kde se mi fakt moc líbilo. Byly tam maminky s kočárkama a spousta dětí a veliký trávníky, po kterých jsem pořád utíkala a panička za mnou běhala a honila mě (dnes už vím, že se to nesmí takhle před paničkou utíkat - ona si přece nechce hrát na honěnou, ale má o mě strach a tak dnes už na ni počkám, hned jak na mě zavolá) a taky tam byly krásný schody, co se po nich dá běhat nahoru a dolů - ale nelíbílo se tam páníčkům. Ti byli celí smutní, že do prodejny nikdo nechodí - a já už zase dneska vím, že do prodejny musí chodit zákazníci, protože ti nosí penízky a za ty se dá koupit masíčko a rohlíčky a pikšótky a vůbec fůra dobrejch věcí. A když zákazníci nechoděj, tak není žádný masíčko a je hlad. A navíc páníčkům řekli, že se ten celej dům bude bourat a přestavovat a tak že se musejí odstěhovat. Panička z toho byla strašně nešťastná, ale páníček říkal, že by tam byli stejně umřeli hlady a tak že je jedině dobře, když si najdou něco lepšího. A tak hledali.
   Hledali hrozně dlouho a pořád nemohli nic najít. Já si pořád říkala, že to přece není žádný problém - všude v Brně je přece moc a moc domečků. Ale pak jsem pochopila, že ve všech těch domečcích už někdo bydlí a najít domeček, co je prázdný asi není tak jednoduché. Já sice zkoušela hledat nějakej prázdnej domeček - když jsme někam šli, tak jsem pořád ňuchala, jestli v těch domečcích někdo bydlí nebo ne. Jenže jsem tak nemohla nic najít - když už nějakej domeček vypadal jako prázdnej, tak zase strašně smrděl. No jo, jednak po kočkách, co se do takovejch prázdnejch domečků stahujou - a kočky teda dokážou pekelně smrdět, to vám povím !! - a jednak po lidech. Divíte se? no já se taky divila !! Některý lidi jsou teda fakt hrozný čuňata a dělají si z takovejch prázdnejch domečků záchod - fuj ! fuj ! fuj !

 
Tenhle domeček je určitě prázdnej - fakt, to já poznám - ale páníčkům se vůbec nelíbil...

   Takže já sice nic nenašla, ale páníčci nakonec našli domeček, co se jmenuje VILA. To je takovej moc a moc hezkej domeček (a mě se tam líbilo), ale nešla tam udělat prodejna, jenom se tam navozily naše věci.

    A tak páníčci furt dál hledali až našli prodejnu, co ji máme teď. Ta je fajn a mám ji ráda, ale páníčci říkali, že je dost malá a že se nám sem všechno nevejde.

    Takže hodně věcí muselo zůstat ve vile a páníčci byli smutní, že to nemají na jednom místě a že musejí platit dvakrát nájem (to se musí platit těm lidem, co jim ten domeček patří, víte ?). A pak si časem našli takový skladiště a tam ty věci z vily poodváželi, asi že tam nebudou muset tolik platit.

   Hele - já sice říkám: poodváželi, odstěhovali - ale víte vy, jak takový stěhování vypadá?
Stěhovali jste se někdy?
Ne?
   Tak to napřed začnou všichni shánět nějakej domeček, kam se budou stěhovat. A shánějí a shánějí - obyčejně hrozně dlouho, a panička říká: Ježíši, mi snad nic nenajdeme! a páníček říká: klídek miláčku, však my něco najdeme - až nakonec něco přece jen najdou.
   Pak se začne balit. Ze všech skříní a vitrínek a polic a zásuvek se vydělávají věci a balí se do krabic. A to, co by se mohlo rozbít se ještě předtím balí do papíru. A pak se zjistí, že je krabic málo a tak se shánějí další. A pak se zase balí a balí a balí. Nakonec všude stojí spousty a spousty zabalenejch krabic a všechno je jima zaskládaný a ani není kudy chodit.
   Pak přijedou stěhováci. To jsou lidi, co mají veliký auta a do těch aut začnou všechny ty krabice nakládat. A pak taky skříně a stoly a počítače a vůbec všechno - to si ani neumíte představit, jakej to je zmatek. A chudák pejsek aby to všechno uhlídal - a přitom pořád dávat pozor, aby vám někdo nešlápl na tlapku, no hrůza.
   Ale vždycky se se stěhovákama nejezdí. Někdy se najde někdo známej, kdo má velký auto a má nás rád a je ochotnej nám pomoci. Třeba jeden známej zelinář, co měl velký auto a vozil nám věci z Perly do vily. Nebo pan Radek, co měl taky velký auto a vždycky nám ho nechal stát před domem a páníčci ho naložili a on pak přijel a odvezl to a pak ho tam zase zaparkoval a tak dokola. A proč je to takhle lepší? No přece protože není takovej zmatek, nikdo mi nešlape na tlapku, páníčci to v klidu naložej a pak se to v klidu odveze a hlavně - když se s tím autem potom jede, tak můžu sedět páníčkům na klíně a koukat se z okna - a to já mám moc ráda.

   No tak teď už máme svoji prodejnu a snad tady už zůstaneme a tak jsem si myslela, že nás už žádný stěhování nečeká. Ale to né...
Přišel pán domácí, co tam bydlíme a co tam mám pelíšek a řekl, že ten náš byt bude r-e-k-o-n-s-t-r-u-o-v-a-t  no uznejte, strašný slovo. Že prej se vytrhají ty starý nemoderní parkety a dá se místo toho moderní plovoučka. Já tomu sice nerozumím, ale páníčci říkali, že je to blbost, že ty parkety jsou kvalitní a z tvrdýho dřeva (to nevím, já do nich nikdy nekousala). A taky že se musej vymlátit okna a dát místo nich nový (no to asi jo, panička si pořád stěžovala, jak na ni od okna táhne a říkala, že se s těma oknama od války nic nedělalo - jo, nevíte náhodou, co je to ta válka?). A pak pan domácí říkal, že tam co máme kuchyň udělá pěknou malou ložnici a tam co máme velkej pokoj se zase udělá ta kuchyň a místo druhýho pokoje se udělá koupelna a pak si stěžoval, že to bude hrozně komplikovaný, že tam prej není voda a jakýsi odpady tam nejsou a že prej bude muset dělat nějaký potrubí dole přes kanceláře a jim se to prej nebude líbit a panička když to slyšela se chytala za hlavu a páníček se chechtal - no, já myslím, že je fakt dobře, že se páníčci odstěhujou jinam.

   A co bylo pak ? no přece hledání novýho bytu ! Panička pořád seděla u počítače a hledala a když něco našla, tak to vytiskla na tiskárně a utíkala s tím za páníčkem. A ten jen řekl: hele, pátý poschodí - to bych nevylezl ! nebo: nájem je nízkej, ale chtějí ještě poplatky za služby a když si to spočítáš dohromady... a panička jen řekla ach jo ! toho jsem si nevšimla...a šla hledat dál. A příště tam zase chtěli nějaký odstupný a páníček říkal copak kradu ? a pak tam zase nechtěli pejsky - že prej bysme jim počurali celej barák (což je jasná urážka !) anebo to bylo na druhým konci města anebo moc malý nebo moc drahý...
   A tak páníčci hledali a hledali a hledali, až pak jednou přišel za páníčkem jeden pán, co se mu říká REALIŤÁK a co už předtím vlekl paničku na prohlídku jednoho bytu, co se nakonec ukázalo že je až v pátým patře - a tam by náš páníček se svejma nohama asi fakt nevylezl - a ten realiťák říkal, že má jeden byt co by se nám líbil a je jenom kousek od prodejny a vůbec by se už nemuselo jezdit do práce šalinkou a že je velkej a za rozumnou cenu a že má vlastní topení a novou kuchyňskou linku a sporák a elektrickou troubu, kde se dá připravovat třeba kuřátko (mňam) a myčku nádobí a já nevím co všechno ještě.

Tak v tomhle velikým domě budeme mít ten novej byteček.

   A tak když se panička odkudsi vrátila na prodejnu, tak k ní páníček hned běžel a povídá - miláčku, tak už asi pro tebe mám ten byteček a je to kousek odsud a určitě se ti to bude líbit. A panička říkala, že se jí moc ulevilo a že je ráda, že toho nervování už bylo dost.
   Jo - tak to se teda pěkně spletla ! Protože to nervování teprve začalo.

Tak tohle je naše nová kuchyňka.

      První komplikací byl ten REALIŤÁK. Hrozně milý, laskavý a ochotný - ale jak se říká v té reklamě - "ten vrchní byl nějakej divnej". Z toho, co řekl nic neplatilo. Když se šli páníčci podívat na ten byteček (co měl být v prvním patře) tak ten REALIŤÁK první patro minul a šel dál nahoru. A nemá ten byt být už tady? Ne ne ne - já to popletl, ano to bude asi druhé patro. No, páníček nadšenej nebyl, už špatně chodí, tak chtěl přízemí nebo první patro - ale nad tím druhým nakonec taky mávl rukou.

Tak po tomhle starobylém schodišti se stoupe k nám do bytu.

    Potom se bavili o tom, kolik má ten byt nějakejch metrů - a zase to nesedělo, bylo jich míň, než kolik ten REALIŤÁK sliboval. Pak došlo na zálohu - ten pán si nechával zaplatit nějaký peníze za to, že nám ten byteček našel. To se tak prý dělá - ale tenhle pán chtěl mnohem víc, než kolik se těmhle pánům platí. A navíc - vždycky se to dělá tak, že REALIŤÁK dovede zákazníka k tomu majiteli bytu, tam se sepíše smlouva (to je takovej papír, kde se napíše, že ten, co mu ten byt patří ten byt půjčuje tomu, co tam chce bydlet, kolik se za to bude platit, na jak dlouho to je a tak) - no a až ten papír všichni podepíšou, tak za to ten REALIŤÁK dostane peníze. Ale tenhle REALIŤÁK pořád nechtěl o žádné smlouvě ani slyšet, nechtěl aby se páníčci setkali s tím, co mu byt patřil - prostě byl pořád takovej tajemnej, choval se divně a stále chtěl jen spoustu peněz.

No řekněte - takovej velkej pokoj - no to by byla škoda se sem nenastěhovat

    Páníčci říkali, že je ten REALIŤÁK fakt nějakej moc divnej a že by snad bylo nejlepší na tenhle byteček zapomenout a hledat něco jinýho. Ale páníček říkal, že něco zkusí - a zkoušel hledat toho REALIŤÁKA na internetu. To je jako když si páníček sedne k počítači a pořád tam něco ťuká a najednou začne říkat: "Už to mám !" No a on tam našel, že ten REALIŤÁK si jednou říká Jaroslav a podruhé zase Martin (a určitě to nejsou třeba bráchové, protože je tam stejný číslo telefonu). A páníček se chytal za hlavu a říkal - takovej REALIŤÁK přece musí být spolehlivej a důvěryhodnej, aby mu lidi věřili a aby si od něj ty byty brali - a tenhle dělá všechno, aby mu lidi nevěřili. Ale páníčkovi se ten byteček moc líbil a tak říkal, že to přece jen ještě zkusí. A tak s tím REALIŤÁKEM domluvil, že mu ty peníze nedá naráz, ale jednu trošku napřed, druhou až se nastěhujeme a tu poslední, až už tam budeme bydlet. A ještě něco - že chce ihned tu smlouvu. Ten REALIŤÁK pořád říkal, že to není možný a že to nejde, ale moc ty peníze chtěl a tak nakonec tu smlouvu donesl.
    A páníčci se zase chytali za hlavu. Ve smlouvě bylo všechno jinak. Najednou to nebyl byt se třemi pokoji, ale jen s jedním. Nebyl ve druhém poschodí, ale v pátém. Taky tam byla o tisícovku vyšší cena, než REALIŤÁK sliboval. Prostě - jako by to byl úplně jinej byteček. Páníček křičel a říkal takový slova, co jindy neříká a pak šel a zatelefonoval té paní, co tu smlouvu napsala. A ta ho uklidnila - řekla mu všechno, co chtěl vědět, že je to opravdu ten byteček, co si ho páníčci prohlíželi, takže třípokojovej a ve druhým patře, jen že bude o tu tisícovku dražší, než ten REALIŤÁK sliboval. A ta smlouva že byla špatně proto, že ta paní předtím domlouvala nějakej jinej byt pro někoho jinýho a že jí to zůstalo v počítači. Takže teď přemýšlím - kdo to vlastně popletl? že by ten počítač?

    Páníčci byli rádi, že se to ňák vyjasnilo, zaplatili REALIŤÁKOVI, šli podepsat tu smlouvu a dostali klíčky od bytu a mohli jsme se tam jít konečně všichni podívat. No řeknu vám - to byla nádhera ! 

Tak tohle je rohový pokoj - má veliká okna, je z něho vidět na všechny strany a Matýsek se moc rád 
nechá vysadit na parapet, lehne si tam a kouká z okna, co se venku děje. A jak vidíte, sluníčko je tady celý den.

    Veliký pokoje, krásná kuchyň s vykachličkovanou podlahou, předsíň kde si můžeme hrát klidně na honěnou (to není jako ve starým bytě - tam je předsíň tak strašně maličká, že se tam dva lidi nevyhnou - jeden z nich musel vždycky vycouvat). A taky jsou v tom novým bytečku tak krásný velikánský pokoje - a nejenom to, když jsou mezi nimi otevřený dveře, dá se mezi nima běhat kolem dokola - prostě tam můžeme s Matesem hrát na honěnou - no bezva. A protože tam jsou na podlaze "plovoučky", tak to strašně klouže když vybíráme v plné rychlosti zatáčky a je to hrozná psina - no to byste holt museli vidět Tak byly páníčci spokojení, že už se to všechno vyřešilo a že mají po starostech. Jo - tůdle - to si jenom mysleli. Teď to teprve začalo doopravdy.

Tak tohle je ta prostorná předsíň - když bydlel páníček kdysi v paneláku, tak jejich ložnice byla menší

    Říkáte - jaký starosti? Smlouva je, klíčky taky, stačí se jen nastěhovat ? Jenže páníčci zjistili, že ti lidi co tam bydleli předtím vůbec za nic neplatili a tak jim odpojili elektřinu a plyn. A tak se v bytě nesvítilo a netopilo. Voda tam sice tekla, ale jenom studená a panička byla smutná - že než dojedou stěhováci tak se musí umýt podlahy a okna a že to studenou vodou dělat nemůže, že by ta špína nepustila a ještě by se panička mohla z té studené vodě v nevytopeném bytě nachladit - protože byla zima a venku pěkně mrzlo. A do budoucna by to samozřejmě vůbec nešlo - no představte si, že by se večer nikde nesvítilo, nehrála by telka, všude by byla zima a panička by nám nemohla nic uvařit - no hrůza !
     Tak páníčci začali všechno shánět a vyřizovat. Elektrikář slíbil, že přijde za týden, plynař za dva týdny. No, nebylo to zrovna rychle - ale měli jsme ještě dost času, byl začátek února a ze starého bytu jsme se museli vystěhovat do konce měsíce. Takže jsme čekali.
    První měl být ten elektrikář. Když se pořád neozýval, šel páníček do nového bytečku a tam našel v rozvaděči lísteček, že nám nový elektrický hodiny nemůžou zapojit, protože máme v rozvaděči jistič 15A a podle normy tam musí být 16A. Páníček se zlobil, že nám to mohl zavolat a ne nechávat lísteček někde, kde jsme ho ani nemuseli najít a že je to strašná byrokracie (nevíte co to je ?) a pak zjišťoval, co pro to musí udělat a bylo to celkem jednoduchý:
  - napřed potřebuje někoho, kdo mu udělá revizi a dá nějaký razítko, jako že ten byt nemá vyhovující elektriku
  - pak se najde projektant, kterej napíše a nakreslí, co a jak se tam má změnit
  - to se zase nechá někomu schválit
  - pak se najde firma, která to má udělat
  - objedná se to
  - oni si na nás najdou termín
  - pak to (možná) někdy udělají
  - no a potom už se jen sežene někdo, kdo to zkontroluje a udělá na to další revizní protokol.
    No schválně - rozumněli jste tomu všemu ? Já teda ne - já jsem z toho nerozumněla vůbec ničemu. Ale i když jsem pejsek, tak je mi jasný, že je to nějak mooooc složitý. A docela lituju páníčky, že se musejí o všechny tyhle věci starat. Navíc páníček říkal, že se to nedá stihnout ani za půl roku, natož za dva týdny. Tak zase sháněl někoho, kdo by to udělal, až sehnal elektrikáře, který mu slíbil, že mu ten jistič vymění, rovnou mu tam dá "kukačky" (tak říkal elektrickým hodinám, který neměří čas, ale elektřinu) - a že pak tam nakonec přijde někdo z elektrárny a zaplombuje to, ale do té doby už můžou páníčci svítit. A že to během měsíce udělá. Páníček říkal, že to je pozdě a že se musíme stěhovat a ten elektrikář říkal, že když dostane tisícovku, tak to udělá hned v pátek. Páníček říkal - čert vem tisícovku, hlavně že to bude - a byl docela spokojenej.
    No, elektrika už by skoro byla, tak teď ten plyn. A opravdu - v ten den, co to bylo domluveno nám ráno volal plynař. A že prý je už na místě - ale nikdo tam na něj nečeká. Páníček říkal, že tam čeká a ptal se, kde ten plynař je. A on že na Jiráskové. Ježíši - ale to je špatně, odtamtud se stěhujeme. Ale novej plynoměr se má montovat na Domažlické. Plynař si to kontroloval - no jo, máte pravdu, já si to spletl. No nedá se nic dělat, teď už zase musím k jinému zákazníkovi. Páníček namítal, že když už k nám teda ten plynař vyrazil, tak ať sedne do auta a přijede do novýho bytečku, ať nám to může vyúčtovat. Ale plynař, že to nejde. Vyúčtuje nám to tak jako tak - jako marný výjezd, cena je stejná. Ale vyúčtovat jednomu zákazníkovi dvě různý adresy za jeden den - to nejde, to nedovolují předpisy. Takže ať si ho objednáme znovu, že on by se řekněme za měsíc zase stavil. Páníček ho ale začal ukecávat, že to nejde, že to potřebujeme dřív - a tak se domluvili zase za týden.
    Teda - víte - oni se všichni ti pánové chovali, jako by nám dělali nějakou milost - a přitom to byla prostě jejich práce a ještě za ni chtěli peníze a taky peníze bokem (to nevím co je, ale páníček se mračil, tak to asi nebude nic pěknýho). A nás přitom už hrozně tlačil čas, protože už byla druhá polovina února a my jsme museli do konce měsíce předat ten starej byt - to jako vrátit ho panu domácímu co tam každej den chodil a pořád se rozčiloval, proč tam ještě jsme a furt říkal - no já myslel, že když vám dám výpověď do konce února, tak že mě to uvolníte už začátkem ledna.
    A páníček říkal: ale nájem vám platíme až do konce února
    a pan domácí no jasně, platíte až do konce, ale já doufal, že už tady letos nebudete bydlet, že budete jen platit a přitom to už bude prázdný a můžou tam ty dva měsíce pracovat řemeslníci
    a páníček říkal, že to by musel bejt leda blázen
    a pan domácí zase: hlavně to musí být úplně vyklizený - nesmí tady po vás zůstat ani špendlíček, to si pamatujte, já to budu kontrolovat - jenom ty všechny plynový kamna tady nechejte - ne abyste si je odmontovali, to bych vás musel žalovat - já už mám na ně kupce. A vůbec mu nevadilo, že ty kamna  (co se jim říká WAFKY) byly naše, protože je tam dával náš dědeček dávno a dávno před tím, než si to tady pan domácí koupil.
    Jo - a taky nám pořád volali stěhováci - kdy už se jako pojede, aby se to vůbec do konce měsíce stihlo, že oni mají volnej termín jen to poslední pondělí v měsíci a jestli to do tý doby nebude připravený, tak nás odstěhovat nestihnou.
    A páníček se chytal za hlavu a šel volat zase toho elektrikáře. A ten mu radostně oznámil - už to tam máte, je to připravený - a já si k vám jedu pro tu tisícovku navíc. Jenže páníček se nedal - nikam nejezděte, ono tam totiž zatím nic namontovaný nejni. Elektrikář na druhým konci drátu znejistěl, ale že prej - jste si tím jist ? a díval jste se dobře ? nemohl jste se přehlídnout ? a vůbec - díval jste se tam dnes, protože ráno jsme to tam montovali !!! Ale páníček se nedal - byl jsem tam zrovna před chvilkou, nic tam namontované nejni a jestli mi nevěříte - vyfotil jsem si to a fotky vám pošlu. A schválně, jestli na nich najdete ten nový jistič.

Druhý jistič zprava je starý 15A - ale měl by tam být takový, jako ten bílý vlevo.

    No, ten elektrikář uznal, že to nevypadá jako předělaný a byl z toho dost vzatej, protože tu práci zadal nějakejm jinejm elektrikářům a ti mu to už vyúčtovali, že je to jako hotový a on jim to zaplatil. A teď je tam bude muset honit znovu a přesvědčovat je a hádat se s nima, že ho jako podfoukli. No ale slíbil to páníčkovi na pondělí. A v pondělí volal, že je to jako už hotový. Ale páníček povídá do telefonu - NEJNI !!! A elektrikář tak jako smutně: A jste si jistej ? A páníček: JSEM !!! Nebo chcete další fotky ? A elektrikář povídal že nechce a že teda zas bude muset těm chlapům vynadat. A v úterý pak volal, že jel pro ty kukačky do elektrárny, ale že se elektrárna přestěhovala. A ve středu pak volal, že se elektrárna ještě pořád stěhuje a tak že nejsou v provozu a ty kukačky mu nemůžou vydat. A ve čtvrtek pak volal, že už je to hotový, ale páníček řekl: NEJNI - TEĎ JSEM TAM ZROVNA BYL a ten elektrikář rovnou zavěsil.

    No a na pátek na 9hod ráno byl domluvenej ten plynař. A opravdu nám ráno v 8hod volal - a že tam už čeká a nikdo tam nejni. A páníček říkal - ale vždyť jsme se domlouvali až na 9hod. A ten plynař říkal - určitě né, bylo to domluvený na osmou, já to tady mám napsaný v notesu - ahá, já to asi nějak spletl, no tak sem rychle přijeďte, já už zase potřebuju odjet jinam. Páníček sice říkal, že mu to bude trvat aspoň půl hodiny, protože ono je to přes město docela daleko, ale hned vyrazil do novýho bytečku a pustil plynaře dovnitř. A za pět minut na to nám v novým bytečku šel plyn.
    No a aby bylo tý radosti víc - asi v 10hod nám konečně opravdu zapojili tu elektřinu a páníčci mohli svítit a ohřívat vodu na podlahu a topit a vysávat a vůbec všechno, co potřebovali.

A já tak přemejšlím - no nemají ti páníčci opravdu složitej a komplikovanej život ?
A nejsme na tom my pejsci líp ?
Samozřejmě - jen když máme takový hodný páníčky.

    Takže měli jsme plyn i elektriku - ale ono to bylo fakt na poslední chvíli, protože byl pátek a už v pondělí měli přijet stěhováci. A tak páníčci museli za víkend udělat ty podlahy a okna a taky koberce - ty jim stěhováci přivezli už předem. A páníčci chtěli ty koberce vyčistit a tak je vysávali a tepovali a vím já co ještě a my pejsci jsme zatím hráli na honěnou. Protože teď, když byly všude v pokojích koberce tak už nám to v těch zatáčkách neprokluzovalo a ty zatáčky se daly fakt vybírat takovou rychlostí jako zatím nikdy.

    No a pak jsme zase uháněli domů - balit, balit a zase balit. Protože to jsme už stejně měli všechno doma nastrkaný v krabicích a z peřinek byly udělaný balíky převázaný špagátama. Prostě vypadalo to u nás hrozně - ještě že už měli přijet ti stěhováci.
    No stěhování bylo oproti tomu co předcházelo docela pohodový. Protože - chlapi stěhováci nosili a nosili a páníček je přitom dirigoval. To mu docela jde. Ne že by je třeba huboval, že mají běhat rychleji nebo tak. Ale říkal jim, kam mají kterou krabici složit a kam mají postavit skříňky a židle a stoly a co doprava a co doleva a co dopředu a dozadu a tak zatímco třeba ten náš krásnej rohovej pokoj vypadal během stěhování nějak takhle:

    ...tak když stěhováci v sedm večer skončili a panička s námi přijela a poprvé do pokoje vstoupila, tak to tam už vypadalo takhle:

    U paničky v pokoji to sice tak dobře nevypadalo, ale to ne že by na ni páníček kašlal nebo tak, ale protože její postel a skříň se před stěhováním rozebraly na prkna. A tak když panička říkala: "No hlavně že jsme tady a já se dnes klidně vyspím na podlaze..." tak páníček se jen smál - chviličku počkej - a za čtvrt hodinky měl její postel sešroubovanou a tu skříň - no tu udělali další den s klukama, protože to musej šroubovat aspoň tři lidi, teda dva držej ty díly a ten třetí to šroubuje - tak je to složitý.

Takže nakonec ten večer zůstalo skladiště jen v tom pokoji, co z něho chce mít páníček pracovnu: