Nějaké to video pro zpestření - léto 2012 - Ajda na procházkách

    

     A ještě jednou se omlouvám. Nejsem žádný kameraman - naopak, vlastně ani nemám kameru. Tedy - jednu starší jsem používal, hlavně z pracovních důvodů, ale pak šikulka Lukášek vzal krabici s kamerou a příslušenstvím, zvedl ji - bohužel dnem vzhůru - a od té doby nemá kamera okulár hledáčku, což je u kamery závada dosti podstatná. Takže nadále používám už jen svoje digitální foťáky, které natáčet dovedou, ovšem kvalita - nic moc. Ale za účelem natáčení pejsků to snad bude stačit. 
     A jak už jsem říkal - žádnou praxi s natáčením nemám. Focení - ano, to docela umím, ostatně fotím už skoro půl století. Ale s natáčením je to slabší - navíc se kolikrát při natáčení pejsků neudržím a začnu se řehtat - což záběrům moc neprospívá. A zvuk doporučuji ztlumit, jinak uslyšíte hlavně to, jak ztěžka oddechuji.
     No fajn - žádné očekávání netušených uměleckých zážitků už nemáte, takže pokud se chcete pobavit tím, co provádějí pejsci - račte. Někdo možná bude překvapen, jak ten pejsek co polehává líně před prodejnou dovede být najednou čiperný, jiný v tom možná pozná svého psa (protože při blbnutí jsou asi všichni pejsci stejní) - a hlavně - dvě malé holčičky z Písku, na které moc rád vzpomínám určitě poznají svoji kamarádku a budou moc rády, jaká je spokojená a veselá.

      Prodejna v Perle

     Čím začít? Tak co třeba podívat se na naši starou prodejnu v Žabinách - v nákupním středisku Perla? Pro nás to byla nešťasná štace, málem nás to zničilo (vůbec žádní zákazníci - někdy nebylo ani na jídlo, takže jsme vařili hlavně brambory a brambory a k tomu brambory), ale Ajda tam byla velmi šťastná. Z vesnice se přesunula sice do města - ale bylo to na kraji parku, měla tam na hlídání atrium (které bylo skoro jako její dvůr) - prostě nebylo to zase tak rozdílné od toho, co znala. Nové to samozřejmě bylo, velice nové - ale tak hezky, příjemně. Měla co hlídat, seznamovala se s pejsky, kolem běhaly spousty dětí - a Ajda občas utíkala Marcelce do parku a prozkoumávala tam trávníky. Byly to pro ni prostě krásné prázdniny. Tak se teď podíváme, jak vypadalo to její nové království:

 

     Voda

     Voda je jedním z živlů - a pro Ajdu živlem téměř neznámým. Když k nám přišla, dívala se na vodu dosti nejistě. Tedy - nemám na mysli vodu v její misce. Mám na mysli vodu v potoce, v řece, v přehradě. Tato voda ji sice zajímala, lákala ji, ale nebyla si dosti jistá, co od ní může očekávat. Takže ji "zkoušela". Třeba skočit do vody, odrazit se od hladiny a utíkat zpátky. Což se ovšem snadněji řekne než udělá. Od hladiny se moc odrážet nedá, překvapený pejsek se propadne až na dno (což je naštěstí jen nějakých 20cm) - a když si s vodou ještě moc netyká, tak to utíkání pryč začíná dosti podivnými pohyby - Ajda se přitom svíjí asi jako úhoř.

 

 

     Když Ajda vyleze z vody, má hroznou radost ze života - potřebuje si protáhnout tělo a taky se osušit - což se nejlépe realizuje rychlým během. Říkáme, že ji chytají raplíci - což vypadá asi takto:

 

     Občas ale nastala i situace, kdy Ajda úplně na nějakou vodu zapomněla. Když například divočila s cizími pejsky, jako by přitom úplně zapomněla, že voda je všude kolem ní.

 

     A poslední krásný záběr na téma VODA. Byli jsme na Říčkách, to je taková brněnská rekreační oblast a já pořád lákal Ajdu do vody. Sice proti vodě nic neměla, ale jen tam vlezla, napila se a zase ven. Jenže já chtěl, aby vodě přišla na chuť a pořádně se namočila. Tak jsem na ni vymyslel takovej podraz. V jednom místě je poměrně mělko, je tam brod a hned vedle lávka. Tak jsem po ní poslal Marcelku na protější stranu. Ajda byla celá zoufalá, panička odchází !!! Škubala sebou, naříkala, nebyla k utišení. Když jsem ji pak pustil, na nic nečekala, vrhla se do vody a hurá na protější stranu. Já s tak rychlou reakcí vůbec nepočítal. Ale napodruhé jsem se už připravil. Vzal jsem foťák, spustil filmování a zavolal na Ajdu. Chvíli to sice trvalo, napřed si musela prohlédnou něco zajímavého na protějším břehu, ale nakonec vyrazila za mnou. A jaký styl používá k překonání veletoku, to už se podívejte sami.

 

     A čím kapitolu o vodě zakončíme? No, je pravda, že Ajda s vodou ještě úplný kamarád není - o přeplavání řeky se zatím mluvit nedá. Ale pokud jdeme na procházce kolem vody, vždycky si tam vleze - třebas jen proto, aby se napila a namočila si nohy. Což dělá ráda - žádné velké vodní sporty, ale brouzdat se ve vodě je prostě fajn a tak do potoka vleze během procházky hned několikrát.

     Procházky kolem řeky

     Máme takovou oblíbenou trasu - vede po úzké cestičce kolem Svratky - v úseku mezi městem a přehradou. Je to hezká procházka,  jako kluci jsem tudy jezdili na kole na přehradu, abychom se vyhnuli frekventované silnici. A svištěli jsme tudy naplno, jen na jednom místě se muselo přibrzdit, protože se tam cestička příliš prudce lomila a hrozilo sklouznutí do řeky. Jenže od té doby uplynulo téměř půl století, řeka odnesla kusy břehu, svah se sesunul a obnažilo se kamenné podloží a tak se dnes musí občas lozit po skále nebo balancovat po úzké cestičce, tvořené kládou zapuštěnou do svahu. Po pravdě - ta obtížná místa se dají překonat jen při dobrém počasí - pokud stoupne hladina vody v řece a nízko položené cestičky jsou zaplavené nebo pokud je vlhko a a bláto na příkrém svahu příliš klouže, potom se musíme vpůli cesty vrátit. Jenže tady si povídáme o pejskovi - a ten na těch obtížných místech nic obtížného nevidí. Jen se podívejte - zatímco Matelta opatrně hledá, kam položit nohu, Ajda to bez přemýšlení přeskočí:

     První obtížné místo

 

     Druhé obtížné místo

 

     Kolem řeky jsou i skály, po kterých se dá běhat

 

     Na této procházce u řeky jsme vlastně Ajdě poprvé sundávali řemínek. Žádné nebezpečí neexistovalo, neohrožovala ji auta, nechodili tudy lidé ani cizí psi (tedy jen občas a my je viděli na dálku a mohli jsme Ajdu zavčas přivolat a připnout na vodítko). A tak zde Ajda měla poprvé u nás volnost a mohla se proběhnout. Ajda byla nadšená ze své volnosti, šmejdila kolem vody, pobíhala nahoře po svahu a po skalách, prostě objevovala krásy přírody. A na rovné cestičce si to taky užívala - když já zůstal trochu pozadu a vzdálenost mezi mnou a Marcelkou se protáhla na víc než nějakých 20 až 30 metrů, tak mezi námi začla Ajde dělat něco jako rychlou spojku - tedy spíš tryskovou spojku. A přiznávám, že mi dělá docela potíže dokázat ji aspoň částečně udržet v hledáčku - tak rychle se kolem mě míhá.

 

     Třetí obtížné místo

 

     Čtvrté obtížné místo

 

     A zase Ajda lítá jako Raplík mezi námi.

 

A v příštích ukázkách videa necháme Ajdu, aby si pohrála s dalšími pejsky.