Nějaké to video pro zpestření - díl 3. - rveme se a honíme se

 

 

     A pak jsou tu vzájemné rvačky Ajdy s Matesem
     (říká se tomu kočkování - ale není to spíš pejskování?)

     A samozřejmě jejich běhání po parku a seznamování s dalšími pejsky, je toho prostě moc a moc. 

     Tady ještě Ajda pobíhá v Lužánkách kolem vody sama. Na záběru je velmi důležitá ta kačenka - Ajdu velice láká a ona by se k ní moc ráda dostala, všimněte si, jak ji pořád sleduje (na rozdíl ode mě - já si té kačenky v hledáčku vůbec nevšiml):

 

     A pak samozřejmě pejsci - pejsci - pejsci. I pro samotnou Ajdu je setkání s nimi zajímavé - ale pokud je u toho i Mates, je to ještě mnohem lepší, protože Mates je takový dotěra, nenechá nikoho na pokoji - no a pak se prostě pořád něco děje:

 

 

 

     Mates je taková ostuda - když je v parku bez vodítka, toulá se docela daleko (až mám o něj trochu strach) - ale nakonec vždycky přiběhne zpátky. Pochopitelně - do těch dálek ho lákají cizí fenky - za těmi by běžel kraj světa. A taky cizí lidé - jeho životní heslo je, že lidé jsou tu proto, aby se měl s kým mazlit. A tak si jde pro pohlazení ke komukoliv, koho někde uvidí, kdo sedí v parku na lavičce, nebo ještě líp - kdo leží v trávě - na toho rovnou skočí (což není vždycky bráno s patřičným nadšením). No - a pak je tu ta spousta dalších pejsků, se kterými se dá seznamovat (a někdy se jich taky bojíme - anebo je naopak otravujeme):

 

 

 

 

 

 

     A teď už se podíváme na ty jejich pořádné honičky a rvačky. Jednou to vypadá, že jde o život, jindy je to jen takové neškodné pobíhání - podle toho, jakou mají zrovna náladu:

 

 

 

     Ti dva se mají hrozně moc rádi - pořád si spolu hrají, koušou se, zápasí spolu - prostě to nejbáječnější, co jen pejsci znají. A nemyslete si - to není jen těch pár minut, co trvá záběr, oni si takhle hrát vydrží většinu dne.

 

     Večer jsme šli na procházku - opět kolem řeky. Moc se jim tam líbilo - a samozřejmě se v jednom kuse pošťuchovali a honili.

 

     Pak jsme došli k jednomu z těch obtížných míst - a protože byla zrovna velká voda, bylo to ještě komplikovanější než obvykle. Teda - ne pro Ajdu. Ta v tom žádný problém neviděla. Že je naše obvyklá cestička zaplavená vodou? No tak se to přebrodí, jakýpak copak. Já taky velký problémy neměl. Prostě jsem to vzal o něco víš po svahu a taky jsem to nějak zvládnul. Zato Mates ! Ani jsem nepotřeboval tlumočníka do psí řeči:
     Tady chcete opravdu jít? to jako myslíte vážně? vždyť tady se to vůbec projít nedá !! Tudy nemůže vážně projít vůbec nikdo ! A víte co, já se raději vrátím...
     Naštěstí Ajda s ním měla svatou trpělivost. Prostě šla napřed a ukazovala mu cestu. A když to Mates ne a nechtěl pochopit, tak to Ajda procházela několikrát sem tam, aby Mates neměl strach a aby tu cestu zvládnul. No, Ajda to lehce přeskákala nebo přebrodila, já to přelezl vrchem po svahu a Mates se přes to nakonec taky dostal, jen na jednom místě jsem mu musel pomáhat.