Ben
(nebo
snad Benečka?)
|
Osoby a obsazení: BEN
- hlavní role, není potřeba příliš představovat, neboť celá
další stránka vlastně není o nikom jiném |
Takže se už pěkně posaďte, opona našeho příběhu se pomalu zvedá a před námi je
Dějství první: Život začíná
|
Bylo to dávno a dávno... |
...vlastně ještě na
konci minulého tisíciletí. |
Jmenuju se Ben, |
 |
|
Takže nastal malý problém. Bydlíme ve městě a já vždy zastával názor, že pes do bytu nepatří. Pes patří na vesnici, na dvůr, na zahradu, prostě tam, kde má dost pohybu a aspoň trochu volnosti. Myslím si, že pejsek zavřený celý den v bytě je chudák a že si to prostě nezaslouží. Proto se nedivte, že začala velká rodinná porada s jasným cílem - vyřešit psí problém. Nikdo nevěděl, co se štěnětem. Ozývaly se názory jako: Celou tu dobu jsem držel tu hromádku neštěstí v náručí a
ono se to pořád strašně třáslo. Asi po 15 minutách se to uklidnilo,
rozhlédlo se to kolem po světě a pak mi to olízalo nos. Ještě jednou se vrátím k tomu dopisu. Byl pravdivý i nepravdivý. Co se týká toho "budu vás mít moc a moc rád" - tak to platí do písmene. Ono vůbec malé děti a pejsci mají jednu společnou vlastnost - nedovedou lhát. A nedovedou ani skrývat své city. My dospělí si kolikrát neumíme říct, co k sobě cítíme. Bojíme se, aby si to někdo špatně nevysvětlil. Dítě se nebojí. Má vás rádo? Tak na vás skočí a s hlasitým křikem vás obejme. A pejsek? Ten nad ničím nepřemýšlí, ničím si neláme hlavu, vrhne se na svého páníčka, pomatlá ho svýma špinavýma tlapkama a olíže mu důkladně nos. A pán, celý špinavý a uslintaný se vůbec nezlobí - je naopak celý šťastný a spokojený. Pejskaři teď dobře vědí, o čem mluvím a ti ostatní - no ti ať si pořídí pejska a budou to vědět taky. S tou druhou půlkou dopisu to bylo horší - "jmenuju se Ben" - to tak úplně pravda nebylo, protože to nebyl kluk, ale holka !!! Jméno samozřejmě zůstalo, jen se trochu upravilo. Takže místo Bena je to Benečka, Benuška, Benča, Benčuška, Beňáčková - ale na toho Bena slyší taky. Ona Benča vůbec "slyší" velmi dobře - tedy je velmi poslušná. Na jedné straně živý stříbro, čertík, rarášek, diblík, na druhé straně stačí potichu písknout a černý blesk se řítí ke mně. A pokud "je hůř" stačí vyslovit Beny! a už jsme zase "v lati" a jdeme se přesvědčit, jestli se pán třeba náhodou nezlobí doopravdy. |
|
Jinak když už jsme u toho představování: |
|
Kouzelný snímek, že ano? Jak jsem ho udělal? Normální
fotka s bleskem - pejskovi prostě ve tmě svítí oči. Pokud mi nevěříte - snímek
opravdu není nijak upravený, dokonce je na něm vidět i pára, která mi
šla v té mrazivé noci od úst. Anebo, když nevěříte, ať je tedy po vašem: Benča je přímým potomkem Psa Baskervilského a třeste se před ní strachy !!! |
K tomu hlídání pár slov:
| Lidi rozdělujeme na dva druhy.
Vlastní smečka - poměrně početná
- je hodna zbožňování a největším štěstím je, změřit si drobnými
krůčky vzdálenost mezi jednotlivými členy, kteří se právě nacházejí
v místnosti, spočítat přesný geometrický střed (tedy místo, odkud mám
ke všem milovaným osobám stejně daleko), do tohoto středu ulehnout a
zde spokojeně usnout. |
Je nám vcelku jedno, zda jde děda spát či zda se jeho vnuk Kuba jen tak
natáhl na pohovku.
Benčino místo je v každém případě vedle nich.
S paničkou si báječně rozumíme - ani nemusíme
mluvit, stačí dívat se jedna druhé do očí.
|
Cizí lidé - bez výjimky podezřelí a tudíž nebezpeční - své
pány před nimi ochraňujeme a tudíž na ty cizí pouštíme hrůzu, aby
si mysleli, že je chceme sežrat. Nevím, jak daleko by Benča v případě
nutnosti zašla, ale
zatím každý pochopil, že to tenhle malý pejsek myslí vážně. Takže
pokud se náhodou setkáte s Benčou u nás na prodejně, neprovokujte ji a
klidně počkejte, až ji odvedeme nebo uvážeme.
|
| Jak může být pes v prodejně? Nó, normálně (pokud
tam vůbec je) spí vzadu a je uvázaná. Ale protože se na prodejně
vyskytujeme i mimo pracovní dobu, brzy ráno nebo pozdě večer, o víkendu,
prostě kdy se s návštěvou zákazníků příliš nepočítá, je v tuto
mimopracovní dobu Benča puštěná volně a hlídá. A protože řada našich
zákazníků ví, že nedodržujeme pracovní dobu a využívají toho, dochází k těmto setkáním
poměrně často. Zajímavé - a už hned v příští kapitole nebudeme Benču na prodejně uvazovat, ale bude si zde plnit svoje povinnosti psího hlídače - a všem to bude záhy připadat jako naprostá samozřejmost. |
Potřebujete Benču zavolat? To jí jen musí pán odepnout řemínek...
...a pak už stačí písknout a černá dělová koule se řítí k vám.
|
Mimo běhu na krátké tratě jsou v oblibě hlavně procházky, a to v kategorii tratí co nejdelších. Zatímco dědeček považuje za dostatečnou procházku cestu k nejbližšímu stromu před domem - nutná zastávka - a opět zpátky (aby se nám chudinka neunavila), existují naštěstí i členové smečky, kteří mají na věc jiný názor. Dědeček totiž občas jezdí k příbuzným do Beskyd a protože je v důchodu, může si to dovolit dost často a s návratem nespěchá (např. víkendová "zdvořilostní návštěva" se protáhne na dva měsíce apod.). A Benča pak většinou zůstává u nás a rozhodně z toho smutná není. Ví moc dobře, že ji u nás čeká nejen dobré zacházení, ale hlavně několikahodinové procházky, na které se hrozně těší. A pokud tomu někdo nevěří - stačí říct před Benčou "jdeme na procházku" a Benča se z toho může okamžitě zbláznit. A jakmile sáhneme po vodítku, začne skákat tak vysoko, že o jejím zájmu o procházku už vůbec nikdo nemůže pochybovat. Samozřejmě, abychom dědečkovi nekřivdili - mimo krátkých procházek za účelem vyvenčení může dědeček nabídnou i chatu, kde má Benča volnosti a procházek dost a dost. A protože - jak už jsem říkal - je dědeček v důchodu, může si dovolit trávit na chatě dost podstatnou část roku. |
Na závěr bych jen rád podotkl pár slov na téma:
mají se rádi jako pes a kočka
Je zvláštní, že podobným způsobem se k sobě chovají hlavně lidé.
Skutečný pes s kočkou spolu spíše vycházejí nějak takto:
To be Continued
To už je konec? Nebo - jak to bylo dál?
Takže tady máme - Dějství druhé
