Doprava

   Pejsci se stejně jako jejich pánové potřebují dopravovat z místa na místo. A stejně, jako u jejich pánů, existují dopravní prostředky oblíbené - a pak ty, co zrovna nemusíme. Takže si to trochu rozebereme:

1) Raketa

 - tak pardon, v raketě kdysi letěla tuším Lajka, dnes už pejsci tento dopravní prostředek běžně nepoužívají, a Benečka vlastně vůbec nemá rachot, výbuchy a ostatní hlasité zvuky ráda, takže tento dopravní prostředek rovnou vynecháme

2) Letadlo

 - bohužel, nejsem tak bohatý, abych mohl s pejskem využívat tento dopravní prostředek, musel bych asi napřed vyhrát v SAZCE nebo ve SPORTCE, ale protože nesázím - takže asi zase nic

3) Parník

 - jaksi se zatím nenaskytla příležitost. TITANIC se nám potopil,  QUEEN MARY už nejezdí, ostatní parníky u nás před prodejnou nepřistávají. To vypadá, že budeme rychle hotovi, co?
Ba né, to nejzajímavější teprve přijde.

4) Vlak

 - má sice moc příkré schůdky, takže tam musíme Benušce pomoci, ale jinak je to spolehlivý a bezproblémový dopravní prostředek. Nevydává žádné podezřelé zvuky, neubližuje nám a navíc se používá výhradně k dlouhým (a tím pádem zajímavým) výletům, takže proti vlaku nic nemáme.

5) Elektrika - tramvaj

 - neboli jak u nás v Brně spisovně říkáme - šalina čili šmirgl (a v tomto směru platí slovní spojení beru to šmirglem). Dopravní prostředek, který používáme nejčastěji - pravidelně 2x za den. Benča si na šalinu zcela zvykla, je to již neodmyslitelná součást jejího života. Má ji ráda a mnohdy si vynucuje nastoupení do šaliny, pokud páníčci mají zrovna evidentní snahu jít tu jednu zastávku pěšky.

6) Trolejbus

 - dopravní prostředek sice elektrice dosti podobný (také občas nazývaný šalinobus), nicméně u Benči zcela neoblíbený. Možná jí vadí pneumatické otevírání a zavírání dveří, při kterém si vždy dveře hlasitě odfrknou (čehož si my lidé prakticky nevšímáme, ale pro pejsky je to asi důležité), možná je problém jinde, ale každopádně Benča trolejbusy nesnáší. Zajímavé je, že když nějaký projíždí kolem, tak se Benečka zmítá na vodítku a snaží se mermomocí nastoupit za jízdy. Když však nastoupíme doopravdy, propukne ve štěkot ihned po zavření dveří a totéž pak opakuje na každé další zastávce. A po vystoupení vynadá trolejbusu takovým způsobem, že se cestující napřed vyděsí, potom se smějí a trolejbus odjíždí celý zahanbený, občas s plačícím řidičem (...zase mě nikdo nemá rád...). Naštěstí trolejbusem jezdíme jen jednu zastávku a vbrzku se bez něj obejdeme docela.

7) Autobus

 - podobná situace jako u trolejbusu. Řekl bych, že zde zase hrají roli ty pneumatické dveře. Rozdíl je v tom, že na něj Benuška není až tak moc alergická, jezdíme s ním vyjímečně, bohužel se pak zase jedná o delší jízdy a Benča spustí stejný kravál každou zastávku. Záchranou je, když mě někdo pustí sednout a já můžu vzít Benču na klín. Tam se uklidní a dokonce autobusu odpustí i to pneumatické odfukování.

8) Auto

 - dopravní prostředek nejmilovanější. Někdy jsem dokonce na pochybách, jestli Benča miluje víc nás nebo auta. My tedy auto nemáme - jaksi jsme se na něj nezmohli. Dědeček měl starého bílého Trabanta Combi a Benča z něho byla u vytržení. Dodnes pozná neomylně zvuk jeho motoru a jakýkoliv cizí Trabant vítá už na dálku. Do zaparkovaného Trabantu se musí podívat. Stojí na zadních, natažený čumáček co nejvýš a snaží se nahlédnout do okýnka. Obdobnému zájmu se těší i další bílá auta. A pokud Benča uvidí jakékoliv auto s otevřenými dvířky, prostě rovnou nastoupí. Většinou k patřičnému překvapení jeho majitele. Pokud by jí v tom někdo z páníčků nezabránil, klidně by v něm asi odjela kamsi do dálav.

     Nedávno byl na Zelném rynku sraz Trabantů. Měli jsme náhodou kolem cestu a jak jsme tam Trabanty uviděli, koukli jsme s Marcelkou na sebe a už jsme jen čekali, co Benča na to. Chvílku na to to opravdu zaregistrovala. Zastavila se, nasála vzduch a překvapeně znovu kontrolovala, že se nemýlí. Pak vyrazila kupředu. Táhla nás za sebou a nedočkavě se hrnula k Trabantům. Všechny je obcházela, pečlivě je očichávala, stavěla se na zadní a snažila se nahlédnou okýnkem dovnitř. Evidentně vyřazovala z výběru ty modré, žluté, zelené či červené a propracovávala se k těm bílým. Kolem stály zástupy čumilů či automobilových fandů, ale žádný z nich neprojevoval takový odborný zájem, jako Benča. Vystavovatelé si toho brzo všimli. Začalo to mezi nimi šumět a za chvíli se už řada z nich hlasitě chechtala. A Benča dál podrobně zkoumala jednotlivé vývojové modely a hledala mezi nimi ten svůj... Bohužel marně.
   Samozřejmě - občas nás někdo známý někam sveze a pak je Benča bez sebe štěstím. Nejraději mi sedí na klíně a a sleduje cestu. Zrovna minulý víkend se realizovala služební cesta, na kterou jsme brali Benču samozřejmě s sebou a ona prakticky dva dny seděla na mém klíně. Sice už měla tlapky celé bolavé a zadeček otlačený (a já už taky těch jejích 15kg docela cítil), ale štěstí z ní přímo zářilo.

9) Kolo.

- K tomuto jízdnímu prostředku je třeba říct něco úvodem. Pejsci na něm jezdit nemohou, naopak při běhání se mohou snadno pod kolo dostat - a následky by byly zlé. My ovšem vlastníme nadstandardní výbavu - a tou je trojkolo. To je vybaveno velkou přepravkou, do které se Benča pohodlně vejde. Jedinou nevýhodou je, že neumí sama ani nastoupit, ani vystoupit - ale to může být výhoda. Aspoň nám nevyskočí za jízdy.

   DEMENTI:

Právě jsem napsal, že se Benečka do malého košíku Lopedu nevejde - ale jak vidíte, když se chce, jde všechno. A jak to udělat, aby jí nevadily dráty košíku?

  Takže doprava v přepravce na kole sice není tak častá (zatím si zvykáme), ale doufejme že bude patřit časem mezi ty nejoblíbenější. Zvláště když právě vyvíjíme speciální vozík, který bude možno připojit za každé kolo a do kterého si Benča dokáže nastoupit sama. Eventuelně - se tam opět vejde nějaký ten menší nákup.

10) Doprava nejběžnější - po svých.

- Tuto formu samozřejmě Benča využívá nejčastěji. Běhá moc ráda, ale ve svém věku už má artrozu v kolenou (stejně jako její páníček) a měla by jít dokonce na operaci. Bohužel, cena operace přesahuje naše možnosti a tak se jen snažíme dosáhnout nějakého kompromisu - aby se pejsek dostatečně proběhl a aby se přitom stav jeho kolen zbytečně nezhoršoval.
   Doprava po svých má několik rychlostních stupňů:
   1. chůze - tedy touto - řekněme jedničkou - se Benča maximálně přesunuje v bytě, například z koberce na pohovku apod. Ovšem i v tomto případě to bývá většinou chůze zrychlená, Benča totiž není příliš líný či pomalý pejsek.
   2. poklus - touto rychlostí se Benča pohybuje nejčastěji. Jdeme na procházku, my pánečci důstojným krokem a Benča kolem nás šmejdí na všechny strany, stále v poklusu, dopředu, zpátky, na stranu - zatím co my ujdeme 2 kilometry, ona má našlapáno tak 4x tolik.
   3. cval - pokud Benča zařadí tuto třetí rychlost, je jasné, že je velmi spokojená a ve svém živlu. Cval ovšem vyžaduje dostatečný prostor. Nejčastěji k tomu bývá příležitost při chůzi městem. Cože? Divíte se? Dostatečný prostor a přes město? Ale ano, my se totiž vracíme z práce obvykle v době, kdy už jsou ulice města prázdné a protože jdeme přes pěší zónu, kde nám nehrozí žádná auta, může být Benča bez řemínku - a celá ulice je její. A ona má ohromnou radost z volnosti, z toho že jdeme domů, z volného prostoru - a dlouhým cvalem mě obíhá ve velkých kruzích, které jsou omezeny jen šířkou ulice.
   4. trysk - nejvyšší, čtvrtá rychlost. Jak si asi všímáte, se vzrůstající rychlostí stoupe i Benčina nálada. Takže vás asi nepřekvapí, že trysk je zároveň doprovázen absolutním nadšením. Tuto rychlost zařazujeme hlavně díky mobilnímu telefonu. Zdá se vám to divné? Ale toť přece evidentní, drahý Watsone. Jeden z nás jde s Benčou na procházku, ten druhý zatím něco někde vyřizuje. Pak se domluvíme, kde se sejdeme. A já přicházím do parku, kam Marcelka v těchto chvílích taky dorazila. Pouštím Benču z vodítka a - kde je Matelta? hledej paničku! - a Benča vyráží dlouhým cvalem na průzkumnou cestu kolem parku, až konečně Marcelku v dáli uvidí, nasadí plný trysk a řítí se v ústrety té, kterou miluje na světě nejvíc ze všech...

   Máme ještě pár dalších variant dopravy, které lze těžko zařadit - ale rozhodně existují. První z nich jsou

11) Schody

Já vím, rozhodně to není dopravní prostředek, spíš zdánlivě nezajímavý architektonický útvar. Ovšem pro Benču neodolatelné lákadlo. Pokud uvidí jakékoliv schodiště - velké a dlouhé nebo třebas jen dva schůdky před domem - Benča je vždycky musí vyběhnout. A skutečnost, že už má artrózu v kolenou na tom nic nemění - i kdyby to měla vypajdat, žádné schodiště vynechat nedokáže.

12) Schody pojízdné

Tak tohle už dopravní prostředek svým způsobem je. Pro pejsky to asi ideální dopravní prostředek není a já s ním taky nikdy úmyslně nepočítal. Jenže jednou jsme museli pro něco do Vaňkovky a při té příležitosti se nám postavilo pojízdné schodiště do cesty. Obejít to nešlo, tak jsme to zkusili risknout. Samozřejmě, měl jsem trochu strach a dával jsem pozor, aby si Benča někde neskřípla tlapku. Taky jsem měl obavu, jak na to bude reagovat. Všechno ale dopadlo výborně. Nastoupila i vystoupila ukázkově a celou cestu si to velmi užívala. Bylo vidět, jak se jí líbí, že nikde není žádný viditelný dopravní prostředek a ona se přesto pohodlně veze do poschodí. A že se jí to opravdu líbilo dokázala vzápětí. Jakmile jsme procházeli kolem dalšího pojízdného schodiště, bez váhání k němu zamířila a hodlala si to zopakovat. Takže - moje obavy o její případné zranění zůstávají, ale ona sama má v tomto ohledu zcela jasno - báječné !!

13) Výtah

Tento dopravní prostředek jsme doposud použili pouze jednou. Čekal jsem, jak na něj Benča zareaguje, zda se nebude bát, ale dopadlo to úplně jinak. V dotyčném domě je údajně hodně pejsků a tak hned po nastoupení do výtahu začla Benča pečlivě očuchávat podlahu a tak pravděpodobně vůbec nezaregistrovala, že se s námi výtah rozjel. Čili z jejího hlediska se vlastně o žádný zážitek nejednalo.