Kdo jsme ?

    Ale vůbec ne, naopak, my jsme taková celkem malinká firmička.

    Ale vůbec ne ! - my jsme jen dva lidé - a dva psi.

    No dyť povídám, že jsme taková - no prostě jiná firma. Ovšem zrovna tento rozdíl není zas až tak podstatný. Jen máme v prodejně strašného hlídacího psa, který to tady má jako zaměstnání na plný úvazek a podle toho se taky chová - pečlivě a zodpovědně. Nepotřebujeme žádný zvonek u dveří - naše Ajda každého ohlásí, zkontroluje a bude pak dávat pozor, aby dotyčný náhodou neublížil její paničce. A dělá to s takovým nasazením, že se večer vrací domů úplně utahaná.
     Někteří zákazníci se ptají, co za to dostává, jak ji platíme. No, jak už to u pejsků bývá - Ajda má vždycky plné misky (jak tu doma, tak i tu v práci), nocleh (v mé posteli) a navíc plný příděl lásky svých páníčků - což je pro pejska to vůbec nejdůležitější.
     A jako prémii i pozornost, kterou jí věnují zákazníci. Sice se řada z nich lekne, když na ně Ajda vybafne, ale vzápětí se zjistí, že polovina z nich jsou taky pejskaři a začne se - jak jinak - povídat o psech. Někteří ji chválí, jaká je pěkná a hodná a jaký je hlídač - ale pohladit se nenechá - jak je ve službě, tak se s nikým cizím nekamarádí. Vlastně už je to druhá fenka, co nám hlídá obchod - a pokud vás pejsci zajímají, tak tady jsou jejich webové stránky - Ajdiny stránky a stránky její předchůdkyně Benušky.

     No a od roku 2013 se naše psí smečka rozrostla o Matýska, což není zrovna žádný velký hlídač (oni pudlové obecně mezi obranáře nepatří), ale zato je Matýsek obrovský mazel. Takže pokud se s ním víc jak dvě minuty nikdo nemazlí, dostává absťák a hledá si novou oběť. A tak když k nám přijdete na prodejnu, vrhne se Matýsek na vás, postaví se na zadní, obejme vám nohu a bude se domáhat hlazení a vůbec vaší pozornosti. A protože má kožíšek jako ovečka, tak pohladit si ho je vlastně docela příjemné - a tak si Matýsek celý den hraje se zákazníky a obveseluje je.

     A tak zatímco si Ajda na svou misku vydělává hlídáním a ochranou našeho obchodu, Matýsek je vlastně stejně užitečný - vítá lidi, hraje si s nimi, baví je, obrovským způsobem zvyšuje naši popularitu (na prodejnu, kde se na vás vrhnou dva psi asi jen tak nezapomenete - zvlášť když si s jedním z nich můžete do libosti hrát) a pokud zákazníci přijdou i s dětmi - no pak už je to vůbec divadlo, občas se stává, že si děti s pejsky hrají tak nadšeně, že ani nechtějí odejít a pak samozřejmě doma ukecávají rodiče k další návštěvě naší prodejny. Takže bych vlastně mohl Matýskovi udělit titul
 "zasloužilý pracovník v oboru Public Relations (Pí-áR)".

    No - tak to už bych si vůbec netroufnul tvrdit. Naopak, ceny máme normální, možná i vyšší, sídlíme koneckonců na jedné z hlavních brněnských tříd (a tady bývá všechno dražší - i nájem prodejny) a rozhodně není naším cílem konkurovat třeba internetovým obchodům, které dokážou prodávat klidně 20% pod nákupní cenou.

    No - pokusím se. To, že jsme "taková jiná firma" o nás říkají hlavně zákazníci. Možná je to ovlivněno např. tím, že jsme něco jako rodinný podnik. A že když už se hezky chováme k sobě, snažíme se chovat stejně hezky i k zákazníkům. A snažíme se o to, aby tady byla pohoda - a daří se nám to. Právě kvůli té pohodě sem spousta lidí chodí. Vědí, že jim poradíme a pomůžeme, vědí že je nenecháme na holičkách. A tak přichází stará paní a říká: "Je tady ta mladá slečna, co mi minule tak hezky radila? Já bych od ní zase něco potřebovala." A já jí tu slečnu zavolám a vůbec jí neprozradím, kolik té slečně ve skutečnosti je - stejně by mi to nevěřila. A přichází zákazník a shání se: "Kde máte vašeho šéfa? On mi to minule tak hezky vysvětloval a já bych dnes zase potřeboval poradit."
    A my pomáháme a radíme. Snažíme se vysvětlovat nejen to, co a proč si má zákazník koupit, ale dokonce i to, proč si naopak nemá kupovat to, pro co přišel. Na což se objevují zajímavé reakce. Např. jeden zákazník mě kdysi překvapil prohlášením: "Pane Volný, já si od vás pokaždé odnáším něco úplně jiného, než pro co jsem si přišel!" Čímž mě pochopitelně vyvedl z míry a já se zmohl jen na otázku: "No - a stěžoval jste si někdy?" "Kdepak," povídá zákazník "já byl naopak vždycky hrozně spokojenej." A dodává: "Když vy člověku umíte tak mile vysvětlit, že je vlastně blbec..." Což doufám nedělám, já se jen snažím zákazníka vyvést z omylu, vysvětlit mu, kde se mýlí a případně ho něco z počítačového oboru přiučit. No - a to je myslím právě ta podstata věci. 
    Že tady jsme právě proto, abychom zákazníkovi poradili. 
        Že tady jsme právě proto, aby zákazník odcházel spokojenej. 
            A že spokojenost zákazníků je pro nás nejdůležitější.

Jo jo - já vím, řečičky. Náš zákazník - náš pán a podobný prndy. To říkají všude a skutek utek.

    Jenže u nás to opravdu platí. Víte - my si zakládáme na tom, že asi 2/3 obratu nám dělají stálí zákazníci, jejich známí, kamarádi a rodinní příslušníci. A to je pro nás důležité. Že sem chodí lidé opakovaně. Že ten, kdo sem jednou přijde se zase vrací. Že máme zákazníky kteří k nám chodí už celé roky - ti nejvěrnější už dokonce přes 20let. Že se zde objevují zákazníci, kteří říkají: "Mě sem poslal brácha - švagr - syn - spolužák." Nebo: "Já sem jdu proto, že o vás u známejch moc hezky mluvili." Anebo - když jsme ještě sídlili v Žabinách, tak chodili zákazníci a říkali: "Na rožku v hospodě U Primů se říkalo, že je na vás spoleh - tak sem jdu." A řeknu vám - taková hospoda na rohu ulice - to je móóc důležitá věc. Mnohem důležitější, než nějaká reklamní agentura. A spolehlivější. Pravdivá a neúplatná. Protože když se tam o vás hezky mluví, tak k vám zákazníci choděj. A kdybych na někoho udělal podraz nebo habaďůru? No tak by si tam o tom řekli a víckrát by už asi nikdo nepřišel. Jenže já podrazy nedělám - na to holt nemám povahu. Mě spíš baví, když je zákazník spokojenej a já dostávám úplatky.

Proboha - vy fakt berete úplatky? a ještě se tím chlubíte?

    Jo, já se tím chlubím - a docela rád. Poprvé se mi to stalo, když jsem zákazníkovi poradil s nákupem tiskárny. Asi za měsíc přišla jeho manželka a: "Manžel vám moc děkuje, jak dobře jste nám s tou tiskárnou poradil. Tiskne to krásně, všichni jsme s tím nadšeni. A tady vám něco posílá..." To něco byl flaška slivovice. A udělala mi strašnou radost. Teda ne proto, že bych byl takovej alkoholik (koneckonců vydržela v lednici skoro rok), ale prostě proto, že si na mě někdo vzpomněl i přesto, že vůbec nemusel.
    No - bylo to poprvé, ale ne naposled. Lidé nosili a nosej. Někdy flašku, někdy čokoládu nebo bonbonieru, jindy kafe nebo prostě nějakou drobnost. A mě to dělá strááášně dobře. No řekněte - vás by nepotěšilo, kdyby k vám zajela zákaznice několik zastávek jen proto, aby vám přivezla čerstvej domácí chleba? A pěkně si na něm pochutnejte, já zase spěchám - mám oběd na plotně...
     Já nechci aby to vypadalo, že si dělám nějakou stupnici, ale když pro vás někdo upeče domácí chleba, to je snad ještě víc než flaška značkové whisky.

Takže u vás jsou úplatky povinný? bez nich u vás nemám naději?

    Proboha néééé ! Takhle to vážně nebylo míněný. Prostě člověku udělá radost, že jsme pro zákazníka něčím víc, než jen bezejmenné postavy na opačné straně pultu. Mě to dokonce udělá úžasnou radost.  A co je snad vůbec nejbáječnější:
 - když se nám kluci choděj pochlubit s vysvědčením. 
 - když nám zákaznice donese fotky svých dětí nebo vnoučat. 
 - když se pravidelný zákazník zastaví s fotkami z dovolené. 
   Protože to všechno dokazuje, že nás považují za něco víc, než za neznámé pracovníky neznámé firmy, že začínáme patřit do okruhu přátel - a to je právě ten důkaz, že svou práci děláme dobře.
     A úplatky fakt povinné nejsou. Nám udělá radost i to, když zákazník při odchodu pozdraví nebo poděkuje - protože ani to dnes není bohužel samozřejmost.

Dobře - takže budete se ke mně chovat slušně a poradíte mi. Ale co jiného mi ještě můžete nabídnou?

    Nabízíme vše v oboru výpočetní techniky - hardware, software i služby. Vlastně hlavně služby. Začíná to už při prodeji. Pokud se ve věci nevyznáte - nic se neděje, nemusíte si dělat starosti. To už je naše práce, vyznat se v oboru a vybrat pro vás to pravé ořechové. Je naší prací vyzpovídat vás, podrobit vás třebas křížovému výslechu a tak zjistit, co vlastně opravdu potřebujete. A podle toho vybrat to zboží, které pro vás bude nejvýhodnější. Možná to bude zboží, na kterém až tak moc nevyděláme, ale vy budete spokojeni - a přijdete zas. Což je pro nás to důležité. Naším cílem není zákazník, kterého jednou oškubu a on víckrát nepřijde. Naším cílem je naopak zákazník, který bude natolik spokojen, že se bude vracet znova a znova a znova. A právě tímhle si zajišťujeme, že zatímco jiní krachují, my ještě stále přežíváme.

Safra - přežíváte - když už se chlubíte, jak jste dobří, tak snad musíte nezřízeně bohatnout, ne?

    No, tak slavný to bohužel není. Za prvé - během čtyř let jsme se dvakrát přestěhovali - a další rok nás nepřízeň osudu donutila stěhovat se dokonce třikrát. Což jsou nejen náklady na stěhování, ale také vždy nutnost vybudovat si na novém místě i novou klientelu. A nová klientela se nějakou dobu buduje, to se nestihne za pár týdnů. Ještě rok po stěhování chodí lidé z blízkého okolí a přiznávají, že o nás doteď vůbec nevěděli. A pokud chcete v dnešní době budovat firmu, která je založena na tradici a solidnosti, tak to je běh na zatraceně dlouhou trať. Pravda, jsou i tací, kteří nám jsou věrní a jezdí za námi i ze vzdálených částí Brna, případně z vesnic a měst Jižní Moravy - ale těch zase není tolik, aby nás uživili. A do toho zasáhla současná celosvětová ekonomická krize, takže prozatím jsem opravdu spokojen, když přežijeme svoje méně šťastné konkurenty a vydržíme do konce krize. A pak už snad bude trochu líp.