Jak rychle se přenášejí vaše data?

   Takže nejpomalejší bude asi ten přenos na disketách – než to na disketu nahrajete, než s ní někam doběhnete a než to zase přehrajete do jiného počítače, tak to uplyne opravdu hodně času. A když si spočítáte, že jste takto přenesli 1,4MB dat – prostě nic moc.

    To už mnohem rychlejší může být „kabelový přenos“. Pokud používáte harddisky v šupleti (to je takové to – no prostě šuple, máte v něm harddisk, kdykoliv to můžete zasunout do protikusu, který je v počítači a je harddisk připojen a můžete na něm pracovat a kdykoliv to zase můžete vysunout a přenést jinam, případně to samé v modrém, jen je to v externím provedení a připojujete to přes USB nebo FireWire), pak to šuple vezmete, dáte do kabele (proto kabelový přenos), sednete na šalinu (= elektrika) a odvezete to na druhý konec města. Co, říkáte, že kabelový přenos do tohoto článku nepatří? Možná tak úplně ne, ale ruku na srdce – znáte jiný způsob, jak takhle během několika desítek minut přenést desítky nebo dokonce stovky Gigabajtů ? Aha ! Takže občas je i tento způsob použitelný.

Ale teď už opravdu k tomu přenosu po drátě či bez drátu.     Začneme tím nejpomalejším – a to je spojení přes seriový port neboli seriák neboli RS232. Tento port byl dříve v každém počítači, dnes už pomalu mizí. Má 9 (nebo 25) kolíků, ale v podstatě se využívají hlavně dva – zemní a datový. Data zde pochodují seriově – tedy pěkně jeden bit za druhým – a než se přenese jeden Bajt, musí nám těch bitíků přepochodovat devět. Tedy těch osm nezbytných, které tvoří Bajt a pak devátý paritní, který vlastně kontroluje jejich správnost.      Spojení přes RS232 znáte všichni – ano, správně, tento port se využíval hlavně pro modemy. Jeho výhody? Jednoduchý, levný, celkem spolehlivý. Jen ta rychlost ! Komunikace po seriáku byla upravena tak, aby byl schopen pracovat i po běžných telefonních linkách a to prakticky na neomezenou vzdálenost. Maximální rychlost se obvykle pohybovala jen málo přes 100kb/sec a ta opravdu použitelná byla ještě nižší – u modemu 56kb/sec.      V praxi je možné přenést přes modem asi 10MB/hod. Pokud si spojíme dva počítače seriovým kabelem, pak dokážeme přenést víc – asi tak 30MB/hod. Jak vidíme, při dnešních požadavcích to opravdu není moc – obsah jednoho CD by se přenášel celých 24 hodin, po modemu dokonce 3 dny!! Tak dlouho by se nám asi čekat nechtělo a tak raději zkusíme něco rychlejšího.

    Dalším v řadě je paralelní port. Původně je určen hlavně pro tiskárnu, ale dá se samozřejmě využít i pro přenos jakýchkoliv dat. Od seriového se liší hlavně tím, že jednotlivé bitíky nepochodují za sebou, ale vedle sebe, v osmistupu či devítistupu. Z toho je opravdu na první pohled jasné, že komunikace bude zhruba o řád rychlejší – někde kolem 1Mb/sec. Využití je velmi omezené – na nouzové přetahování dat mezi dvěma počítači přes tzv. laplink kabel. Mimochodem - jako potřebný SW stačil např. Total Commander - pro použití Laplinku tam měl volbu přímo připravenou. Oproti seriáku ovšem podstatné omezení, co se týká délky káblu – seriák maká i na kilometry, paralelní port zvládá jenom několik, maximálně několik desítek metrů. 

    Teď už se dostáváme k tomu nejběžnějšímu způsobu přenosu dat a to jsou počítačové sítě.

     Ty nejstarší – typu ArcNet, používaly rychlost 4Mb/sec a dnes už se nevyskytují. Dnes se setkáme s novější variantou, která se nazývá Ethernet.
 

    Ethernet v původní verzi používal rychlost 10Mb/sec. K přenosu využíval buďto koaxiální kabel, nebo nověji tzv. TWIST – tedy kroucený (twistovaný) kabel, který má 4 páry neboli 8 vodičů. Na tomto kabelu pracuje i novější varianta FAST Ethernet, který běží na rychlosti 100Mb/sec a konečně i Giga Ethernet – 1000Mb/sec. Pro doplnění – lze používat i optické vlákno a existují i rychlejší verze – 10Giga, ale to už je věc profesionálů a to nyní necháme stranou.
Místo toho zkusíme odpovědět na otázku – jak rychle můžeme po síti přenášet data? 
    Zdánlivě jsme už na otázku odpověděli – 10Mb/sec, 100Mb/sec nebo 1000Mb/sec. To jsou ovšem jen teoretické hodnoty. Ale kolik to bude doopravdy? Je to podobné jako u vašeho auta. I ono má nějakou maximální rychlost – 160, 180 nebo možná 240km/hod. Ale kolikrát jste touto rychlostí jeli doopravdy? A jak rychle jezdíte normálně? A jak rychle po městě? A v dopravní zácpě? Aha – ono to asi bude složitější! 
    Takže v praxi: starý 10Mb Ethernet se dá běžně využívat na nějakých 60-80%. Za minutu tedy (v optimálním případě) přenesete asi 30-50MB. Spíše počítejte s tou nižší hranicí, na těch 50MB/min už musíte mít vše opravdu dokonale vyladěné. Za hodinu to tedy dělá 2-3GB. 
    FAST Ethernet je teoreticky 10x rychlejší a v praxi to také skutečně odpovídá – dokážeme s ním přenést cca 500MB/min a až 30GB/hod. Samozřejmě – chce to kvalitní počítače (na obou stranách přenosu), kvalitní síťové karty, kvalitní kabeláž atd. Znám řadu firem, kde mají dokonce drahé vybavení, síť realizovanou od značkové firmy a přitom jim to jede tak na polovině nebo dokonce třetině toho, co zde udávám. Proč? No – ono se to zkrátka musí umět. A představa, že to zapojím a hotovo – jedu plnou rychlostí – nemusí zdaleka vždycky platit.

        A musíme počítat ještě s jedním – s velikostí souborů. Velké soubory (třeba filmy) se budou přenášet opravdu rychle, naopak množství malých souborů nám přenos výrazně zpomalí – ne o desetinu, ale třeba na 10% optimální rychlosti. To už ovšem není jen otázka sítě, ale spíše našeho počítače, který má se zpracováním velkého počtu souborů více práce a celý proces se tak zdržuje. 
    A jak je to u Giga Ethernetu? Bude zde opět desetinásobný nárůst rychlosti? Zvládneme za hodinu překopírovat po síti 300GB disk? Odpovím vám velmi šalamounsky: Záleží na tom...
A na čem že záleží? Opět velmi neurčitá odpověď - prostě na všem...
Musíme si totiž uvědomit, že tady už se pohybujeme v oblasti maximálních možných výkonů - a to nejen výkonů sítě ("drátů", aktivních prvků) ale i výkonů připojených počítačů. Chcete kopírovat celý disk? OK ! Ale jaký? A odkud kam?
Cože je to za otázky?
No předně - bude to "starý", klasický plotnový disk - nebo ten nový - SSD?
Protože síť má sice 1Gbit - a SSD disk má sice teoreticky dokonce 6Gbit (takže mnohem více, než Giga Ethernet) ale pokud budeme posílat data na klasický plotnový disk - pak jeho menší rychlost bude omezujícím činitelem - nemůžeme data posílat rychleji, než kolik toho pomalejší disk stačí "sežrat".

   A to je jen otázka disků - ale data z disku musí zpracovat počítač a ten musí vzápětí "nakrmit" rychlou Gigovou síťovku - což vyžaduje poměrně velký výkon. A tak se v reálu dostáváme na rychlosti od 20MB/sec (W7, i5 3.generace) - až po těch "teoretických" 115MB/sec (W11, i7 10.generace), což jsou asi extrémy, které mi stojí doma na stolech. Ale pozor! ta kouzelná teoretická Gigová rychlost platí jen po tu dobu, kdy "krmím" vyrovnávací paměť v cílovém počítači. Sice tam "pár Gigů Ramky" je, ale až se ta RAM zaplní, rychlost zákonitě klesne - možná na 40MB/sec, možná na 60MB/sec - záleží na tom, co "posílám". On je totiž obrovský rozdíl mezi filmem (soubor který má několik GB) a fotkama, kdy naopak na ten GB připadne pár set souborečků. A "vytvářet, otevírat a zavírat soubory" - to je vždy pro počítač to nejnáročnější při přenosu dat. Takže zatímco ten film klidně atakuje 100MB/sec hranici, při kopírování adresářů s malými soubory se budeme ploužit v jednotkách MB/sec.

Vždy platí:

síla řetězu = síle jeho nejslabšího článku
rychlost přenou dat = rychlosti nejpomalejšího zařízení (komponentu) v přenosovém řetězci

Je nám tudíž čerta platný, že je v počítači nějaký extra-rychlý komponent, pokud to pak všechno zkejsne na nějaké ošizené/podceňované části. Prostě platí

v počítači (počítačové síti) záleží na vyrovnaném výkonu všech částí

    Takže - jak se bude chovat váš počítač, vybavený Gigovou kartou? Reálně počítejte s tím, že se oproti FAST Ethernetu zrychlí slabá sestava asi tak 2x, při opravdu kvalitně vyladěné sestavě 4x-6x. Takže pokud vám FAST Ethernet přenese asi 8MB/sec, u Giga Ethernetu to bude cca 15MB/sec - u dobré mašiny někde mezi 25-40MB/sec (minutové a hodinové přenosy si už jistě spočítáte sami) a pouze nejvýkonnější stroje budou atakovat onu teoretickou hranici.

Ale pozor

ne špičkový stroj proti šunce !!
vždy jen špičková mašina - proti špičkové mašině !!!

. 

   Takže na závěr - skutečně výkonný počítač - Intel Core i7, 32GB rychlé DDR4 paměti, SSD disk, W10/11 atd. - se bude pohybovat v té horní oblasti výkonu - někde mezi 60% - 100% teoretické rychlosti. Musí být ovšem splněny všechny nezbytné podmínky a hlavně - i protistrana, tedy počítač ze kterého (či na který) se data přenášejí - musí mít obdobné parametry.

Ukázka kopírování dat na opravdu rychlém počítači (na protější straně rychlý server)

   Má tedy vůbec Giga Ethernet význam pro normální práci? No, vzhledem k nízké ceně Gigových síťových karet (či k tomu, že tyto karty už jsou dnes přímo na základní desce) se nám i toto – sice jen 2x až 3x zrychlení – určitě vyplatí. A pokud přenášíte opravdu velké balíky dat… Např. já ve firmě velmi často provádím zálohování zákaznických počítačů a v tom případě se běžně kopírují desítky i stovky Gigabajtů. A potom je pro mě hóóódně zajímavé, jestli mi to bude trvat dvě tři hodiny nebo jen jednu. Naopak – při běžné práci podobné zrychlení prakticky nezaregistrujete. 

    A jak je to s těmi bezdrátovými sítěmi? S těmi, co se u nich elektřina zbytečně nebrzdí v mědi a může letět vzduchem plnou rychlostí? S těmi co mají rychlost 2,4Giga ? nebo dokonce 5Giga?
    Tak předně – šíření elektřiny v drátech a ve vzduchu skutečně probíhá jinou rychlostí, ale rozdíly jsou tak zanedbatelné, že na ně můžete klidně zapomenout - jedná se spíše o záležitost pro teoretickou fyziku.
    Dále – těch 2,4Ghz (nebo 5GHz) je frekvence, na které bezdrátová síť vysílá, ale s rychlostí přenosu to nemá nic společného. Skutečná rychlost přenosu je ovšem poněkud menší, než si snad někdo představuje. 
    Pamatuju (viz moje bílé vousy) doby, kdy bezdrátové sítě přenášely rychlostí 2Mb/sec. Později byla základem rychlost 11Mb/sec a pak samozřejmě rychlosti vyšší - 22Mbps a 44Mbps. V dnešní době se nejčastěji používá rychlost 56Mb nebo 108Mb a dále 150Mbps a 300Mbps, případně ještě vyšší. To jsou ovšem jen teoretické hodnoty – skutečnost je někde jinde. Pro srovnání – před časem jsem používal 108Mb WiFi přenos na malou vzdálenost asi 100m, byly tam velmi silné a výkonné antény, bylo to maximálním způsobem vyladěné a výsledek? Ve špičce asi 35Mb/sec, běžně něco málo pod 20Mb/sec. 
    Takže: 
    Zatímco u sítě, provozované klasicky – prostřednictvím Twist kabelu nebo optiky– dosahujeme asi 80% teoretického výkonu, u WiFi se musíme smířit s tím, že nám rychlost klesne oproti teoretické hodnotě na 30%, 20% nebo ještě méně. Bezdrátová síť tedy rozhodně nemůže konkurovat svou rychlostí, její výhody jsou někde úplně jinde. 

   Proč jsou data na WiFi síti pomalá?

    Prvním důvodem je vlastní princip - elektromagnetický signál se šíří všemi směry - a antény jej nezesilují, jak si někdo myslí - ale koncentrují ho do určitého směru. Což ale nikdy není "úzký paprsek", jak by si někdo představoval, ale třeba kužel o úhlu 60°. A navíc - neznamená to, že do ostatních směrů nevysíláme vůbec (nebo z nich vůbec nepřijímáme) - jen jsou ty ostatní směry určitou měrou potlačeny. Navíc - signál se jednak "brzdí" různými překážkami (budova ho zastaví úplně, listí na stromech - podle toho, kolik ho tam je) a také počasím - déšť nebo sněžení může signál zeslabit až nečekaně. Důsledkem toho je, že si signál "hledá" nejlepší cestu - kdysi jsem nemohl dosáhnout spojení mezi dvěma budovami vzdálenými asi 100m - a nakonec se to podařilo odrazem od protější řady paneláků. Odrazy - to je specialita WiFi sítě. "Paprsek" se při průchodu místností padesátkrát odrazí ode zdi, až najde dveře, prokličkuje po chodbě a po schodišti, v přízemí opět bloudí chodbou až najde dveře - a konečně je u cíle. My myslíme, že prošel jednoduše podlahou - a on místo toho "naběhal" u nás v domě třeba i několik kilometrů.

    Druhý problém - u pevné sítě je "drát" přes který máme spojení prostě NÁŠ. Nikdo cizí nám do něj nevleze - proto nám dovolí plný výkon. WiFi naopak znamená, že se o ten prostor kolem nás dělíme se všemi sousedy, kteří WiFi používají.

    A všichni tito sousedi se musejí podělit o 13 kanálů, které jsou k dispozici. Ale pozor - aby nedocházelo k rušení, měly by být kanály obsazeny "ob jeden" - to by nám jich ovšem zbylo jen sedm. Ale bacha - nové zařízení má obvykle od výrobce nastaven kanál č.6 - a protože "do toho nikdo nehrabe", tak na tom kanále potom vysílají skoro všichni. A ta nejrychlejší zařízení? ta co dosahují rychlostí 150Mbit/s 300Mbit/s i více? No tam se potom vysílá na všech kanálech naráz (aby to bylo rychlejší). A pokud vysílají na všech kanálech naráz všichni - tak je to stejné, jako v nějaké světové metropoli plné aut, kde někdo navíc zruší všechny dopravní předpisy a ještě k tomu vypne semafory. A je vám pak prdlačku platný, že řídíte Porsche, který podle tachometru zvládá 330km/hod. Pamatuju na statistiku z Londýna - průměrná rychlost aut ve městě 3,5km/hod - takže chodec je rychlejší. A WiFi na sídlišti si můžete představit něco jako ten Londýnský provoz - akorát navíc ještě nikdo nedodržuje předpisy a polovina aut jezdí vlevo, polovina vpravo...

    Je možný i nějaký rychlejší WiFi přenos? Ano - je. Můžete třeba koupit

ASUS ROG Rapture GT-AXE16000

Nádherná hračka - výkon (rychlost) 4804 + 4804 + 4804 + 1148 (Mbit/s) - neboli celkem 16Gbit/sec.
Úžasné ! Taky ovšem úžasná cena - 19.999Kč (rok 2022).

    Hlavní vtip je ale v tom - k čemu to použít? Nezapomínejme - vždy rychlost - proti něčemu. Přenos z jednoho zařízení do druhého. Tuhle hračku můžete "nakrmit" po drátě - 2x 10Gbps + 4x 1Gbps + 2x 2,5Gbps WAN - takže nakrmit ho můžeme, ale čím? vaším připojením na internet? kolik tam máte ? 10Mbps? 20Mbps? Jo vy máte optiku - takže třeba 250Mbps - ale rozhodně vám domů netečou Gigabity. Prostě - ano, podobné zařízení sice existuje, ale vy na něj můžete klidně zapomenout - tohle je fakt určeno pro zcela mimořádné využití.

     To by bylo tak letem světem o sítích a budeme pokračovat – data se přece dají přenášet i jinak. Vlastně ten nejběžnější přenos dat je kopírování na harddisk – ať už v rámci jednoho disku nebo z disku na disk. Např. pro mě velmi běžná činnost – zapojím do svého počítače harddisk zákazníka a provedu zálohu jeho dat (nebo ji obnovím). Případně vezmu starý disk, který již dosloužil nebo nestačí svou kapacitou a jeho data zkopíruju na nový. Jak rychle to půjde? To záleží nejen na mém počítači, ale také na stáří, kapacitě a stavu obou disků a taky hodně na velikosti kopírovaných souborů. Adresář Windows, obsahující spousty malých souborů, se bude kopírovat velmi pomalu (a já budu netrpělivě přešlapovat), adresář ve kterém budou MP3 pojede podstatně rychleji a filmy se budou kopírovat plnou rychlostí – 20 až 50MB/sec. Vyšší rychlost budou dosahovat nové, velké SATA disky, naopak malý starší disk pojede sotva 10MB/sec. Pro rychlou představu – co Gigabajt to minuta, u rychlého disku zkopírujete počet Gigabajtů za poloviční počet minut – což už je docela frmol. 
    Pravděpodobně se teď zeptáte, jestli jsem se nezmýlil. Píšu o rychlostech v desítkách MB/sec a přitom rozhraní disků umožňuje rychlosti mnohem vyšší - IDE disky měly ATA66, ATA100 nebo ATA133, případně přes SATA150, později SATA300 a dnes už dokonce SATA600. Čísla udávají rychlost přenosu v MB/sec - a ta je ve všech případech podstatně větší, než co píšu já. Takže kde je problém?
    1) Všechny tyto rychlosti udávají maximální možnou rychlost dat po káblu - tedy mezi diskem a řadičem. Pokud tedy má disk vaše data připravena v cache, obdržíte je touto rychlostí. Pokud ale bude disk muset data napřed najít a načíst, půjde o něco zcela jiného
    2) bude se jednat o rychlost vlastního disku - tedy jeho mechanické části, ploten, hlaviček atd. Tato rychlost je mnohem menší než "elektrická" rychlost řadiče, pro první orientaci počítejme u nových disků asi 100Mb/sec
    3) skutečná rychlost bude potom dána vlastnostmi celého počítače, jeho vytížením, operačním systémem, velíkostí přenášených souborů atd. atd. atd. A právě díky těmto dalším vlivům se dostaneme na rychlosti, o kterých jsem už mluvil.

    Na tomto místě je dobré se zmínit o externích discích, připojených přes USB. Teoreticky by to měl být úžasně rychlý přenos. Proč? USB2.0 má rychlost 480Mbit/sec., USB3.0 dokonce 5Gbit/sec - je tedy na tom mnohem lépe než počítačová síť FastEthernet a dokonce USB3.0 je 5x rychlejší než GigaEthernet. Přesto však – vlivem mnoha činitelů – probíhá kopírování na externí disk o něco pomaleji než bychom čekali, zhruba 10-20MB/sec, což je asi tak 1/3 až 1/5 toho, co se dá dosáhnout s interním diskem. Vše je dáno tím, že USB je z principu napojeno přímo na procesor - procesor vypočítává a řídí celý přenos, je tím velmi silně zatěžován a tím se přenos přes USB velmi zpomaluje. A u malých souborů se to samozřejmě zpomalí ještě víc. Externí disk tedy není rozhodně vhodný na rychlé obnovování dat ze zálohy. Pro mě bude výhodnější, uložit si data na běžný disk a ten v případě potřeby do počítače namontovat a data z něj přesypat. Časový rozdíl zde bude i několik hodin. 
    A místo externího USB disku můžeme použít i flešku - já mám velkou - 128GB - a jsou i 256GB - tam se toho vejde, a je taky rychlá - má to USB 3.0.
    Omyl - externí USB HDD fleškou rozhodně nenahradíte. Proč? Když jsem psal, že se malé soubory přes USB kopírují hodně pomalu - tak u flešky je to ještě horší, její princip si totiž s vytvářením, otevíráním a opětným zavíráním souborů (což je princip kopírování) poradí ještě mnohem hůř, než běžný USB externí disk. Ostatně ti, kdo přes flešku přenášejí fotky o tom vědí svoje. A fotek máte jen desítky, možná stovky - a teď si představte, že kopírujete třeba adresář Windows, který má desítky tisíc souborů !!
     Rychlý externí disk ovšem existuje - je to disk s připojením FireWire neboli IEEE1394. Že neznáte? To bude tím, že se jedná o rozhraní mnohem méně rozšířené než USB. Najdete ho jen na minimu počítačů a ještě menším počtu notebooků. Používá se hlavně na připojení (většiny) starších videokamer - no a existují i externí disky s tímto připojením. Je jich ovšem míň a hlavně - jsou dražší. A každý holt kupuje to nejlevnější.
     Jaká je přenosová rychlost FireWire? U základního provedení (IEE1394a) je to 400Mbit/sec, u novější (a méně rozšířené) verze IEE1394b - 800Mbit/sec. Rychlost tedy srovnatelná s USB - ovšem je tu podstatný rozdíl. Zatímco USB zatěžuje procesor, FireWire má svůj vlastní řadič, běží nezávisle na procesoru a tím pádem rychleji. Díky tomu FireWire běží stále svou jmenovitou rychlostí.

    Ještě se vrátím k vzájemnému propojení počítačů. Pobrali jsme seriový a paralelní kabel, drátové i bezdrátové sítě – a co dál? Jsou ještě jiné možnosti? 
    Snad ta nejsamozřejmější, která většinu z vás napadá, je USB. Dnes ho má na počítačích každý a jeho rychlost? V původní variantě 12Mb/sec, tedy rychlost starého Ethernetu. V provedení USB2.0, které je už zcela běžné, dokonce 480Mb/sec, tedy úžasná rychlost, blížící se dokonce Gigovému Ethernetu. A v provedení USB3.0 dokonce 5Gbit/sec - fantastická rychlost. A mnoho uživatelů si myslí, že stačí propojit dva počítače USB kabelem a je to. Chyba lávky ! Ani to proboha nezkoušejte ! 

        1) součástí USB je i 5V napájecí napětí. Oba počítače se ho budou snažit do kabelu dodávat, silnější vyhraje (jedno 5V napětí bude přece jen o kouštíček větší) a začne pumpovat proud do toho druhého. A něco vám s velkou pravděpodobností odhoří. 

        2) Už s ohledem na tuto skutečnost se s takovouto možností prostě nepočítá, takže Windows takový přenos stejně neumožňují. 

    Přesto ale přes USB přenášet data můžete – jen k tomu potřebujete speciálně upravený kabel, který stojí asi tak 500 Kč - LAPLINK. Poznáte ho podle toho, že má uprostřed takový jakýsi „nádor“ – je tam zabudovaná elektronika s mikroprocesorem, která přenos zprostředkuje a řídí. Je ovšem zároveň nutný SW, který se nainstaluje a spustí na obou počítačích. Celkové provedení – vhodné na jednorázovou akci, kdy chci z jednoho počítače přesypat data do druhého. Rozhodně ale nevhodné na stálé používání nebo propojení dvou počítačů do sítě. A dle mého názoru se bez něj docela dobře obejdu.

  Další variantou vzajemného propojení počítačů je FireWire , o kterém jsme už mluvili. Zde je propojení možné bez problémů, počítejte ale s tím, že jste jednak omezeni délkou kabelu (max. 5m), jednak je to přece jen komplikovanější způsob, určený opravdu jen pro mimořádné použití. Rychlost je zde ovšem vynikající – ve skutečnosti omezená rychlostí harddisků, které už sotva stačí tak rychle data dodávat. A konečně – stejně výjimečná záležitost – SCSI rozhraní, opět podobná situace jako u FireWire, v praxi nevím o nikom, kdo by to někdy použil.

Shrnutí:

Když vyignorujeme příliš staré a archaické varianty + možnosti příliš exotické, co nám zbývá?

Na propojení dvou počítačů použijeme FastEthernet (ten už pomalu mizí) nebo častěji GigaEthernet.
V prvním případě 8MB/sec, ve druhém asi tak 20-30MB/sec.
A u špičkových strojů (novější generace i7, dostatek RAM DDR4,  SSD + Win10/11) dosahujeme ve špičce 60-100MB/sec.
Jo - a smiřte se s tím, že starší/starý počítač se slabým procesorem může mít problém tu Gigovku "utáhnout" - takže zrychlení oproti FastEthernetu může být jen malé.

Pokud nechceme/nemůžeme natahovat dráty - pak použijeme WiFi. Musíme se smířit s problémy, o kterých jsem už psal a běžná rychlost? Asi tak 4-10MB/sec. Na internet bez problému - na kopírování celého disku bych raději zvolil něco jiného.

    Velmi rychlá varianta - namontuji do počítače dva disky - a kopíruji data z jednoho disku na druhý. Jede to maximální rychlostí, jakou disky (a počítač) dovolí. Takže pokud se jedná o velká data - tuhle variantu použiju vždycky, když to jde.
Pozor ! Ani tady ale nečekejte zázraky - díky vlastnostem disků se budeme pohybovat zhruba na stejné úrovni, jako GigaEthernet.

    Pokud nemohu předchozí variantu použít - pak jeden disk připojím přes USB - samozřejmě ideálně USB 3.0 (a rychlejší). K určitému zpomalení zde ovšem dojde - všechna data musí zpracovávat procesor, ten je maximálně zatížený a celou operaci nám brzdí. Platí -
čím menší soubory, tím pomalejší zpracování.

    Úplně na závěr taková perlička. Co jsou NVMe disky možná víte - je to úžasně mrňavý a k tomu neuvěřitelně rychlý. Zatímco "běžný" SSD uhání rychlostí 600MB/s - NVMe se řítí rychlostí 2.000MB/s - 3.000MB/s - 4.000MB/s i více. Prostě - tohle je opravdu fofr. Je tu jen jeden problém - a to jsem už říkal - když velká rychlost - tak proti něčemu - z jedné strany data čteme - na druhou je ukládáme - jedno (JEN JEDNO) superrychlé zařízení je nám k ničemu. A NVMe disk v počítači žádného stejně rychlého parťáka nemá - vlastně má, procesor! A právě k tomu se NVMe disky nejvíce využívají - při startu systému. Procesor si z NVMe disku načítá stovky a tisíce souborečků, nutných ke startu Windows - a ty pak nabíhají opravdu bleskově. Akorát zbytek doby - to už se NVMe disk fláká, téměř žádnou práci, kde by byla využita jeho rychlost už pro něj nemáme.
    A přece !
    Občas provádím kopírování - KLONOVÁNÍ - disků. Prostě z jednoho disku udělat jeho přesnou kopii. Což běžně trvá (dle použité mašiny a velikosti disku) tak hodinku či dvě.
    Ale tentokrát jsem potřeboval udělat kopii NVMe disku na jiný NVMe disk - prostě spolupráce dvou šíleně rychlých borců. Takže - spustil jsem klonování - a bylo to hotovo za necelé dvě minuty !!! uspořené hodiny proti běžné variantě !

    Akorát že - no, dvě minuty ti dva borci makali naplno - a zbytek času zase jen podřimují. Má to někdo život...