Matýskové jsou dva !!
 Mates denní (latinsky Matesum Dennum) a Mates noční (latinsky Matesum Noctum)

    Vy říkáte, že už zase blbnu ? Že Matýsek je jen jeden - a ve dne nebo v noci pořád ten stejný ? A že jsem si ty latinské názvy vycucal z palce ?
    No dobře, vycucal - a Matýska máme fakt jen jednoho (a jedinečného - protože druhý takový asi na světě není) - ale jinak mluvím docela pravdu. Protože Matýsek ve dne a Matýsek v noci - to jsou fakt dva úplně rozdílní pejsci.

    Musím vás uklidnit - z Matýska se vraždící monstrum rozhodně nestává. Nicméně posuďte sami - zatímco hodný Dr. Jekyll se měnil ve strašného Hyda,
Matýsek denní/noční zase miluje lidi (a nemůže bez nich existovat) - nebo naopak se lidí straní a chce být sám a sám a sám...

Matýsek denní

     Matýsek je pejsek, jehož životní krédo zní: "Všichni lidé na světě jsou moji nejlepší kamarádi a mají mě moc rádi. A já se o tom musím neustále přesvědčovat." Já vím, taky můžete říct, že jen potřebuje stále a stále hladit - což je pravda, pokud ho zrovna nikdo nehladí, dostává Matýsek absťák už asi tak po dvou minutách. V praxi to vypadá tak, že během dne sedí u mých nohou a nechává se drbat za ušima nebo mi vyleze až na rameno a tam se cítí strašně šťastný. Anebo jde za Marcelkou a nechá se zvednout na prodejní pult a tam leží a nechá se hladit a je hlavně své paničce tak blízko, jak to jen jde. A když přijde zákazník ? no pak je Matýsek k dispozici, pokud by ho "náhodou" chtěl někdo pohladit (a to chtějí kupodivu prakticky všichni). A pokud se zákazník nebrání - no pak to má Matýsek jen kousek k jeho obličeji a může mu například olíznout nos - což dělá velice rád. A pokud je Matýsek na poidlaze ? No pak se vrhá ke každému zákazníkovi, stoupne si na zadní, obejme zákazníkovi nohu - a teď mě člověče musíš hladit. A zákazníci ho hladí - protože Matýsek má takový měkoučký kožíšek, jako ovečka - a ono je vlastně to hlazení příjemné nejen Matýskovi. Takže celý den má Matýsek o pozornost lidí postaráno - čím víc zákazníků přijde, tím líp. A pak je tu ještě cesta do práce - a potom domů. Což je další báječná věc - například na zastávce vždy čeká několik lidí a pokaždé se najde někdo, kdo si chce s pejskem pohrát. Navíc - Matýsek to neponechává náhodě, sám si svoje obdivovatele vybírá. Nejčastěji se zaměřuje na nejkrásnější dívku - má vynikající vkus a tak neuvěřitelné úspěchy, že by mu mohl závidět i pověstný Giacomo Casanova. Stručně řečeno - Matýsek by měl být na fenky, místo toho je zatížený na krásný kocoury  :-) A to se teprve dostáváme k tomu nejlepšímu - nastupujeme do šaliny (neboli - jak v Brně říkáme - berem to šmirglem). A šalina - to je místo, kde je spousta lidí, kteří navíc zrovna nemají co na práci. Takže se pokaždé Matýsek seznámí s několika svými dalšími obdivovateli, lidé ho hladí a mazlí se s ním, občas si ho dokonce někdo vezme na klín. Prostě - Matýsek používá šalinu jako jakousi seznamku - a jeho úspěšnost by mu mohly všechny ostatní seznamky na světě jen a jen závidět.

    Marcelka občas Matýska škaredě pomlouvá - říká o něm, že by šel určitě s každým a ochotně by přijal kteréhokoliv zákazníka za svého nového páníčka. Ale nevěřte tomu !!! Já vím, ono to tak na první pohled možná vypadá, Matýsek je vážně s každým okamžitě kamarád, ale má to jeden malý háček. Podmínkou je, že má v zádech své milované páníčky. V naší přítomnosti se chová tak, jak popisuji. Ale pokud tam zrovna nejsme ? No, pak se opravdu celá situace podstatně mění.

 

    Matýskova závislost na páníčcích se samozřejmě projevuje i jinak - a některé tyto jeho projevy Marcelka nikdy nezažije. Proč ? a proč si Marcelka myslí, že by se Matýsek cítil dobře i s každým jiným ? Hlavně proto, že nikdy nebyla doma - když není doma. Já vím, zní to krkolomně, ale je to fakt. Protože se Matýskovo chování zcela změní, když je bez své paničky. Například - vracíme se domů a Marcelka si ještě potřebuje někam odskočit. Takže pejsci se vracejí jen se mnou a zatímco se po příchodu domů Ajda uvelebí na posteli a trpělivě čeká na Marcelčin návrat, Matýsek se cítí strašně opuštěný - já sám mu nestačím - a tak si lehne v předsíni ke dveřím, přitiskne se k nim a tam trpělivě čeká, až se zase panička vrátí domů.
    A nusím vám říct, že pohled na Matýska ležícího u dveří je opravdu dojemný - ten psí rošťák, který celý den řádí a divočí, který se mazlí s každým člověkem, kterého během dne potká - ten je najednou úplně vykolejený, když pár minut svoji paničku nevidí. 

    Takže tohle je náš Matýsek - tedy Matýsek denní, Matýsek hrající si a mazlící se se všemi lidmi, které potká, Matýsek který stále potřebuje kontakt s člověkem, Matýsek který nedokáže žít bez lidského dotyku a bez přítomnosti svých milovaných páníčků.

    Jenže pak začíná noc. Vlastně - možná ještě předbíhám - napřed přicházíme večer domů. Pejsci vlítnou nadšeně do mé postele a začnou řádit. Mazlí se s peřinkami a polštářky, kroutí a svíjejí se v posteli jak hadi, schovávají se pod přikrývkami a zase na nás jukají - jsou to asi jejich nejšťastnější chvilky během dne. Užívají si to, že jsme opět doma, že jsou v bezpečí, na nejkrásnějším místě na světě. Lákají nás, abysme šli za nimi a taky si s nimi hráli - většinou uspějí - hladíme je, hrajeme si s nimi, prostě chvilka nádherné pohody. Pak se navečeříme (pejsci samozřejmě taky něco dostanou) a začne běžný večerní program. Pustíme televizi, Marcelka je s pejsky "v pelíšku" (a oba pejsci si s ní stále hrají), já sedím u počítače a ještě pracuji (jsem totiž workoholik) - televize mi hraje za zády a já ji jedním okem a jedním uchem sleduji. Kolem půlnoci jde Marcelka pejsky vyvenčit, umyje se a jde spát. Tohle je zároveň signál pro Ajdu - jak Marcelka zapadne do koupelky, Ajda se zvedne a jde k ní do postele a tam na ni čeká. A pro Matýska to zároveň znamená, že má celou moji postel - tedy ten krásný "pelíšek" jen sám pro sebe. Čehož ihned využije a jde si lehnout na polštář - kde si možná připadá jako "hlava rodiny". Ale - ač se to zdá divné - tohle ještě stále není noc. Protože televize ještě stále hraje a já ještě pořád pracuji na počítači. Den prostě ještě stále trvá.
    Někdy mezi jednou a druhou hodinou po půlnoci jdu spát i já. Vypnu počítač, zhasnu televizi a lehnu si k Matýskovi. Matýsek se zavrtí, přitiskne se ke mně a spokojeně spí dál. Pohoda. Opravdu pohoda ? jo, ale jen pár minut. A po těch pár minutách Matýsek zvedne hlavu. A probouzí se

Matýsek noční

    Je stejně velký, jako Matýsek denní. Váží stejně a má stejně velké uši. Má i úplně stejnou srst. Ale není to ten stejný Matýsek, který s námi byl celý den. Protože tenhle Matýsek - Matýsek noční - nepotřebuje lidi. Nestojí o ně. Tenhle Matýsek chce být zcela sám.

    Říkal jsem (psal jsem), že Matýsek spí v mé posteli ? No ano, Matýsek denní tam opravdu spává. Tedy dnes, ze začátku tam lehával jen občas, když mu to Ajda dovolila - a to nebylo zase tak často. Nebo spíš - dovolila mu to na chvíli a pak ho zahnala, takže si musel lehnout na podlahu nebo do křesla. Ne že by mu to vadilo - v křesle se cítí báječně a když v něm sedím já, tak se mi Mates uvelebí u nohou a je naprosto spokojen (a já mám hrůzu, že na něj šlápnu). Ale to všechno platí, jen než začne noc. Protože pak je tu Matýsek noční a ten chce být sám. A tak jak jsem si šel lehnout, Matýsek se probudil, zvednul se a odešel - ne lehnout si na podlahu, ale on odešel pryč z pokoje ! Šel si lehnout na linoleum do předsíně, natáhnul se v kuchyni před ledničkou, na kachličkách v koupelně nebo dokonce na záchodě. Marcelka tvrdila, že se ochlazuje, že je mu v pokoji horko, ale já si to překládal jinak: "lidi, víte - já jsem tu jen na návštěvě, vy mě máte jen na hlídání, já tu vlastně nejsem doma - tak se musím vyspat někde stranou."
    Ono to samozřejmě působilo i problémy. Máme naprosto tmavou předsíň a když jdeme v noci na záchod a Matýsek tam leží - no prostě i když člověk dával pozor, vždycky jsme na něj šlápli nebo o něj zakopli. Ne že by se mu něco stalo - on vyskočil už při prvním dotyku - ale člověk měl o něj strach. A tak jsem Matýska pokaždé vzal, odnesl k sobě do postele - a tady si kluku lehni a pěkně se vyspinkej. Matýsek byl nadšen - vděčně mě celého olízal - a pak se zvedl a šel si pro změnu lehnout do koupelny.

Matýsek je konečně opravdu náš !!!

    Takhle to probíhalo asi tak půl roku. Oba pejsci byli sice spolu šťastní, ale Matýsek se pořád choval jako na návštěvě. Až jednou...
    Bylo to takhle na vánoce a Lukáš se tenkrát po dlouhé době zase zastavil na prodejně - potřeboval si vyřídit ještě nějaké úřední papíry. Pejsci byli jeho příchodem nadšeni - přece jen to byl stále člen smečky - skákali po něm, mazlili se s ním, prostě krása. Pak si Lukáš sedl ke svému počítači a já (protože na prodejně těch pracovišť tolik nemáme) tak jsem si zatím sedl na schůdky uprostřed prodejny.
    Tohle moje posezení pejsci milují. Jsem vlastně na zemi a oni tak mohou bez překážek k mému obličeji, můžou si mi sednout na klín, no prostě krása. A Matýsek toho samozřejmě využil i tenkrát. Přiběhl a začal mi olizovat obličej - jako obvykle. Ale úplně jako obvykle to přece jen nebylo - jindy mě olizuje jen chvíli, ale tenkrát to opakoval stále a stále a stále - vlastně se ode mě nehnul celou tu dobu, co seděl Lukáš u počítače, a to bylo snad půl hodiny nebo víc. Safra, kluku, co ty potřebuješ ?? Co je to s tebou ? A Matýsek se mi upřeně podívá do očí těma svýma obrovskýma černýma kukadlama a pokračuje dál v olizování. Tak dobře, ty mi chceš něco říct ? Ale co mi to chceš říct ? A Matýsek stále pokračuje v olizování a nespouští ze mně oči. Pak jsem to pochopil. Teda - nepletu se ? Protože můj překlad zní:
"Páníčku, viď že jsem už tvůj ?
Že nenecháš Lukáše, aby si mě odvedl někam pryč?"
Přiznávám na rovinu, že jsem byl sám z tohohle překladu překvapen. Byl jsem na pochybách, jestli Matýskovi opravdu rozumím - jestli si to takhle jenom já sám nepřeju. Ale ať jsem to rozebíral jakkoliv, jiný překlad mě opravdu nenapadal.
    No, teď možná říkáte, že si to vymýšlím, že nikdo nemůže vědět, co si pejsek opravdu myslí. Ale my pejskaři se prostě snažíme svým pejskům rozumět a oni se zase snaží pochopit nás - a já mám pocit, že se nám to docela daří. Ostatně - chvilku počkejme a uvidíme.
    Konečně Lukáš vyřídil všechno, co zařídit potřeboval, zvedl se od počítače, rozloučil se s námi - o Matýska už velký zájem neprojevoval - v jeho situaci je starost o pejska prakticky nereálná, a na závěr jsme se tak nějak domluvili, že nám Matýska prostě nechá nafurt - no nic, teď už musím utíkat, mám toho ještě moc - a odešel.
    A Matýsek ? Tak jak Lukáše při příchodu vítal, tak se teď držel od Lukáše stranou, vlastně se spíš schovával za mnou. Že by se bál, aby si na něj Lukáš ještě nevzpomněl ? Takže - je ten můj překlad přece jen správný ?

    Že správný byl, o tom jsme se přesvědčili hned po příchodu domů. Sotva Matýsek vstoupil do pokoje, okamžitě skočil na postel a zabral místo na polštáři. To místo, na které si normálně lehal až po Ajdině odchodu z pokoje. A když Ajda přišla, řekl jí asi něco jako "já už sem teď k vám patřím nafurt" a Ajda to respektovala a nezahnala ho. A v noci ? když se probudil Matýsek noční ? No - fakt je, že to byl stále náš Matýsek noční, stále ještě ten pejsek, který chtěl mít samotu a nechtěl ležet s člověkem v posteli a když já si šel lehnout, tak vyklízel pole a odcházel spát na podlahu - ale teď pro změnu zůstával na podlaze v pokoji. Lehnul si těsně vedle postele (a já měl strach, že ho zašlápnu, až budu vstávat), lehnul si pod stůl, vedle křesla (nebo do křesla, kde to má moc rád) - ale UŽ NIKDY NEŠEL SPÁT DO PŘEDSÍNĚ, DO KOUPELNY NEBO NA ZÁCHOD. Od Lukášovy vánoční návštěvy došel Matýsek k názoru, že teď už je u nás doopravdy a nafurt a podle toho se taky chová.

Matýsek na mě čeká v posteli. A všimněte si dvou věcí:
jednak - pejsci si přeskládali polštáře podle toho, jak jim to vyhovuje (a já si to musím napřed přestlat)
a druhá věc - rozeznáte Matýska mezi těmi polštáři? a teď si představte, že je noc, tma, já se právě vrátil ze záchoda - a snažím se očima proniknout tu tmu a najít Matýska, schovaného někde mezi peřinama (a nezalehnout ho)...

    A jak je to tedy s Matýskem nočním dnes ? No - existuje a bude asi existovat navždy. Jen už nebude prchat do předsíně a na záchod. Bude spávat někdy na zemi, někdy v křesle, někdy dokonce vedle mě v posteli. Jen si v ní najde nějaké odlehlé místečko, kde bude ode mě co nejdál. Ale zároveň dost blízko... Těžká volba. A tak Matýsek celou noc cestuje. Vždy po chvíli mění místo - někdy se posune jen o dva decimetry, jindy odběhne několik kroků, postupně vystřídá (i několikrát) všechna svoje oblíbená místečka - aby nakonec nad ránem, v době kdy v něm postupně převažuje Matýsek denní - zalehl někde poblíž mé hlavy, vedle mého polštáře - a páníčku, teď už jsem zase tady, teď už na mě zase polož svou velkou ruku, protože teď už tě zase budu celý den hrozně moc potřebovat.

    A pak je ráno - vstáváme - Matýsek se na mě vrhne, stoupne si mě na prsa a začne mi vášnivě (a přitom velmi něžně) olizovat nos a čistit mi oči a taky mám zpocené čelo... Prostě se mi ze všech svých sil snaží postarat o mou ranní hygienu a já vím, že mi na prsou opět stojí můj Matýsek denní (latinsky Matesum Dennum) - který mě bezmezně miluje a nedokáže si už život beze mě (a bez Marcelky a bez Ajdušky) vůbec představit.

---

PS: A ještě jedna maličkost. Když se podíváte na fotkách na spícího Matýska, nemůžete si nevšimnout jak zajímavě spí - na zádech, všechny nožky roztažené nebo vytrčené do vzduchu, hlavička podivně zkroucená stranou - no schválně, spí váš pejsek taky tak ? Asi ne, že ? Ono se něco takového u pejska jen tak nevidí.
Ovšem na druhé straně - i Ajda spí velice ráda na zádech. A když někdy v noci zaregistruji, že Ajda spí vedle mě (k čemuž dochází několikrát během noci - Ajda se poměrně často stěhuje z mé postele k Marcelce a opět zpátky) - tak když to v polospánku zaregistruji, obvykle na ni položím ruku a ona se okamžitě převalí na záda a nechá si ode mě hladit v bříško - a v této báječné pohodě oba opět tvrdě usínáme..

Otázka: Takže mě napadá - proč vlastně spí pejsek na zádech s vystrčeným bříškem a roztaženýma tlapkama ?

Odpověď:  Nejsem sice (psí) psycholog či psychoanalytik, ale mám takový pocit, že tím pejsci dávají najevo svůj pocit naprosté jistoty a bezpečí. Jinými slovy - bojácného, vystresovaného či týraného pejska takhle spát asi nikdy neuvidíte.