Páníčku - kde jsi?

Kde tě mám?

 

    Bylo to takhle 1.ledna - Nový rok - pohoda, Marcelka je dnes doma, výjimečně nemusí do práce (jinak Štědré dny, Silvestry a podobně si tam pravidelně užívá) - a několikrát za den se ubezpečuje - "Je dneska neděle, viď? nemusím nikam chodit?" - ale to stejně říká jen proto, aby si víc užívala skutečnost, že má klid, pauzu a můžeme spolu čučet na nějaké filmy. Vybrali jsme si jeden - má to opravdu slabé hodnocení, na ČSFD to získalo mizerných 27% a "úspěšně" se to umisťuje v soutěži o jeden z nejhorších filmů - recenze se předhánějí v tom, kdo na tenhle film dokáže nejvíc naplivat - no uvidíme. A nezklamali jsme se! po těch šílených kritikách máme před sebou docela fajn, rodinný film, je to zábava, zasmějeme se, občas nám režisér (či scénárista) připravují "nervy" (umře hlavní hrdinka nebo přežije?) - k tomu krásná šumavská příroda a samozřejmě šťastné zakončení - holt ideální film na Nový rok. A člověk se ubezpečuje, že máme asi poněkud jiný žebříček hodnot než ta spousta (negativně) rozvášněných kritiků. Což konec konců není až tak špatné - řadíme se do stejné společnosti jako nejen pan režisér, ale i celá ta parta herců, kteří sice všichni nepatří mezi TOP TEN, ale o to jsou nám jaksi lidsky sympatičtější. A ještě nesmím zapomenout - pejsci. Ono se to všechno jaksi motá kolem pejsků a jejich výcviku. A nepředstavujte si cvičák s perfektně vycvičenými služebními psi, kteří plní rozkazy se strojovou přesností. Tady to jsou spíše domácí mazlíčci, kteří se mají naučit alespoň těm úplným základům - a samozřejmě většina z nich dělá přesný opak toho, co se po nich chce - holt KOMEDIE. Ostatně - páníčci to pejskům maximálně usnadňují - buď se jejich selhání snaží nějak zakecat, nebo je při "náročných testech" nosí do kopce v náručí, aby se ty chudinky tolik neunavily. Ale co si budeme povídat - to co možná vypadá na plátně jaksi přehnaně a násilně, to člověk ve skutečnosti zná až moc dobře z reálného života - psů s perfektním výcvikem komisaře Rexe je přece jen menšina, většinou se chovají stejně, jako protagonisté tohoto filmu.

    A přece - jeden detail bych si přece jen troufnul zkritizovat. V rámci výcviku se má pes otočit ke své paničce zády (aby ji neviděl), cvičitelka psa drží, aby opravdu neměl tušení kde svou paničku má - a ta se zatím asi o 50 kroků dál schovává mezi dvěma břízkami. No, schovává - je tam "ukryta" způsobem, že jí vyčuhuje nejen hlava, ona vlastně vyčuhuje celá - a tenhle úkryt by neobstál ani při dětské hře na schovávanou! dokonce ani kdyby hrály děti mateřskou školkou povinné!

Vrrr Haf - vy lidi si vážně myslíte, že tohle může nějakého pejska oklamat ? tomuhle říkáte skovávačka ???

    Už jsem tady jednou psal o tom, jak jsem byli s Ajdou v parku - samozřejmě byla na volno, já seděl na lavičce a ona ležela na cestičce pár metrů přede mnou a vyhřívala se na sluníčku. A připomínám - bylo to hned to první léto, co se k nám "nastěhovala" - takže ještě neměla všechno zažitý, teprve se učila, jak se má u nových páníčků chovat. Chápejte, ono nahradit malý oplocený dvorek na vesnici za velké město, kde ji navíc páníček učí žít dokonce bez vodítka - to je pro pejska obrovská změna.
    A tak si Ajda leží a vyhřívá se - a najednou ji napadlo - "Kdepak mám vlastně páníčka?" Vstala - rozhlédla se doprava - nic. Takže ještě doleva - zase nic. Před sebou mě taky nevidí (že mě má přímo za zády si v tom okamžiku neuvědomila) a tak nešťastně zakňučela a tryskem se rozběhla k domovu - třeba mě tam najde. Naštěstí stačilo abych písknul - zastavila se, otočila - a ta úleva, že mě vidí, že je všechno v pořádku a tak jak má být... Bylo na ní vidět, jak jí spadl ten obrovský kámen ze srdce - vždyť na zlomek vteřiny byla tím nejopuštěnějším tvorečkem ve vesmíru.

No vidíte - to je prostě normální, že pes neví, kde má svého pána !

   Ale vůbec ne - vtip je v tom, že tohle byla absolutně mimořádná situace. Pokud je pejsek ZÁVISLÁK (jako naše Ajda, která by bez svých pánečků nemohla vůbec existovat) pak si svou SMEČKU pečlivě hlídá a ani na chvíli nedopustí, aby o ní ztratil přehled. A pokud se to nedejbože přece jen stane - pak právě hrozí, že pejsek propadne PANICE - a to pak může být opravdu zle, tohle jsou nejčastější situace, kdy se pejsek může ztratit.
    Ovšem ujišťuji vás - i tahle příhoda z parku byla způsobena tím, že u nás byla Ajda jen krátkou dobu a jednoduše to ještě neuměla.

A dnes to jako "umí", jo?

    No baže. Máte nás vidět, když jdeme do parku na procházku. Ajda je jako obvykle navolno a šmejdí po trávnících nebo v zarostlém svahu nad parkem. A já se zatím pomalu a rozvážně (co věk a francouzská hůl dovolí) procházím po cestičce. "Dobrý den. Tak na procházce, na procházce? A kdepak máte Ajdu?" ptají se ostatní pejskaři. "Ále, tamhle ve svahu ji slyším šustit v listí." odpovídám a ukazuji palcem dozadu přes rameno. "Kde, já ji nevidím - jo aha, tam je. A jak jste o ní věděl, ani jste se tam nepodíval?" Jen pokrčím rameny, co mám vysvětlovat - za tu dobu, co jsme s Ajdou spolu jsme si oba zvykli. Já si dávám pozor, abych měl pořád povědomí o tom, kde ji mám - a Ajda? no ta si mě kontroluje nepřetržitě - ani na okamžik nesmí zapochybovat o tom, kde mě má.

Nad parkem máme prudký svah, který končí nahoře u zdi Veteriny. Není sice moc vysoký, ale dostatečně prudký na to, aby tam nevyjeli lidi s tou protivnou sekačkou, se kterou (jak říká páníček) nám vždycky vyšmrdlej všechnu travičku. Ale sem nahoru nemůžou (museli by pěšky s ruční sekačkou - a to se jim naštěstí nechce), tak to tady vesele zarůstá a je tam divočina a vůbec - je to tam báječný. A já se tam dokážu nádherně schovávat (hlavně v noci - ale ve dne taky) a páníček mě nevidí - chi chi.
A proč mě páníček nevyfotil až tam nahóře v tom houští? no protože byste mě pak na tý fotce vůbec nenašli, to je snad jasný...
V tom houští dokonce zmizí i Erny - a to je prosím vlčák! vlastně jedinej vlčák, kterýho jaksi "beru" (jinak vlčáky prostě nesnáším) - ale do Ernyho jsem tak trochu zamilovaná, no...

    Samozřejmě - problém mám občas spíš já. Ajda je totiž černá - a pokud je noc a tma (což je teď v zimě už i pozdě odpoledne) a Ajda je ve svahu, kam nedosahuje světlo pouličních lamp a je vlhko a listí pod jejími tlapkami nešustí - pak opravdu ztrácím přehled, kde ji mám. Fakt je, že jsem pro ni pořídil svítící obojek - ovšem ten většinou zapomenu doma. Ale nic se neděje - Ajda přece stále ví, kde jsem.
    A jak probíhají povely, jak je to vlastně s jejím výcvikem?
Vlastně nijak. Ajda výcvik ani povely většinou nepotřebuje - ona prostě ví, co chci. A tak když se blížíme ke konci parku, tak se otočím a začínám se vracet. A Ajda to zaregistruje - a sice s určitým zpožděním a se spoustou různých kliček - tu do svahu a zase zpátky dolů na trávník - nicméně i ona se otáčí - a než ujdu nějakých 50 kroků, už mě zase předbíhá a kontroluje všechny pachy na trávníku, jestli tam není něco zajímavé. A tak krouží kolem mě - chvíli blíž, pak zase dál - až na konci parku, tam kde budeme přecházet silnici - mě dobíhá (pokud zaostala někde vzádu) nebo na mě naopak čeká (pokud tam došla dřív než já) - a přes silnici už jdeme vždycky společně.

Moment - a můžete nám vysvětlit, jak jste ji naučil, že na vás má počkat, že nesmí přejít silnici sama?

Ale vždyť vám to přece říkám - Ajda prostě ví, co od ní chci. A já se zase snažím porozumět tomu, co by mi chtěla říct ona - žádný zázrak, v tom je celé naše tajemství.

Páníčku, my dva prostě patříme k sobě, viď?

    A že by někdy "ztratila moji stopu"? Nepřipadá v úvahu. Jednak má

ZRAK - což je pro nás lidi smysl zcela dominantní, naopak pro pejsky je až na některém z posledních míst. Já např. ve svém pokročilém věku (oči mám ještě celkem dobré) poznám tvář člověka na asi dvojnásobnou vzdálenost než Ajda - ona sice "má poodezření", je natěšená, občas zavrtí ocáskem - ale úplnou jistotu má teprve na vzdálenost asi 25metrů.

SLUCH - tak ten je snad nejdůležitější - Ajda pomocí sluchu sleduje všechno kolem sebe, dokáže mít přehled o všem co se hýbá... No - vlastně - není to už tak úplně pravda, Ajdě bude letos 14let - a bohužel, právě ten sluch se pejskům zhoršuje nejdřív, takže dnes už Ajda slyší velmi špatně. Ale ještě před dvěma lety - a to jí bylo 12, což na pejska taky není zrovna málo - dokázala vystartovat a letět ke dveřím, když se Marcelka vracela z práce - a její štěkot se ozýval už v okamžiku, když byla Marcelka někde v přízemí u schránek. A když si uvědomíme, že bydlíme ve druhém poschodí, v každém patře je pět bytů, všude chodí a mluví lidé, hraje rádio a TV a Ajda přitom v té směsici zvuků poznala Marcelku na tu dálku jen podle zvuku chůze - no tak to klobouk dolů.

ČICH - my lidé teda máme většinou čich nic moc, tak leda že cejtíme jak smrděj popelnice, případně zavětříme, když se z kuchyně line vábná vůně nedělního oběda, ale jinak se na svůj čich moc spoléhat nedokážeme (a to ani nemluvím o nějakých těch alergiích a o tom, že jsme polovinu roku nachlazení a bábe rýbu a vůbec...). Naopak pejsek - no jen se podívejte, jak šmejdí v parku po trávníku s nosem u země a "čte si dnešní noviny". Sice víme, že se psi používají třeba na stopování, ale svět vůní a pachů, ve kterém pejsci žijí pro nás zůstává navždy uzavřen a zcela neznámý.
    Nedávno se mi stalo - byli jsme zrovna v parku, Marcelka jako obvykle v práci - a když se vracíme a já vytahuji klíče abych otevřel barák - tak Ajda s obrovským vzrušením očichává škvíru pod domovními dveřmi. A když to řádně prozkoumala začala šílet - páníčku, honem, honem - MARCELKA UŽ JE DOMA A ČEKÁ NA NÁS !!! A tak já ještě zazvonil (aby Marcelka nahoře otevřela dveře), pak jsem pustil Ajdu do domu - a ona letěla jak zdivočelá do schodů a už jsem vzápětí nahoře slyšel to divoké a radostné vítání. Jó, to my lidi dveře očuchávat nedokážeme (taky k čemu by nám to bylo, že ?) ale pejsek jen začuchá a hned ví, kdo a kdy tudy prošel.

CHUŤ a HMAT - tak tohle pro mě zůstává naprostou záhadou. Mám na mysli to, že si pejsek očistí/olíže zadek a vzápětí si jde pochutnat na nějaké lahůdce. Oni tam snad musejí mít nějakou záklopku nebo výhybku či co, jinak to snad není možný. A co se týká hmatu - tak na ten bych u pejsků opět zrovna nesázel.

A když to vezmeme pěkně jedno s druhým - pejsek pořád svého pána sleduje všemi svými smysly a to, že na chvíli otočil hlavu na druhou stranu, tak to rozhodně neznamená, že by vzápětí nevěděl, kde má páníčka hledat. Vlastně - A PROČ BY HO HLEDAL? vždyť pejsek ve skutečnosti ani na chvíli neztrácí přehled o tom, kde svého páníčka má. A nějaké hledání nebo stopování? No, pro srandu králíkům klidně - ale jinak je to zbytečné - asi jako když já bez rozhlížení ukážu palcem dozadu přes rameno a řeknu: "Ajda je asi 10metrů za mnou, zhruba v půli svahu..." a taky to nemusím namáhavě zjišťovat dalekohledem nebo s nosem u země.

Ještě něco? ještě nějaký smysl jsem vynechal ?

Jo, to nejdůležitější - AJDA PROSTĚ VÍ !!!

A co že je tohle za tajemný smysl? tak to se mě prosím neptejte, pojmenovat to neumím. Občas se tomu říká ŠESTÝ SMYSL a někteří pejsci (i lidé) to prostě mají, i když vám všechny vědecké autority budou tvrdit, že je to spíš nesmysl. Ale Ajda to má určitě - a funguje to. Teda - aby bylo jasno - nefunguje to v bytě, na vzdálenost pár metrů. Naopak, tady má už Ajda problémy díky tomu, že s věkem ztrácí sluch. Já sedím v křesle u počítače, ona vedle mě spí (dnes už většinu dne) - a když vstanu a jdu se do kuchyně napít a ona se probudí - vyděsí se. Dřív dokázala mít i ve spaní stále přehled kde jsme, kde nás má. Dnes mě rychle vystartuje hledat - a když na ni z kuchyně zavolám, spokojeně zalehne v předsíni a počká tam, než se zase vrátím do pokoje a ona si bude moci opět lehnou vedle mě. V parku? tam už jsme si říkali, že si na mě dává pečlivě pozor. Tak kde a kdy se projevuje její "jasnozřivost"?

    No - všechno začalo tím, že jsem šel do důchodu. Zrušili jsme prodejnu, já jsem zůstal doma a dělám už jen servis (na to velkou prodejnu nepotřebuji). Z Ajdina hlediska - OK, nic se neděje, akorát se doma nudí - chybí jí to hlídání. Ovšem - servis nás oba neuživí, takže Marcelka musela do práce a dělá v hypermarketu u pokladny. a to už je trochu horší. Pochopte - zatím jsme byli všichni stále pohromadě - nejen v noci, ale ráno se šlo pěšky na prodejnu (čímž proběhlo ranní venčení), celý den Ajda na prodejně hlídala (což ji samozřejmě velice bavilo, navíc se cítila velice důležitá a také to dělala naprosto zodpovědně), večer jsme šli zase procházkou domů - prostě bezva. A najednou si panička skoro na celý den někam mizí - ale kdyby jen jednou, ona to dělá dnes a denně, pořád a furt!! Takže panička byla postupně přeřazena do kategorie osob poněkud nespolehlivých (i když ji milujeme ze všech lidí nejvíc) - a jako jediný pevný bod ve vesmíru zbyl už jen páníček, který je s Ajdou naštěstí pořád pohromadě.
    Jenže pochopte - na jedné straně jsme opravdu furt spolu, beru ji s sebou prakticky všude kam jdu. Třeba velké nákupy v hypermerketu - já to pořád nechápu, vždyťAjda musí sama čekat dlouho a dlouho před obchodem - já bych ji toho rád ušetřil - ale nejen že jí to nevadí, naopak, ona se účasti na těchto nákupech tvrdě dožaduje - přál bych vám vidět, jak šílí, sotva vezmu do ruky tu svou tašku na kolečkách - a kdybych ji chtěl nechat doma? stačí takovou možnost jen naznačit a ona je z toho tak zoufalá, že si to hned rozmyslím a raději rovnou sahám pro řemínek (to víte, na takovouhle výpravu se už navolno chodit nedá).

Jo - a ten šutr vlevo, na tom občas sedím - architekti mi sem jaksi zapomněli dát nějakou tu lavičku.

    A ostatní vyřizování a pochůzky? prostě bereme jako normální, že projdeme parkem (aby se Ajda vyvenčila), pak sedneme na šalinu (a já se o dvě zastávky dál stavím u bankomatu), pak popojedu ještě dvě zastávky a stavím se v lékárně nebo naopak zaskočíme s balíčkem do zásilkovny - no tohle jsme si už dávno zvyklí. Ale jsou tu i větší cesty - občas zajedu za kamarádem na Vinohrady (což je přes půl města a jen jízda tam zabere skoro hodinu) nebo řeším nějakého zákazníka nebo inzerát - a ono to je fakt až někde daleko na předměstí - a pak s Ajdou zase cestujeme přes celé město, část cesty mi sedí na klíně a kouká z okna, na zpáteční cestě je už unavená a ráda by si na podlaze zdřímla, ale v zatáčkách to s ní po podlaze smýká, tak musí pořád vstávat a vyrovnávat to - ale příště pojede určitě zase, protože je to přece jen změna proti tomu běžnému lenošení.

    Někdy ji ovšem s sebou brát nemůžu - třeba když musím někam na úřad, kam se s pejsek nesmí a na rušné ulici Ajdu bůhvíjak dlouho přece taky čekat nenechám. A tak jedu sám - a Ajdě se hroutí její vesmír, založený na té jediné jistotě - na tom pevném bodu v prostoru, který tvoří její páníček. A v tom okamžiku Ajda přepíná do nouzového módu...

    Probíhá to tak, že se Ajda po mém odchodu přesune do předsíně ke dveřím a odtamtud se celou dobu nehne. Ale to není zdaleka vše, ona se svým tajemným způsobem napojí na jakési moje ASTRÁLNÍ JÁ a nadále mě sleduje všude, kam se hnu...
    Cože, vy říkáte, že kecám, že blábolím, že žádné astrální tělo neexistuje? No, já nevím, v těchto tajemných vědách moc študovaný nejsem - a vtip je v tom, že i kdyby Ajda uměla mluvit a já se jí na to zeptal, jen by asi pokrčila rameny, podívala se mi do očí a řekla by: "no - já to prostě vím..."
    Poprvé jsem byl kdesi na druhém konci města, byl jsem pryč dvě nebo tři hodiny a Ajda už byla u těch dveří řádně nervózní. Pak najednou vystartovala a běžela za Marcelkou - a musíme jít ven! No dobře - potřebuje se vyvenčit - řekla si Marcelka, oblékla se a šly. Divné jen bylo, že před domem nezamířila Ajda do parku jako normálně, ale začala se domáhat opačného směru - k šalině. Marcelka samozřejmě prosadila "právo silnějšího" a šly k parku. Tedy - šly - Ajdě se moc nechtělo, zdržovala co se dalo - a najednou jsem dorazil já. Viděl jsem je na konci ulice, tak jsem za nimi spěchal, co to šlo. Ajda samozřejmě jásala - PÁNÍČEK SE VRÁTIL - o žádnou procházku už nestála, tak jsme šli domů. A když mi to Marcelka popisovala, tak jí to začalo docházet - poslouchej, chtěla se vlastně Ajda vyvenčit - nebo ti šla naproti? Ale proč a jak - přece nemohla vědět, že se teď vrátíš!
    Vrtalo jí to hlavou - a tak když se situace zase opakovala - já byl ve městě a Ajda u dveří najednou znervózněla - tak se Marcelka nechala Ajdou vést. A Ajda spěchala na zastávku - a samozřejmě, v půli cesty jsme se potkali. Safra, jak ta malá černá chlupatá holka ví, že se vracím?

    No - jak to Ajda ví, to vám fakt neřeknu. Ale zkoumali jsme - já si vzpomínal, v kolik přesně jsme kudyma projížděli, Marcelka zase počítala minuty od chvíle, kdy Ajda vystartovala - jak dlouho trvá oblékání, kolik zabere chůze po schodech, kolik ujdou po chodníku, než mě potkají - no vyšlo nám to zajímavě. Teda - nemám na mysli jen tento případ, ono se to už opakovalo párkrát . Takže nám nakonec vyšlo, že Ajda vystartuje zhruba v okamžiku, kdy se mnou šalina nebo autobus projíždějí kolem pomníku Rudoarmějce na Moravském náměstí (dříve řečeném Ruďák).

    A když si to změřím na mapě - tak jsou to odtud k nám domů skoro dva kilometry. Což šalina (i se zastávkami) urazí za 5minut - a tenhle náskok dává Ajda Marcelce, aby se stihla obléci a mohly mi jít naproti.
    A když se vracím od doktorky - což je jiná trasa - Ajda vystartuje tehdy, když cestou zpátky nastupuji do trolejbusu - což je vzdušnou čarou sice trochu míň, ale furt je to 1300m. Teda - metrů je to sice míň, to je fakt - ale na druhé straně - já odcházím od doktorky - a Ajda u dveří spí. Já dojdu na zastávku, sednu si na lavičku a čekám - Ajda furt ještě spí. Konečně dojede troleják, já nastupuji - a Ajda vystartuje - a paničko, honem - musíme páníčkovi naproti... To je snad napojená na internet a zná jízdní řády nebo jak to dělá? a s kamerou v trolejáku asi taky propojená není !

    A teď můžete dumat. Aby Ajda něco viděla - blbost, přes nějakých 10 bloků, to by fakt musela mít rentgenový oči a ještě na čele přišroubovanej dalekohled. Aby mě na tu dálku slyšela? cítila? taky hovadina! Nicméně - říkejte si co chcete, ONA TO VÍ. A až příště zase bude celá nešťastná čekat v předsíni u dveří na páníčka, ožije a vystartuje přesně v okamžiku, kdy šalina nebo autobus s páníčkem protnou jakousi magickou dvoukilometrovou hranici. Protože od toho okamžiku budu v Ajdině akčním dosahu a ona mi poběží naproti.

    Leden 2023

    Dnes jsem byl nakoupit - a zcela mimořádně bez Ajdy (hlavně proto, že Marcelka dnes nebyla v práci - a tak Ajda spala spokojeně v její blízkosti a nechala mě bez námitek odejít). Ovšem při návratu - sotva jsem otevřel domovní dveře a vstoupil do chodby - shora se ozval strašný řev ! Ajda štěkala jak šílená, honem honem hnala Marcelku ven, takže jsem ještě nevyšel ani do prvního patra a už mě Ajda běžela nadšeně naproti.

    Říkáte - normálka, vítala páníčka? Nojo - ale vzápětí jdeme do kuchyně, já vybaluji nákup a s Marcelkou ochutnáváme - sýr, salám a vůbec - jestli jsem to jako dobře nakoupil. A Ajda? ta zatím důkladně prohlíží misku, ve které má granule. Jedná se o železnou zásobu potravy pro případ hladomoru a podobných katastrof. A teď právě asi nastal ukrutný hlad, tak se Ajda rozhoduje, jestli je opravdu tak zle...
Ajdo, pojď sem, něco tady pro tebe mám ! Ajdo, slyšíš !! Ajdo ! Ajdo !!! Ajdo !!!

    Lituji - neslyší. Takže musím počkat, až se ke mně otočí - a okamžitě velké nadšení - páníček jí nabízí nějakou dobrotu !!! A tak běží ke mně a ochutnává s námi - kousek Tilsitu, kousek salámu - ještě Tilsit od paničky - a salámek mi dá panička taky ještě kousek - báječná pohoda - ale jen díky tomu, že moji "nabídku" viděla - bohužel, zase dnes neslyší...

    No jo - ale krucíš - jak tedy věděla, že se vracím? jak je možný, že začala křičet ihned, když jsem vstoupil do baráku ? Úplná hluchota (neslyší nabídku salámku - a to rozhodně nepředstírá) a naopak uši jako netopýr (jinak by mě přes ty dvě patra nemohla poznat podle chůze) - tohle fakt nejde dohromady...

    Takže - fakt nějaký šestý smysl ???

    Polovina ledna - a já mám velkou akci. Před dvěma roky jsme měli slezinu - 50 let od maturity - a já tam nemohl. Trošku mě tenkrát zradily ty moje starý haksny - skoro jsem nemohl chodit. A tak tentokrát - po dalších dvou letech - jsem si to samozřejmě vynahradil. Začínali jsme už ve čtyři odpoledne a zůstal jsem tam do desíti večer - pak už řada z nás odjížděla domů a protože to měli dál než pár zastávek šalinou jako já - tak museli vyrazit v rozumnou dobu, aby pak nemuseli jet celou noc.
    Proč tyhle podrobnosti? Protože od 16 do 22 hod je to šest hodin čistého času - a tak dlouho bez páníčka snad Ajda ještě nikdy nebyla. Takže tuhle moji pomaturitní slezinu nesla Ajda opravdu těžce - prakticky celou dobu proležela u dveří do bytu (má tam pro tyhle případy připravenou deku, aby si od studené země nenachladila bříško). A když konečně zjistila, že se vracím - okamžitě zburcovala Marcelku a vyrazily mi po schodech dolů naproti.

    Ovšem - zjistila, že se vracím - ale jak? je dneska zase hluchá jako pařez, na oslovení nereaguje, musí se na mě dívat, aby poznala že na ni mluvím... Tak proboha jak věděla, že se vracím domů?

Slavní mudrci - vzácní chemici, slovutní mistři - páni magistři - astronomové, geometři, agronomové, psychiatři, páni docenti geologie, psychologie, theologie, nemocí zhoubných, nemocí zjevných, nemocí latentních - vynálezcové věcí patentních - magnificence - zkrátka inteligence:

co tak konečně přestat tvrdit, že věci "mezi nebem a zemí" neexistují a místo toho konečně vyzkoumat, jak to ti pejsci dělají, že o svých páníčcích vědí i tenkrát, když (podle všech vědeckých teorií) o tom vlastně nic vědět nemohou?

    30. ledna 2023

    Tak tentokrát se asi Ajdě podařil rekord. Začalo to tím, že se nám vys... pračka. Teda - žádná tragedie, koupili jsme ji na inzerát za 1000Kč, když jsme se stěhovali sem do bytu - takže za těch 8 roků si svou kupní cenu poctivě odmakala. Teď jen drobný problém - na čem budeme prát do té doby, než (zase na inzerát) pořídím novou. Ale klídek - jsem mužem činu - takže jsem zatím (opět na inzerát) zakoupil Easy Wash za rekordní cenu 50Kč. Ano, přesně tak, není to překlep - za padesátikačku ! A co je Easy Wash ? Vypadá to jako desetilitrovej kýbl se splašenou vrtulí zabudovanou do dna - a kupodivu to i pere, takže na pár dnů překlenovacího období to postačí.

    Je to navíc lehké - nepotřebuji na to náklaďák, stačí moje nákupní taška na kolečkách. Akorát že je to v Obřanech - což je lán světa. No dobře - není to zas tak daleko, ale přece jen až za konečnou na opačné straně města. Marcelka je dnes doma, počasí nic moc - tak dnes Ajdu s sebou neberu a vyrážím. Cestou mě dokonce chytne vánice

...a začíná sněžit...

 - ale naštěstí to trvá jen chvíli. Když se vracím (už s pračkou) - vidím z dálky na konečné šalinu. Ale je to fakt ještě daleko - určitě mi frnkne před nosem ! a já jaksi na sportovní výkony moc nejsem - když chodíte o berli (tedy o francouzské holi) tak chodíte spíše rozvážným tempem - dobíhat šaliny tryskem (případně naskakovat za jízdy) - to jsem provozoval tak před padesáti lety, když měly šaliny otevřené plošiny...
    Nefrnkla - počkala na mě a rozjela se přesně v okamžiku, kdy jsem dosedl na sedadlo. A protože jsem byl jediný cestující - a byl to nový model šaliny - tak jsem si udělal fotku. A jak vidíte - je na ní i přesný čas - což je důležité (malinko jsem vám to vyzvětšoval).

    A protože jsem (podle fotky) udělal ten snímek zastávku od konečné, tak jsme vyjížděli o minutu dřív - tedy v 10:54. A podle kamer, co máme doma nainstalované taky přesně v 10:54 "vyštěkala" Ajda Marcelku - aby si panička oblékla kabát a šly mě naproti. Takže tentokrát je to dokonale zdokumentováno - Ajda zjistila že se vracím - díky svému šestému smyslu - tentokrát dokonce na vzdálenost 4km !!!
    Jediné, co jí jaksi nevyšlo - ona nezná ani mapy, ani jízdní řády a tak netuší, že se z Obřan jede velkou oklikou, že je to sice vzdušnou čarou 4km, ale šalina těch kilometrů najede 8 a navíc musím u starého divadla přestupovat - takže mi to bude trvat víc než půl hodiny.

    Ale těm dvěma to nijak nevadilo - došly k šalině (a Ajda se cestou v poklidu vyvenčila) a navíc Ajda už nikam nespěchala - vše bylo v pořádku (ona pozná, že ji panička vede páníčkovi naproti) a tak když jsem vylezl s pračkou ze šaliny, tak se na mě s úžasným řevem vrhnul černý chlupatý pes a Ajda vřískala a šílela, že už má páníčka zpátky. A Marcelka zatím kroutila hlavou nad tou mini-pračkou, co jsem to dovlekl za technický vynález.

Takže opakuji - vzdálenost 4km  - a na minutu přesně !!! prostě šestý smysl funguje Ajdě perfektně !