HD elektro v.o.s. |
Kdo jsme ?
Tentokrát něco o lidech
(případně o divoké zvěři)
Uplynulo pár roků - a trochu se všechno změnilo......ale tohle se dočtete až na závěr |
Jmenuji se Bořivoj Volný, jsem velkým šéfem firmy neboli BigBossem a přiznávám - slovo maličkost se k mé osobě příliš nehodí. Uznejte sami, že 140kg živé váhy prostě nelze přehlédnout. Díky tomu (a samozřejmě i svému věku) působím na zákazníky spíše uklidňujícím dojmem - něco jako pevný bod ve vesmíru, taková ta jistota, kterou všichni v životě hledají. Jako velkého šéfa si mě asi představujete v obleku a kravatě. Kravat mám sice dost, a pěkných, ale už roky je nenosím. Nikdo totiž neprodává košile, které bych dokázal na své býčí šíji dopnout - takže každou košili nosím jako rozhalenku a k tomu se kravata moc nehodí. A oblek nosím jen při mimořádné příležitosti - například tady vpravo při návratu z Invexu (a tam jdu služebně, takže je mou povinností reprezentovat). Takže na prodejně mě najdete spíše v "pracovním" - obvykle ve vestě s mnoha kapsami, do kterých se mi vejdou všechny tužky, šroubováky a další serepetičky, které při práci potřebuji.
|
Počítače už "dělám" asi tak 40 roků. Pokud se vám snad zdá, že to ani není možné, že tenkrát ještě ani počítače neexistovaly - mohu vás ujistit že ano, ovšem byly to ještě počítače sálové, o kterých většina lidí už jen slyšela. Já na nich začínal jako operátor - což byla vlastně obsluha počítače. Zakládal jsem do snímačů děrné štítky a děrné pásky, do stojanů pásky magnetické a do dalších diskové svazky - což bylo asi něco jako střeva z dnešních harddisků, jen to mělo pomalu půl metru v průměru. Když byla všechna media tam, kde měla být - sedl jsem k psacímu stroji a začal s počítačem komunikovat. Žádný monitor - já napsal příkaz, počítač mi odpověděl a tak to pokračovalo celou směnu. Ale hlavně - pokud se to polámalo a přestalo fungovat - což se stalo několikrát za den - bylo potřeba diagnostikovat, kde je problém a koho k tomu zavolat, zda technika nebo programátora a dát mu samozřejmě vyčerpávající informace o problému, aby oprava proběhla co nejrychleji a dalo se opět pokračovat. Což byla vynikající průprava pro moje pozdější povolání - naučil jsem se zvládat a chápat všechny ty podrazy a kulišárny, co si na nás počítače vymýšlejí.
Později jsem se stal servisákem - měl jsem na starosti pár firem v Brně, kde jsem udržoval v chodu svůj příděl počítačů a mimoto jsem pomáhal šéfovi s jeho mašinkama, rozesetýma po celé Moravě a Čechách. Byly to doby, na které moc rád vzpomínám a až jednou bude dost času, tak o tom možná napíšu knížku. A můžete si být jisti, že se to bude číst docela dobře, protože tenkrát nebyla o dobrodružství nouze. Akorát mě spoustu věcí nikdo nebude věřit. Třeba to, jak jsme si to hasili se servisním vozem Škoda 105 v zimě přes Vysočinu a kilometr za náma se závějemi prokousávaly sněžné pluhy. Protože platilo - je kalamita, silnice jsou zasypané, auta ani vlaky nejezdí, ale servis NCR446 dojede vždycky včas !
Po NCR přišla na řadu éra počítačů Consul 271x od tuzemské Zbrojovky.
Ale jak šel čas, počítače se stávaly stále menší a rychlejší (a co se týká závad - občas také zlomyslnější) a já se z technika stal postupně správcem počítačové sítě a zároveň obchodníkem a nakonec spolumajitelem firmy (a vlastně to všechno dohromady). Ale jedno mi doufám zůstalo - sice nevím, jestli se svýma kulhajícíma nohama dorazím vždy včas, ale rozhodně se snažím o to, aby se na nás mohli zákazníci vždycky spolehnout.
|
Druhou polovinu - jak ve firmě, tak i v životě - tvoří Marcela Urbišová. Nejčastěji ji uvidíte za pokladnou a mnoho zákazníků to mate a považují ji jen za slečnu pokladní a ptají se jí: "Máte tady někoho zodpovědného? někoho kdo by mi mohl poradit?". A přitom jim vůbec nedochází, že mluvěj s majitelkou a ředitelkou firmy. Tak jak to vlastně je? Z čehož vyplývá, že Marcelka má ve věcech rozhodování o
firmě zcela stejný 50% hlas jako já. A navíc (což očekává málokdo) vám
dokáže i poradit, a to i ve věcech zcela odborných. Rozhodně nepatří mezi
ty šéfy, kteří o detailech provozu své firmy nemají ani tušení. Marcelka
se sice občas vymlouvá, že je jenom ženská a že ty volty nebo ampéry
stejně nikdy nepochopí, ale ve skutečnosti vám poradí při nákupu
prakticky se vším - ať už to bude nákup počítačové konfekce nebo výběr
celé počítačové sestavy. A u té sestavy máte i reálnou naději, že právě
ona vám ji bude montovat. A že to po ní na závěr zkontroluji já? Samozřejmě,
ona přece zase po mě kontroluje moji práci - ne že bychom si nevěřili, ale
vždycky je lepší, když se na to po vás ještě někdo koukne, zda se na nic
nezapomnělo.
|
Tím končím s představováním lidí - ale na
začátku jsem uváděl +2. A těmi dvěma navíc jsou naši psi. Vůdcem smečky je Ajda. Je to už druhá fenka v pořadí, která nám hlídá prodejnu (Benečka, která nám hlídala prodejnu od roku 2007 podlehla rakovině začátkem roku 2012) a já říkám rovnou, že dnes už si život na prodejně bez pejska neumím ani představit. Já vím, že se normálně pejsci mezi zaměstnance nepočítají, ale tohle je prostě výjimka. Ajda je členem party a rozhodně tu není jen proto, aby se celý den vyvalovala v pelíšku. Ajda hlídá a střeží prodejnu, ohlásí váš příchod, pokud budeme zrovna někde vzadu, bude kontrolovat, aby někdo ze zákazníků nešel za pult, kde nemá co pohledávat a stejně tak nemá ráda, když si zákazníci berou sami z regálu zboží - prostě udržuje tady pořádek. Většinou leží vzadu na dece nebo na schodech uprostřed prodejny, odkud má dobrý rozhled na všechno dění. Samozřejmě nespouští oči z Marcelky, protože jejím hlavním posláním je svou paničku střežit jako oko v hlavě. A když dlouho nikdo nejde a ona se nudí, jde ke dveřím a přes sklo sleduje (a někdy velmi hlasitě komentuje) všechno dění na ulici. |
Nemusíte se bát,
nikomu nic neudělá, ale je zbytečné snažit se ji hladit. Na to ona prostě
není - hladit ji mohou její páníčci, ale od cizích to ráda nemá
- to se může začít i zlobit doopravdy. Ona přece není žádný pejsek na hraní,
ale hlídač na plný úvazek, je tady ve službě a na žádné kamarádšofty si nepotrpí !! |
A pak tu máme ještě poslední přírůstek.
Je to Mates, kterého náš technik Lukáš zdědil na jaře 2013. A protože ho neměl
přes den kam dát, tak ho začal brát také na prodejnu. Mates je tříletý (2014) bílý pudl s šedivou hlavou a černými konečky uší - a rozhodně není žádný hlídač. Naopak - Mates je ochoten se kamarádit a mazlit s každým příchozím - a tak počítejte s tím, že se na vás okamžitě vrhne, stoupne si na zadní a nedá vám pokoj, dokud ho důkladně nepodrbete. Tedy hodně důkladně - on fakt nemá nikdy dost. Což ale nikomu nevadí - nejen pejskaři, ale i "normální" zákazníci si ho rádi pohladí, protože on je fakt mazel a má nádherně měkoučkou, hedvábnou srst, která si o to pohlazení přímo říká. Mates je hroznej neposeda, chviličku neposedí a nepostojí, pořád někde šmejdí - ale to naráželo od počátku na Ajdino nepochopení. Ajda je tu prostě doma a Mates je vetřelec. A kdyby se ten vetřelec jen potuloval po prodejně nebo si hrál se zákazníkama - ale on si chce hrát i s páníčkama. A to Ajda nesnáší - páníčci jsou prostě její a ona na ně žárlí. A tak dávala Matesovi pořádně do těla - a Mates se pak raději schovával někde pod stolem nebo ležel Lukášovi pod nohama (a riskoval zašlápnutí).
|
Jenže pak od nás Lukáš odešel. A protože se ve
své situaci (bydlení na ubytovně, 12-ti hodinové směny a k tomu čerstvý a navíc nečekaný přírůstek do rodiny) nemohl o
Matýska starat, tak nám ho nechal a Matýsek tu s námi asi bude trávit zbytek svého života
- což mu ostatně evidentně zcela vyhovuje.,. Samozřejmě, byl to pro něj
i pro Ajdu velký zásah do života - Ajda ho na prodejně mírně řečeno
"nemusela" a teď najednou ho má mít i doma !!! Ale všechno
se vyřešilo až nečekaně snadno - o
tom, jak se k nám Mates nastěhoval si můžete přečíst na Ajdiných
stránkách. A tak Mates přijal Ajdinu vůdčí roli ve smečce a naučil se ji poslouchat. Což mu nedalo ani tolik práce - sice mu trochu vadilo, že má on - pejsek - poslouchat fenku, ale na druhé straně i když jsou skoro stejně velcí, je mezi nimi rozdíl několika váhových kategorií. Ajda má tělo samý sval, je to poměrně mohutně stavěný pes, kdežto Mates je jen takový střízlík - velký chomáč chlupů a jinak kde nic tu nic. Prostě Ajda váží nejmíň dvakrát tolik, co Mates - což její autoritu velice podporuje. Ajda ho učí postupně to, co už sama umí - hlídat, poslouchat, žít ve městě. A už dnes je vidět, jak na něj dává stále pozor a nespouští ho z očí. A když není Ajda na prodejně, Mates už zodpovědně zaujímá její místo a snaží se hlídat místo ní. |
A tak dnes máme dva psy, kteří si perfektně rozdělil svoji práci.
Ajda slouží coby ochranka
- hlídá prodejnu, dává na všechno
pozor, hlásí nám příchod zákazníků, prostě udržuje tady pořádek. A Matýsek? No Matýsek si vzal na starost oblast Public Relations (Pí-áR) - má na starosti styk se zákazníky, vítá je, mazlí se s nimi, hraje si s nimi, baví je. Jeho kožíšku s jemností ovečky se prostě nedá odolat - a tak Matýsek napomáhá k tomu, aby zákazníci na naši prodejnu jen tak nezapomněli. Což je činnost rozhodně záslužná a Matýsek si tak určitě svou porci do misky každý den zaslouží. A nejen to - stejně jako Ajda si zaslouží i to, aby mohl po příchodu domů vlítnout do mý postele, aby mu byl vyčesán kožíšek, aby šel s námi na velkou procházku, aby mi sedával na klíně nebo se choval v náručí - holt na všechny ty drobnosti, co jsou pro pejsky ještě důležitější než plná miska. |
A rozloučím se opět s heslem
vaše problémy na naši hlavu.
Bořivoj Volný
Spolumajitel, ředitel - no zkrátka BigBoss
Uplynulo pár roků - a trochu se všechno změnilo.Už nemáme prodejnu - zákazníků stále ubývalo (přecházeli postupně k
počítačovým hypermarketům) a nakonec jsme prodejnu zrušili. Oba nás domácí servis neuživí - takže Marcelka musela jít pracovat a se servisem mi vypomáhá jenom ve volném čase. A pejsci? Matýsek už není - byl to takovej
sympatickej rošťák, ale to jeho rošťáctví ho nakonec stálo život. A tak pokud se ptáte - ne, nezapíchli jsme to, jen už nemáme výlohy a vitriny a regály a prakticky neprodáváme, ale pokud potřebujete naše servisní služby, tak jsme tady stále pro vás. |