Chladiče a chlazení

Chlazení procesorů

    Tento problém kupodivu neexistuje příliš dlouho. První procesory - IBM PC XT - s tím rozhodně žádný problém neměly, o chladiči tenkrát nikdo ani neuvažoval. Ani další model - PC286 - chladič nepotřeboval. První problém jsem zaznamenal na počítači s procesorem 386DX-40, který jsme doma používali jako server pro naši tehdejší Laca's BBS. Tento počítač "padal", pokud teplota v místnosti překročila 25°C. Možná se budete divit, ale tenkrát nás vůbec nenapadlo chladit procesor!!! Prostě jsme jen udržovali "rozumnou" teplotu v místnosti.

     První chladiče - pokud si pamatuji - se objevily až u některých procesorů 486DX2-66, zvaných Intel Overdrive. Chladič tenkrát ovšem vypadal jinak, než jak ho známe dnes: žebrováním byl procesor vybaven již z výroby (obrázek úplně vpravo). Stejně se to ale týkalo jen malé části sortimentu. Maximálně se občas objevovaly nizounké pasivní chladiče, s žebry vysokými jen pár milimetrů, a i ty byly považovány za zbytečný luxus.

    Více se chladiči začaly vybavovat až procesory 5x86, 6x86 a samozřejmě Pentium. Chladiče ale byly stále malinké, na dnešní poměry spíše symbolické, ostatně měly za úkol uchladit jen výkon několika málo wattů. Změna nastala až s dalším vývojem - Pentium II, Pentium III, Pentium 4 a samozřejmě AMD Athlon, Athlon XP a Athlon 64. Tepelný výkon z několika málo wattů stoupl na několik desítek wattů a v současnosti se už přehoupl přes stovku. A řeknu vám - uchladit 50, 100 nebo dokonce 150W - tak to už není vůbec žádná sranda !! A pokud přitom nemají dělat větráky kravál, který by vzbudil mrtvého, tak to se u toho musí i přemýšlet.

Ale probereme to postupně:

Tyto chladiče byly určeny pro procesory Pentium II a AMD Athlon, vyráběné v tzv. slotovém provedení. Velké, masivní žebrování a k tomu relativně malý a tudíž hlučný ventilátor. Nebo dokonce dva. Stručně řečeno - kravál. Nešlo by to jinak? Lépe a radostněji? Na dalších snímcích se můžete přesvědčit, že ano.

    Jistě, řada z vás teď řekne "fůj, hnusnej kus plechu" - ale já si myslím něco jiného. Pro mě je to ideální kombinace velmi levné, velmi promyšlené a zároveň plně funkční konstrukce. Pravda, je to skutečně jen kus vylisovaného hliníkového plechu, ale procesor je chlazen dokonale a levně - žádná ložiska, žádná omezená životnost, žádný hluk, prostě idylka.

    A pokud jste ti estéti a chcete, aby to navíc vypadalo krásně, pak zde máte druhou variantu. Opět konstrukce fy. Compaq, jen trochu (vzhledově) luxusnější provedení z hliníkového zlatě eloxovaného profilu. Krásné jak po stránce vzhledové, tak i technické.

    V další generaci se procesory opět vrátily ze slotového provedení do socketového. Vznikl socket 370, 462, 478 a další. Společná vlastnost - procesorům se vrátil malý rozměr, ale zůstal velký výkon. A velký výkon na malé ploše se chladí obtížně. Takže konstruktéři stále vymýšlejí, jak navrhnout nejvýkonnější, nejkrásnější, prostě nejúžasnější chladič a zákazníci zase vymýšlejí, jak na tom co nejvíce ušetřit.

    V prvním kole si ukážeme pár extra kousků, určených pro chlazení procesorů P4 či AMD Athlon, vyžadujících vysoký chladicí výkon:

Ve druhém kole si ukážeme některé představitele pasivních chladičů. O pasivních chladičích jsem již psal a vychvaloval je. Zde je ale situace trochu jiná. Pravda, zůstávají sice všechny výhody, ale objevuje se i jedna podstatná nevýhoda, a tou je rozměr. Pokud si následující obrázky dobře prohlédnete, zjistíte, že nároky na potřebný prostor jsou skutečně značné. Na většině desek by překážely okolní součástky a co se týče skříně, i zde bude problém - pasivní chladiče se prostě do každé skříně nevejdou a většinu skříní musíme po jejich montáži nechat odkrytovanou.

U obou ukázek je možná montáž přídavného ventilátoru - zde o rozměru 12cm. Chlazení je potom velmi dobré, spolehlivé, dokonce velmi tiché, leč rozměry celé konstrukce nám naznačují, že se toto řešení asi příliš nerozšíří.

To be Continued - Chlazení pamětí