Jak je to se zobrazením
a rozlišením u monitorů LCD

    O LCD monitorech panuje obrovská spousta pověr. Při jejich výběru se sledují zdánlivě superdůležité parametry (které ve skutečnosti nehrají v praxi žádnou roli), ale většina uživatelů zcela ignoruje to nejdůležitější. A proto bych chtěl uvést tyto věci na pravou míru. Začneme základními parametry - a to je poměr úhlopříčky a rozlišení.

 

Velikost obrazovky - úhlopříčka

    Takže - jak velký monitor si zvolit?
    Začnu tak trochu od konce.
Od doby, co prakticky skončil prodej CRT monitorů (což jsou ty klasické, velké, prostě s baňatou obrazovkou) mi chodí zklamaní zákazníci a stěžují si. Scénář je pokaždé prakticky stejný:    

    On totiž ten starší pán zjistil, že na ten báječný nový LCD monitor pořádně nevidí. Není divu - jak už jsem říkal, na tom starém měl nastaveno rozlišení 1024*768 bodů nebo dokonce 800*600 bodů, kdežto většina LCD monitorů používá 1280*1024 bodů (platí pro monitory 17" a 19" s poměrem stran 4:3). A to pak v praxi znamená, že všechny detaily (hlavně písmo) jsou mnohem menší. A pokud má někdo horší zrak (a to starší pánové mívají), pak to působí opravdu značné problémy.
    Jedno řešení by tu bylo - i u LCD monitoru se dá nastavit jiné rozlišení. A tak si uživatelé opět nastavují to své oblíbené rozlišení 1024*768 nebo dokonce 800*600 bodů. Písmo je opět větší, teď už se na to koukat dá, takže zdánlivě spokojenost, jenže ouha - uživatel postupně zjišťuje, že ho od toho nového monitoru čím dál tím víc bolí oči. Napřed jen trochu, pak už je má červené jak králík, nakonec ho začne bolet celá hlava.
    Důvod?
    No, je to vlastně jednoduché. LCD monitor má prostě pevně stanovený počet bodů - pixelů - které jsou na jeho ploše vytvořeny. Vždycky je musíte používat - pokud je jich tam např. 1280, tak jich taky ke zobrazení 1280 použijete. A když si "přepnete" rozlišení např. na 1024, tak to prostě znamená, že na každé 4 body, které by měly být na zobrazení použity, jich použijete 5. Systém zkrátka obraz přepočítá - ale počet použitých bodů změnit nemůže.

    Pokud se jedná o fotku nebo o film, pak je to zcela přijatelné. Vůbec ničeho si nevšimnete. Ovšem u čar nebo u textu je to mnohem horší - původně ostré kontury se rozostří a výsledkem je neostrý obraz. Aby bylo jasné, o čem mluvím, tak se podívejte:

Takto vypadá originál textu, zobrazený na monitoru ve správném rozlišení 1280.

    Myslím, že většina z vás souhlasí s tím, že postupným zvětšováním se písmo stává lépe čitelné a práce tak bude příjemnější. Jenže omyl. Podívejte se ještě jednou na předchozí příklady. Originál je malým písmem, pravda, Ale ty druhé dva - jsou sice větší, ale nezdají se vám tak nějak rozmazané? Na první pohled si toho asi nevšimnete, ale když se budete dívat chvíli pozorně...

    Já vám to teď ukážu ve zvětšeném měřítku:

              

    Vlevo vidíte znaky tak, jak se mají zobrazovat. Byly sice malé, ale jasné a kontrastní. Znaky vpravo - ty vznikly z toho vyzvětšovaného rozlišení - a teď už zcela jasně vidíte, že vám připadají hódně neostré. Vlastně, když se na ně zadíváte, tak vás od nich bolí oči. A v tom je právě ten problém.

    Vaše oči totiž podobný obrázek vyhodnotí jako neostrý - a považují to za svou chybu. V přírodě neexistují obrazy, jen skutečné předměty.  
A vaše oči mají za úkol zobrazovat všechny předměty ostře. Snaží se tedy obraz doostřit. Napřed to zkusí zaostřit trochu blíž - žádné zlepšení. Tak trochu dál - opět stejné. Takže zase blíž... A vaše oči začnou (aniž si to uvědomujete) neustále přeostřovat, aby dosáhly správného výsledku. Bohužel, neostrý je již originál, takže se jim to nemůže podařit. Jediným výsledkem jejich nepřetržité snahy je po určité době únava a bolest očí, popřípadě i bolest hlavy.

    Pokud si snad myslíte, že to dokážete "nějak" zvládnout - chyba. I když víte, že pokusy vašich očí o doostření jsou marné, nedokážete jim to zakázat. Vaše oči budou neustále znovu a znovu doostřovat zcela nezávisle na vaší vůli. Tak jako nemůžete svému srdci nařídit, jakým rytmem má tlouci a tak jako svým vlasům nezakážete, aby šedivěly, stejně tak nedokážete svým očím zakázat jejich rychlé zaostřovací pohyby, ze kterých vás nakonec bude bolet hlava.

    Řešení?
    Poměrně jednoduché, je prostě nutné používat to správné rozlišení, při kterém je obraz zcela ostrý. U 15" LCD monitoru (takové se už moc nepoužívají) je toto rozlišení 1024*768. U monitorů s "klasickým" poměrem stran 4:3 - 17" a 19" LCD - je základní rozlišení 1280*1024 bodů. Zde bych se na chvíli zastavil.
    Pokud pracujete na běžném 17" CRT monitoru, pak většinou používáte rozlišení 1024, což je pro většinu lidí optimální. Ale pokud přejdete na LCD monitor, pak na stejném monitoru bude 1280, tedy asi o 20% víc. A logicky to bude klást i o 20% větší nároky na vaše oči. Není to sice tragedie, ale pro mnoho lidí je to právě ten zásadní rozdíl mezi příjemnou a nepříjemnou prací na monitoru - takže vždy doporučuji jako základ minimálně 19" LCD monitor. Jeho rozlišení je opět 1280, ale díky těm dvěma palcům navíc už je práce na něm podstatně příjemnější.

    Dotaz - nebylo by lepší použít ještě větší monitor, třeba 20"?
    Bohužel - nebylo. 20" LCD monitory jsou totiž převážně určeny pro profesionály a mají většinou opět větší rozlišení - 1600*1200 bodů. 
Netvrdím, že se na tom nedá dělat, naopak - dělá se na tom výborně, ale podmínkou jsou opravdu dobré oči. V opačném případě skončíte opět s očima červenýma jako králík. A podobné to je i u dalších větších rozměrů. 
    Naopak - pro všechny, kteří mají problémy s horším zrakem, lze jedině doporučit zdánlivě dosti divokou variantu - LCD televizi, která umožňuje připojení k počítači. Zde totiž nebudeme řešit otázku navýšení plochy o 2", ale celkem bez problému si můžeme dovolit navýšení úhlopříčky třeba na dvojnásobek. LCD televize jsou konstruovány s předpokladem, že se na ně díváme z větší vzdálenosti a proto u nich nebyl při konstrukci kladen požadavek na co největší počet bodů, ale naopak na co největší bod. A to právě lidé s horším zrakem potřebují. Pravda, cena bude sice vyšší, ale např. 32" můžete pořídit do 10tis. a díky rozlišení 1366*768 bodů získáme bod skoro 2x větší, než u běžného LCD monitoru. A to už dává prostor i pro uživatele s opravdu špatným zrakem.

    Teď ještě pár slov k tomu nejmodernějšímu (a dnes již nejrozšířenějšímu), co se v této oblasti vyskytuje - a to jsou

širokoúhlé monitory

    Vlastně dnes je už širokoúhlých - wide - monitorů mnohem více modelů než těch klasických ve formátu 4:3.
Pro srovnání - září 2013 - v cenících máme celkem 226 monitorů, z toho 185 širokoúhlých.
     A opět zde panuje řada předsudků - že se tyto monitory hodí jen pro promítání filmů, že se na nich nedá normálně pracovat, že na nich bude výsledný obraz zdeformován atd. Mohu vás ujistit - nic z toho není pravda.
    Naopak - práce na širokoúhlém monitoru je velmi příjemná. Že se na něm lépe pozoruje širokoúhlý film, je jasné. Ale málokdo si uvědomí, že např. i tabulka vytvořená v Excelu se sice dobře roluje myší shora dolů. ale na stranu je to obtížnější. A na širokoúhlém monitoru zobrazíte naráz zhruba o 1/3 víc - a to se už při práci docela projeví. Stejně tak se vám i při psaní textu zobrazuje vše širší a větší než na klasickém monitoru - prostě příjemnější práce.

    Teď bych rád upozornil na jednu souvislost: tak, jako jsem před chvílí doporučoval 19" LCD monitor (a měl jsem na mysli ten v klasickém formátu 4:3), stejně tak budu doporučovat v širokoúhlém provedení monitor 22" Wide. Proč jiný rozměr? Proč opět nedoporučuji 19" - jenom ve formátu Wide? Podívejte se na obrázek. Pokud ten formát 4:3 bude patřit 19" monitoru, pak přece hledáme srovnatelný monitor - tedy se stejnou výškou (a stejným rozlišením na výšku), ale s jinou šířkou. A právě proto bude logicky větší úhlopříčka - a to bude právě těch 22".

 Hele - tohle vysvětlování je sice krásný - ale nebylo by lepší ukázat nám to rovnou na obrazovce, ať vidíme, jak to bude vypadat ve skutečnosti ?

   Ale broučci moji - já vám to přece na obrazovce ukázat nemůžu, protože každý z vás má jiný monitor a tím pádem to taky každý z vás uvidí jinak. Ledaže...
   Ledaže přijdete k nám do prodejny a já vám dle momentálních možností předvedu, jak to vypadá a o čem vlastně mluvím. A je fakt, že podobné moje předvádění zatím každého přesvědčilo - dost možná je to tím, že jsem za těch posledních 30 let práce v oboru sem tam něco pochytil  :-)

 A co tak ještě větší formát obrazovky? 

   Existují samozřejmě i větší formáty - 24", 27" i větší. Ještě nedávno jsem zde měl napsáno "Úmyslně se o nich zde nebudu rozvádět, protože oproti těm "běžným" patří do jiné cenové kategorie a nejsou proto určeny pro normální zákazníky." Uběhla ale jen krátká doba - a dnes už u nás koupíte 27" monitor od 6tis. Kč, ten 24" dokonce od 4tis. Kč. Což sice nejsou ty 2 tisíce, které je většina zákazníků ochotná za monitor utratit (maximálně !!!), ale pokud se přes tu kapsu plácnete a ten velký monitor si na stůl postavíte - slibuji, nebudete toho nikdy litovat.  Budete odměněni nádherným a velkým obrazem s rozlišením 1920x1080bodů, což pro vás znamená, že se vám na obrazovku vejde prakticky 2x tolik informací než kolik by zvládl váš starý monitor, navíc písmenka nebudou tak prťavá, aby člověku unavovala oči nebo aby si na ně musel brát lupu či zvětšovat obraz - a ujišťuji vás, že si tuto skutečnost uvědomíte hned na první pohled a víckrát už nebudete chtít na ničem jiném pracovat.
Takže:
velký monitor 24" až 27" vám můžu jen a jen doporučit.

A nebudu mít problémy s tak velkou obrazovkou? 
Nebudu muset pořád točit hlavou, abych přehlédl všechno od jedné strany ke druhé ?

Nebojte se - žádný problém nevznikne - musíte ovšem dodržet zásadu správné vzdálenosti očí od obrazovky. V žádném případě nesmíte "rýt nosem" do obrazovky, vzdálenost očí od plochy monitoru rozhodně nesmí být nějakých 30-40cm, jak to někteří uživatelé počítačů provozují, musíte si prostě sednout do správné vzdálenosti. Nebo naopak - ne odsunovat židli od stolu, ale raději posunout monitor až na zadní hranu stolu, případně zavěsit na zeď za stolem (k čemuž vám můžeme nabídnout velký výběr praktických (a přitom levných) držáků, ať už pevných, či natáčitelných či naklánitelných.
Pravidlo:
optimální vzdálenost od počítačového monitoru má být na délku natažené paže - a u velkého monitoru klidně ještě větší

A co když si připlatím a koupím si dokonce monitor LCD 32" Wide? nebo ještě větší ! 42" ! 55" ! to bude teprve nádhera !

   Skutečně se dnes stále více používají tyto velké monitory - nejen jako TV (30" až 40" plasmu či LCD má už doma kdekdo), ale tyto velké formáty obrazovek začínají pronikat i do počítačové branže. Nejsou sice ještě zas tak běžné, ale ve spoustě cizích TV seriálů využití podobných zázraků uvidíte: 
   v NCIS používají běžně cca 50" displeje - ovšem nemají je tam na parádu, ale shromáždí se před nimi celý pracovní tým vyšetřovatelů a všichni společně si pak mohou prohlížet výsledky laboratorního zkoumání, záběry kamerových systémů apod. Samozřejmě, šlo by to i na 19" LCD, ale tam by se asi celá ta parta musela k sobě dost tlačit :-)
   Nebo např. v seriálu Hawai 5.0 - tam zase vyšetřovatelé používají velké, opět cca 50" displeje - tentokrát dotykové - takže mohou jen pohybem prstu po obrazovce přesouvat další záběry. 
   Tyto nádherné displeje se u nás samozřejmě taky prodávají - nedostupnost je dána spíš jejich cenou. Pokud vám vadila "vysoká" cena 27" monitoru (který přitom nestál ani 10 tisíc), pak počítejte u těchto velkých modelů s cenou mnoha desítek tisíc - a ceny přes 100 tisíc nejsou zas tak vyjímečné. A Touchscreen (čili dotykový) monitor bude ještě o nějakou tu korunku dražší - takže buďto patříte ke smetánce, k lidem co nemají s penězi problémy a pár desítek tisíc pro ně nehraje roli, nebo si musíte ještě pár roků počkat.

Jaké další parametry jsou důležité při výběru monitoru?

Odezva

    Zatímco staré CRT monitory tuto hodnotu neudávaly (vše probíhalo v reálném čase, bez zpoždění), u LCD monitoru vždy trvá určitou dobu, než obrazový bod "překlopí" svůj stav z jedné bary do druhé - prostě chviličku (velice krátkou chviličku) trvá, než pixel změní svoji barvu. Tento problém ovšem existoval hlavně v začátcích LCD technologie, v době kdy se používaly monitory DSTN. Jejich doba odezvy byla zhruba 200ms a více. Tohle je ovšem již velmi dlouhá odezva - výsledkem bylo, že se např. za kurzorem myši táhla znatelná stopa - "ocas". DSTN technologie proto nebyla vhodná pro žádné pohybující se zobrazení - rozhodně ne na filmy apod. - ty totiž nechávaly tak intenzivní stopu po minulých záběrech, že byly rozmazané, rozostřené, nekoukatelné.

    Přechodem na technologii TFT (Thin-Film Tranzistors) se ovšem situace podstatně změnila. Již první monitory měly odezvu kratší než 20ms - tedy desetina toho, co původní DSTN. Dnešní běžné hodnoty jsou 8ms - 5ms - 2ms - tedy stokrát kratší odezva, než než u původních DSTN monitorů. Přesto však řada zákazníků vyžaduje monitor s ještě mnohem kratší odezvou. Je to opravdu nutné?

Jak rychlou odezvu potřebujeme?

     Odpověď na tuto otázku objevili lidé již na konci 19. století - při vývoji kinematografie. Již tehdy se přišlo na to, že lidské oko nedokáže rozlišit rychlý pohyb pod určitou hranicí. Díky tomu vlastně existuje film a TV - pokud promítáme 50obrázků/sec, pak nedokážeme rozlišit obrázky jako jednotlivé, ale vnímáme je jako plynulý pohyb. K tomuto jevu vlastně dochází již při rychlosti 32obrázků/sec, dnes používaná rychlost je ovšem i s určitou rezervou a zaručuje, že ani jedinec se "zvlášť rychlým okem" nedokáže poznat, že se vlastně o plynulý pohyb nejedná.
    A právě z těchto hodnot můžeme vycházet. 50obrázků/sec - to odpovídá 20ms, po které se jeden snímek promítá. A 20ms je tedy doba, pod kterou již nedokážeme nějakou odezvu nebo rozmazání rozeznat. Netvrdím, že monitor s odezvou 2ms není lepší než ten, co má odezvu 8ms - ale našemu oku je to srdečně jedno. Ani v jednom, ani ve druhém případě naše oko žádný problém zaregistrovat nedokáže.

Závěr:
Odezva monitoru v jednotkách milisekund znamená pro naše oko dostatečnou kvalitu - a nad monitorem s odezvou 8ms není potřeba ohrnovat nos. A pokud na krátké odezvě trváte, můžete si dnes vybrat z celé řady monitorů s odezvou skutečně velmi krátkou.

---

Další kriteria výběru LCD monitoru: 

Jakou technologii LCD monitoru vybrat?

      Všechny dnešní LCD monitory jsou TFT - tato technologie má ovšem celou řadu variant. Nejběžnější je TFT-TN, ale existuje i celá řada novějších, modernějších technologií - které jsou v řadě parametrů lepší a přitom ne o moc dražší. Jak budeme vybírat? Než si o tom přečtete něco víc...

Widegamut - Adobe RGB, sRGB, 10bit zobrazení

     Jedná se o problematiku "správného" zobrazení barev. Pokud postavíte LCD monitor vedle toho svého starého - CRT - monitoru, určitě si všimnete rozdílných barev. LCD má už na první pohled barvy krásnější, zářivější, jásavější. Což je bohužel jen na ten první pohled. Na druhý pohled zjistíme, že naše fotka na LCD monitoru má příliš - přehnaně - červené tváře, tráva za námi je až nepřirozeně zelená a nebe má sice krásně modrou barvu, ovšem ta modrá vypadá spíš jako od natěrače - modré z nebe moc nepřipomíná. Další zklamání nastane, až si svoje fotky (předtím prohlížené na LCD monitoru) vytiskneme na inkoustové tiskárně. Při srovnání zjistíme, že fotky barevně ale vůbec neodpovídají barvám, které vidíme na monitoru. Přitom - na starém CRT monitoru to sice vypadalo méně barevně a jásavě - ale zato si uvědomujeme, že tam barvy mnohem více odpovídaly skutečnosti.

    Já vím, spousta uživatelů si z těchto problémů nedělá těžkou hlavu - mnozí si toho dokonce vůbec nevšimli. Ale kdo si toho všimne v každém případě - to jsou profesionálové, grafici. A s nimi i všichni ti, co si se svými fotkami trochu hrají a chtějí je mít krásné. Ti všichni brzy zjistili, že jim běžný LCD monitor svým zobrazením barev nevyhovuje. A že potřebují monitor s rozšířeným zobrazením gamutu. Monitor, který má udávaný Adobe RGB prostor (např. že ho dokáže zobrazit 98%) nebo který má udávanou správnost zobrazení sRGB. To všechno jsou monitory, které zobrazují "správné barvy". Není jich ovšem mnoho, jsou o dost dražší, než ty normální a navíc pro správné zobrazení musíme o celé věci "něco" vědět - prostě musíme se vyznat v teorii barev. Protože i tento drahý a kvalitní monitor musíme napřed odborně nastavit. Ovšem - pak výsledky stojí zato. A ty nejdražší monitory jsou dokonce vybaveny kalibrační sondou - která umožní jejich skutečně přesné nastavení.

To be Continued
Jak je to se zobrazením a barevným podáním u monitorů LCD